NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14303.

Ujednání zaměstnavatele se zaměstnancem o placení důchodové daně za něj vztahuje se i na napotomní přirážky k důchodové dani, zavedené zákony ze dne 28. listopadu 1931, čís. 177 Sb. z. a n. a ze dne 15. července 1932, čís. 120 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1935, Rv I 2400/33.)
Oběžníkem ze dne 7. února 1929 zavázal se žalovaný platiti za své zaměstnance sociální dávky a daň důchodovou a také ji v následujících letech za ně platil, nesrážeje jí z platu zaměstnanců. Platebním rozkazem z 18. srpna 1932 byl žalobci, zaměstnanému u žalovaného do 30. září 1931, předepsán doplatek na dani důchodové (přirážka k dani důchodové) podle zákona ze dne 28. listopadu 1931 čís. 177 sb. z. a n. a zákona ze dne 15. července 1932 čís. 120 sb. z. a n., jež žalobce zaplatil. Žalobou domáhá se nyní na žalovaném, by mu zaplatil poměrnou její část podle doby, do které byl u něho zaměstnán, poukazuje na závazek žalovaného platiti zaň důchodovou daň. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Právní názor, že ujednání o placení důchodové daně žalovaným společenstvem se vztahuje i na přirážku k důchodové dani, jest správný. V § 6 zákona ze dne 28. listopadu 1931 čís. 177 sb. z. a n. bylo zcela jasně vysloveno, že přirážka zavedená řečeným zákonem jest součástí důchodové daně, a jen jako důsledek bylo stanoveno, že platí pro ni obdobně ustanovení zákona o přímých daních, platná pro daň důchodovou. Rovněž v důvodové zprávě íc vládnímu návrhu řečeného zákona (Tisk. 1465, posl. sněmovna N. S. R. Č. S. 1931) jest k § 6 uvedeno, že z povahy věci plyne, že přirážka je akcesoriem hlavní daně, a z toho se dovozuje, že pro ni platí veškerá ustanovení, týkající se daně důchodové. Doslov zákona i důvodová zpráva svědčí tudíž pro to, že přirážku k důchodové dani jest pokládati za část důchodové daně nejen pro obor finančního práva, nýbrž i s hlediska práva občanského, zejména pokud jde o výklad smlouvy. Nezáleží na tom, že v době, kdy byla otázka placení důchodové daně řešena v představenstvu žalovaného společenstva a kdy byl vydán oběžník ze dne 7. února 1929, byla známa jen výše původní daně a nikoliv i přirážky. Doslov oběžníku, jímž bere žalované společenstvo na sebe placení důchodové daně, jest zcela všeobecný, neomezuje závazek žalovaného společenstva jen na důchodovou daň, jak byla ukládána v době vydání oběžníku, a mohl proto žalobce jako zaměstnanec počítati s tím, že mu přísluší nárok na mzdu nezkrácenou o daň důchodovou a že se závazek žalovaného společenstva vztahuje i na přirážky k důchodové dani, zavedené zákonem ze dne 28. listopadu 1931 čís. 177 sb. z. a n., pokud se týče zákonem ze dne 15. července 1932 čís. 120 sb. z. a n.

Citace:

Čís. 14303. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 325-326.