NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10536.

V mimosoudní výpovědi musí býti údaje, vyznačené v § 562, odstavec prvý a druhý, c. ř. s., nikoliv však i návrhy tam uvedené. Jen, má-li míti účinky soudní výpovědi, musí vyhovovati předpisům § 565, třetí odstavec, c. ř. s. Pak jest exekučními titulem podle § 1 čís. 18 ex. ř. Chce-li vypovídaný odvrátiti účinky mimosoudní výpovědi, musí proti ní podati v zákonité lhůtě u soudu námitky.
Písemnou mimosoudní výpověď není třeba doručili straně do vlastních rukou. Stačí, byla-li doručena podle předpisů o náhradním doručování doporučených listovních zásilek.
(Rozh. ze dne 14. února 1931, Rv II 903/30.)
Pronajímatel dal nájemci výpověď z pronajatých místností mimosoudní výpovědí, proti níž nebyly podány námitky. Žalobu o vyklizeni místností procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Odvolání jest odůvodněno. Prvý soud právně pochybil, maje za to, že výpovědí nebyla zrušena nájemní smlouva, ježto výpověď nemá náležitostí §§ 562 a 565 c. ř. s. a že bylo by potřebí řádné výpovědi ke zrušení nájmu, nikoliv vyklizovací žaloby. V souzeném případě, jak jest mezi stranami nesporno, byla dána výpověď mimosoudní písemná, jež byla doporučeně zaslána na adresu žalované. To stačí, by jí bylo přivoděno zrušení nájemního poměru mezi stranami ohledně vypovídaných místností. Pravdu má odvolatel, tvrdě, že bylo věcí žalované, by podle § 567 c. ř. s. podala proti výpovědi soudní námitky, chtěla-li se vyvarovati toho, by nenastalo zrušení nájemního poměru, a jest proto potřebí v tomto sporu zabývati se jen otázkou, zda námitky tyto byly podány, čili nic. ježto jest nesporno, že námitky nebyly podány, trvá účinek výpovědi, dnem 28. února 1930 jest považovati poměr mezi stranami ohledně obchodních místností, který jest, jak z předloženého nesporného opisu smlouvy ze dne 25. ledna 1927 plyne, i poměrem nájemním, za uhaslý a, ježto žalovaná nevyklidila dosud místnosti, právem se domáhá žalující strana jich vyklizení žalobou. Ostatní stranou žalovanou uplatňované námitky lze nechati mimo úvahu, ježto pro posouzení sporné otázky jsou nerozhodné. Jen ohledně toho, že výpověď žalované nebyla doručena, budiž podotknuto, že svědkové potvrdili, že výpověď došla, že ji manžel žalované vzal na vědomí a okolnost, že svědci nesdělili výpověď žalované, nelze přičísti k tíži straně žalující, ježto stačí, že výpověď žalované skutečně dala, ji do jejího bytu odeslala.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud vyhověl žalobnímu nároku z důvodu, že pronajímatel dal nájemkyni mimosoudní výpověď ze sporných místností doporučeným dopisem, a že námitky proti ní nebyly podány. Tím nastalo zrušení nájemního poměru a žalobní nárok, by najaté místnosti byly vyklizeny, jest odůvodněný. Žalovaná napadá tento rozsudek z dovolacích důvodů § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s. Jest se obírati předně právním posouzením věci. Podle nájemní smlouvy, která byla ve sporu předložena a proti jejíž pravosti nebyly vzneseny námitky, bylo k ukončení nájemní smlouvy třeba tříměsíční výpovědi — lhostejno, zda mohla počíti a skončiti kdykoli či podle kvartálu a zda podle stanov družstva byla přípustná. Výpověď byla dána dopisem ze dne 7. listopadu 1929 k 28. únoru 1930. Výpověď z nájmu jest jednostranným projevem vůle strany ke straně, že vypovídatel chce nájemní poměr zrušiti (§ 1116 obč. zák.). Zákon pro ni nepředpisuje určitou formu. Aby se dosáhlo účinku podle hmotného práva, může býti dána výpověď v jakékoli formě. Může tudíž býti dána i mimosoudně doporučeným dopisem, jakž se stalo v souzeném případě. Mimosoudní výpověď musí podle § 565 druhý odstavec c. ř. s. obsahovati údaje v § 562 odstavec prvý a druhý c. ř. s. vyznačené, tedy předmět a čas, nikoli však i návrhy tam uvedené. Jen má-li míti účinky soudní výpovědi, musí vyhovovati předpisům §§ 565, třetí odstavec, c. ř. s. Pak jest exekučním titulem podle § 1 čís. 18 ex. ř. (G1. U. n. ř. čís. 7524). Chce-li vypovídaný odvrátiti účinky mimosoudní výpovědi, skončení nájemního poměru, musí proti ní podle § 566 c. ř. s. v zákonné lhůtě podati u soudu námitky (sb. n. s. čís. 687, 2766, 8251), jinak by výpověď nabyla moci, nájemní poměr by uplynutím výpovědní lhůty zanikl. Z úvahy, že mimosoudní výpověď může býti dána v jakékoli formě — tedy i ústně — a z předpisu § 565 c. ř. s. plyne, že písemnou mimosoudní výpověď není třeba doručovati straně do vlastních rukou. Předpis § 564, prvý odstavec, c. ř. s. o doručení podle předpisů platných pro doručování žalob tu neplatí. V souzeném případě byl doporučený dopis, obsahující výpověď, doručen nejbližším příbuzným žalované, muži a dceři, tudíž řádně podle předpisů o náhradním doručování doporučených listovních zásilek (§ 127 poštov. řádu ze dne 22. září 1916, čís. 317 ř. zák., sb. n. s. čís. 837, 1087, 8245). Stačilo, že se žalovaná o výpovědi dozvěděla. Žalobce nebyl povinen dokazovati, že žalovaná ji dostala do rukou. Řízení není neúplné, když odvolací soud nezjistil, že se to stalo. Nerozhodno jest, zda důvodem pro výpověď bylo, že žalovaná zůstala nájemné měsíc dlužna, a zda žalující družstvo mělo podle stanov právo ji vypověděti. Není tudíž odvolací řízení neúplné ani proto, že tyto okolnosti nebyly zjištěny. Výtka dovolatelčina, že rozsudek odvolacího soudu odporuje spisům, uváděje, že jest nesporno, že žalované byla dána mimosoudní výpověď, jest bezdůvodná, neboť jde vlastně o právní posouzení, zda výpověď byla dána řádně. Skutečnost, že dopis o výpovědi byl na adresu žalované odeslán, není sporná. Dovolání z dovolacích důvodů § 503 čís. 2 a 3 c. ř. s. jest bezdůvodné. Právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, neboť žalobce dal žalované mimosoudní výpověď z místností, o něž jde, tato nepodala proti ní námitek, tím byl nájemní poměr podle § 1116 obč. zák. zrušen a žaloba na vyklizení jest odůvodněna.

Citace:

Čís. 10536. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 216-218.