Čís. 14396.
K § 6 lit. b) zákona č. 221/24 v doslovu zákona č. 184/28 sb. z. a n.
Počal-li zaměstnanec vykonávati práce nebo služby dříve, než dokonal svůj šedesátý rok, podléhá povinnému pojištěni invalidnímu a starobnímu, třebas napotom přerušil svůj služební poměr a počal v pokračovali teprve po dosažení 60. roku.
(Rozh. ze dne 23. května 1935, Rv I 585/35.)
Žalobkyně podle svého přednesu byla zaměstnána u žalovaného od 13. června 1927 do podzimu 1929 a od 1. května 1930 do 26. srpna 1933 za měsíční odměnu 200 Kč a byt a stravu. Šlo o službu povinně pojištěnou. Za dobu, kdy byla u žalovaného' po prvé zaměstnána, byla také přihlášena k sociálnímu pojištění. Přihlášení její za dobu od 1. května 1930 do 26. srpna 1933 stalo se až po uplynutí této doby. Výměrem ústřední sociální pojišťovny v P. byl proto, pokud jde o tuto dobu, její nárok na přiznání starobní renty zamítnut. Žalobou domáhá se žalobkyně zjištění, že jest žalovaný povinen nahraditi jí v důsledku opomenutí přihlášky za dobu od 1. května 1930 do 26. srpna 1933 k starobnímu pojištění budoucně jí vzcházející škodu, spočívající v rozdílu mezi starobní rentou, která je jí skutečně vyplácena a rentou, jíž by dostávala, kdyby byla i za druhé pracovní období řádně přihlášena, a zaplatili jí již dospělý rozdíl 77 Kč 85 h. Prvý soud uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: V odvolacím řízení bylo zjištěno, že žalobkyně 1. května 1930 byla již starší 60 let. Podle § 6 lit. b zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 jsou vyloučeni z pojištění podle tohoto zákona ti, kdož vstoupí do práce v době, kdy již překročili 60 let svého života. Žalovaný nebyl proto vůbec povinen přihlásili žalobkyni k pojištění a neručí jí za tvrzenou škodu.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, pokud se týkal určovacího výroku a uložil odvolacímu soudu v této části nové jednání a rozhodnutí. Důvody:
Odvolací soud mylně vyložil ustanovení § 6 lit. b) zákona č. 221/24 v doslovu zák. č. 184/28 sb. z. a n., kteréhož bylo použiti na souzený případ. Podle § 6 lit. b) cit. zák. je z povinného pojištěni invalid, a starobního vyňat, kdo teprve po dokonaném šedesátém roce počne vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné, a nesejde tedy na tom, že žalobkyně dne 1. května 1930 překročila již tuto věkovou hranici, tvrdí-li a dokazovala-li, že již před tím v době od 13. června 1927 do podzimu 1929 vykonávala práce a službu podléhající povinnému a starobnímu pojištěni. Nebylo-li žalobkyni šedesát let v době, kdy počínala konati tyto práce, resp. vstoupila původně do služby, nebyla vyňata ze sociálního pojištění, o kteréž jde, třebaže tyto práce (službu) na nějakou dobu přerušila, a žalovaný jako její zaměstnavatel byl povinen znovu přihlásiti ji u příslušné nemocenské pojišťovny, nejpozději šestého dne ode dne, kdy u něho nastoupila (§ 17 cit. zák.). Pokud to opomenul, jest žalobkyni práv náhradou škody z toho vzniklé podle předpisů občanského zákonníka (sb. n. s. 12882). Musí býti především zjištěna správnost tvrzeni žalobkyně, že již před 1. květnem 1930 byla u žalovaného' zaměstnána, a že počala tuto' službu, nedokonavši ještě šedesátý rok svého věku, a že tu šlo o službu povinně pojištěnou podle svrchu dotčeného zákona.