NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Čís. 3206.

Pokud se výhrada vlastnictví k věci koupené na splátky ruší (modifikuje) sdělením kupujícího při koupi, že kupuje věc pro třetí osobu (manželku).
(Rozh. ze dne 11. června 1928, Zm II 479/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 21. října 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §§ 181, 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud, vyloučiv u obžalovaného podvodný úmysl, poškoditi prodatele hodinek již při jejich koupi, uznal jeho čin za zločin zpronevěry, poněvadž se obžalovaný před zaplacením zbavil hodinek, koupených podle objednacího lístku na splátky s výhradou vlastnictví pro prodatele Aloisa H-a až do konečného zaplacení. Rozsudek v důvodech uvádí jako zjištěnou okolnost, že obžalovaný ani neřekl H-ovi, pro koho zboží kupuje; má tím bezpochybně na zřeteli, že mu obžalovaný neřekl, že jsou pro jeho švakra, jemuž je podle svého tvrzení obžalovaný poslal. Tomuto zjištění vytýká se však právem ve zmateční stížnosti neúplnost (§ 281 čís. 5 tr. ř.) ohledně detentora hodinek podle úmluvy stran s poukazem na výpověď svědka Aloisa H-a, že mu obžalovaný, když od něho odebral zlaté hodinky pánské a jedny náramkové, říkal, že jsou pro jeho manželku. Tato okolnost, v rozsudku nezjištěná a neuvážená, může míti rozhodující význam pro posouzení otázky, pokud výhrada vlastnictví v předtisku objednacího lístku od obžalovaného podepsaném, jíž se on zavazuje, že nesmí koupené zboží ani prodati ani zastaviti ani jiným podobným způsobem s ním naložiti, zůstala při tomto ústním sdělení obžalovaného prodateli hodinek v plné platnosti, zda nebyla tímto sdělením zrušena nebo v určitém směru pozměněna. Z výpovědi svědka H-a jest zjevno, že věděl ze sdělení obžalovaného o tom, že věci koupené obžalovaným nemají zůstati v jeho rukou, nýbrž jsou určeny podle sdělení obžalovaného pro třetí osobu; ze všech okolností. za nichž obžalovaný podepsal úmluvu o výhradě vlastnictví, lze teprve posouditi, zda k neobmezené výhradě vlastnictví skutečně došlo, či zda by, berouc v úvahu i poměr kupitele k osobě, pro niž věci kupoval, případné disposice koupenými předměty se strany této třetí osoby musily býti rovněž nějakým způsobem zamezeny, by výhrada vlastnictví obsažená v objednacím lístku, podepsaném kupitelem, u něhož však věci zůstati neměly, došla svého uplatnění. Bude-li po uvážení významu onoho ústního sdělení obžalovaného zjištěno, zda skutečně mezi Aloisem H-em a obžalovaným došlo k výhradě vlastnictví, v objednacím lístku předtištěné, bude nutno, by soud prvé stolice uvažoval též o tom, pokud si obžalovaný musil případnou, snad jen v objednacím lístku obsaženou výhradu vlastnictví uvědomiti, což jest pro subjektivní stránku činu rozhodujícího významu a v rozsudku rovněž není zjištěno. Uvedená rozhodná zjištění a úvahy o jich významu náležejí soudu prvé stolice, jenž může je učiniti teprve po provedení nového hlavního přelíčení, takže jsou tu podmínky pro vyhovění zmateční stížnosti obžalovaného již v neveřejném sedění. Bylo proto podle § 5 zákona, ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 za souhlasu generálního prokurátora uznáno právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 3206.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 464-465.