Čís. 6901.

Pozemková reforma.
Jde-li o odevzdání zabraných nemovitostí bez příslušenství, jest usnesení nařizující exekuci doručiti hned po jeho vynesení obyčejným způsobem, jde-li však také o současné odevzdání příslušenství nemovitostí, jest usnesení nařizující exekuci doručili dlužníku teprve na místě samém při výkonu exekuce. Stalo-li se již doručení, třebas s porušením předpisu zákona v cizím okresu, zůstává v platnosti.
Způsob výkonu odevzdání zabraných nemovitostí. Nemovitosti nelze odevzdati pouhým protokolárním prohlášením v cizím okresu. V takovém případě není však výkon zrušiti, nýbrž doplnili na správné odevzdání.
(Rozh. ze dne 15. března 1927, R I 205/27.)
Na stížnost dlužníka proti výkonu vyklizení a předání zabraných nemovitostí exekuční soud výkon zrušil, rekursní soud k rekursu Státního pozemkového úřadu zrušil napadené usnesení a nařídil prvému soudu, by nařídil doplnění výkonu, kdyby měl za to, že výkon nebyl úplným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužníka, ale opravil napadené usnesení v ten rozum, že příkaz daný prvému soudci má zníti správně, že se mu ukládá, by nařídil doplnění výkonu, bude-li za to Státní pozemkový úřad žádati a to v té míře, v jaké úřad ten za to požádá.
Důvody:
Co se týče výkonu rozeznávati dlužno v projednávaném případě doručení usnesení exekuci nařizujícího a provedení nařízené exekuce, a po-
31* — Čís. 6901 —
484
dle toho pak posouditi, zda a jak dalece výkonný orgán pochybil, a) Co se týče doručení usnesení nařídil již soudce sám, by povinné straně doručeno bylo teprv při výkonu výkonným orgánem samým, při čemž však soudce zároveň nařídil výkonnému orgánu, by před výkonem vyrozuměl o termínu zástupce vymáhající strany a povinnou stranu, takže nelze chápati účel tohoto dvojího opatření sobě navzájem odporujícího. Výkonný orgán doručil usnesení v bydlišti dlužníka v klášteře T., tedy v soudním okresu T-ském, ačkoli nebýti onoho soudcova nařízení, byl by se do okresu T-ského byl vůbec nemusil odebírati, protože nemovitosti, o jichž vyklizení a odevzdání jde, jsou vesměs v okresu B-ském, tedy okresu soudcově, jak také předpis §u 20 náhr. zák. nutně předpokládá, když exekuce žádána býti musí u něho. Výkonný orgán byl tudíž k tomu, by výkon níže pod b) vylíčený neprávem, jak mu sám prvý soudce ve svém napadeném zrušovacím usnesení vytýká, předsevzal v cizím okrese, sveden zřejmě jen nedostatečným pochopením onoho nařízení soudcova, by usnesení doručil sám při výkonu. Okresní soudy mají, co se týče doručení při exekuci podle §u 20 náhr. zák., různou praxi. Pravidelně doručují usnesení ihned obvyklým způsobem poštou, někdy, jako v projednávaném případě, teprve při výkonu na místě samém. V projednávaném případě také Státní pozemkový úřad hájil v rekursu stanovisko, že prý doručení státi se má při výkonu a že povinná strana před výkonem o exekuci vyrozuměna býti nesmí. Vzhledem к této různosti názorů dlužno vyšetřiti, co dle zákona míti jest za správné. Aby doručení stalo se teprv na místě samém při výkonu, nařizuje zákon výslovně toliko v §u 253 poslední odstavec ex. ř. při zabavení movitých věcí. Důvod předpisu je ten, že by dlužník, vyrozuměn byv o exekuci předem, mohl movité věci exekuci podléhající v mezičasí odkliditi. Týž důvod platí však i v případě, že jde o odebrání movitých věcí podle §u 346 a násl. ex. ř., neboť i tu je stejná možnost odklizení, a proto, ačkoli to zde zákon výslovně nenařídil, přece to praxe zavedla, a tak v knize formulářů jest při vzorci čís. 323/183 k tomuto §u se vztahujícím nařízeno, by doručení dlužníku stalo se teprv při výkonu. To tedy platí při exekuci na movité věci vůbec. Ale jiná věc je, jde-li o věci nemovité, které dle povahy své nemohou býti odklizeny. Tu není této opatrnosti třeba a není proto také nikde předepsána. Pokud jde zvláště o veliké soubory, jichž vyklizení vyžaduje velikého aparátu a mnoho času, tu se přímo doporučuje, by povinná strana byla včas, pokud možno hned, vyrozuměna, by přípravy k vyklizení učiniti mohla, a to platí obzvláště pro exekuci na vyklizení nemovitostí v pozemkové reformě, kde bude spolupůsobení exekutovo při vyklizení, když už ne naprosto nutné, tedy aspoň pravidelně v nejvyšší míře žádoucí, a to aspoň tak, když by už neopatřil vyklizení svých věcí sám, tak aspoň aby je převzal, ježto by jinak výkonný orgán musil učiniti opatření za příčinou jich jinakého uschování, jak to zákon v předpisu exekučního řádu, o němž hned bude řeč, nařizuje. Podle §u 20 náhr. zák. má se vyklizení a odevzdání výpověděných nemovitostí předsevzíti podle předpisů exekučního řádu, tedy podle §u 349 ex. ř., jenž o doručení nic nenařizuje, ale přece výslovně předpisuje, že, má-li se odevzdati s ne- Čís. 6901 —
485
movitostí zároveň též její příslušenství, má se pokračovati podle §u 346 ex. ř., jenž vyžaduje doručení teprv na místě samém při výkonu. Výsledek tohoto šetření je tedy tento: a) Jde-li podle obsahu exekučního návrhu pouze o odevzdání nemovitostí bez příslušenství, dá soudce usnesení doručiti hned po jeho vynesení obyčejným způsobem, pravidelně tedy poštou; b) jde-li však také o současné odevzdání příslušenství, zejména takového, jež není s nemovitostí nerozlučně spojeno, jako dobytka, nářadí a jiného fundu instruktu (§ 53 a násl. náhr. zák.), nařídí soudce, by dlužníku doručeno bylo usnesení teprv na místě samém při výkonu. K tomu měl by přihlížeti již Státní pozemkový úřad ve své exekuční žádosti a zaříditi její obsah tak, by soudce nemohl býti na pochybnostech, oč půjde, a co tedy naříditi. Ale, když se doručení již stalo, třeba s porušením předpisu zákona (§§ 32, 33 j. n.), v cizím okresu, platí (§ 2 č. 10 nesp. pat.), poněvadž podstatné je jen doručení, kdežto otázka, kde a jak, náležík nepodstatným formalitám, jež úkon nečiní neplatným.
b) Co se týče výkonu, vyložil nejvyšší soud způsob, jak se při odevzdání nemovitosti ve smyslu §u 349 ex. ř. (bod 141—143 instr. pro výkonný orgán) má pokračovati, podrobně v rozhodnutí č. 5137 sb. n. s., na něž se odkazuje. Tam se opřeno sice o § 315 obč. zák., jenž jedná o odevzdání (nabytí držby) s vůlí posavadního držitele, o jaké jde i zde, ježto odevzdává soud (výkonný orgán) jménem exekuta a za něho, tedy jde vždy, i když exekut nepředešel exekuci a neodevzdal dobrovolně, o odevzdání, nabytí předáním se strany druhé, a nikoli o nabytí jednostranné, svémocné a není tedy třeba, by se každá část celku zvláště odevzdávala, nýbrž stačí odevzdání úhrnkem. Nicméně není tomu přece tak, jak to pojal výkonný orgán v projednávaném případě, že by se mohlo odevzdávati pouhým prohlášením. To bylo v rozhodnutí čís. 5137 výslovně prohlášeno za nepřípustné a řečeno výslovně, že se výkonný orgán musí s nabyvatelem odebrati na místo samé do dvora nebo statku, k němuž nemovitosti přejímané patří, a tam že se odevzdání státi musí, že však není třeba na každý jednotlivý pozemek vstupovati nebo jej docela obcházeti, leda že by toho odstranění svršků neb lidí exekutových z pozemku vyžadovalo. Umožňuje-li totiž § 315 obč. zák. odevzdání úhrnným aktem, tak přece zase nejde to tak daleko, aby úplně puštěn byl se zřetele § 312 obč. zák., jenž vyžaduje akt na místě samém. Jestliže tedy výkonný orgán neodebral se se zástupcem Státního pozemkového úřadu na místo samé do obcí, kde se nemovitosti vypověděné nalézají, ale odevzdal je pouhým protokolárním prohlášením sepsaným v okresu cizím, je to nesprávné a musí býti napraveno. To však neznamená, že to, co se stalo, má býti zrušeno, nýbrž že má býti na správný odevzdací akt doplněno. Proto správně rozhodl rekursní soud, neboť nelze seznati, proč by neúplný akt měl býti zrušen na místo doplněn. Neníť ani to, co se stalo, beze všeho právního účinku, neboť prohlášením, že se nemovitosti odevzdávají přejímateli, jistě zakázána exekutu všecka disposice nemovitostmi těmi, a bylo by někdy dokonce nebezpečno, exekutovi zrušením toho aktu opět právo disposice uvolňovati. Naopak zase přejímatel prohlášením tím byl autorisován, aby se fysické držby ujal, a — Čís. 6902 —
486
jestli tak učinil a nepřekáží mu v držbě ani exekut ani jeho lidé nebo svršky, má tedy plné držení nemovitostí, o něž jde, bylo by nové odevzdávání zbytečné a, je-li ho třeba, dlužno přenechati úvaze Státního pozemkového úřadu, jenž nejlépe ví, je-li už v plné držbě fysické čili nic. Proto výrok rekursního soudu upraven tak, jak se stalo. Ke zrušení provedeného výkonu exekuce mohlo by dojiti jedině tehdy, kdyby výkon ten podle práva obstáti nemohl, tedy na př. kdyby výkonný orgán byl odevzdal nemovitost nebo vůbec věc, jež předmětem exekuce nebyla, tedy na př. jiný pozemek exekutův, než které v exekučním návrhu byly uvedeny, zejména pozemek k převzetí neurčený nebo pozemek cizí vůbec nezabraný a pod. Ale něco takového se netvrdí a proto prvý soudce úplným právem výkon zrušil namísto aby nařídil jeho opravu a doplnění.

Citace:

Čís. 6901. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 509-512.