NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2662.

Ideální souběh přečinu §u 279 tr. zák. a přestupku §u 312 tr. zák.
Zprotivením se vrchnosti (společnou pomocí) ve smyslu §u 279 tr. zák. jest jakákoliv (positivní) činnost, která, nedosahujíc intensity §em 81 tr. zák. předpokládané, brání nebo překáží vrchnostenské osobě, konající úřad nebo službu, by nevykonala úřední nebo služební úkon jí právě zamýšlený nebo zahájený; nespadá sem, brání-li nebo překáží-li kdo takovému jednání oné osoby, jež ani samo o sobě nenáleží k úkolům, k jakým je ona osoba podle úřadu nebo služby formálně oprávněna (povinna), ani neslouží k dosažení takového úkolu (na př. brání-li kdo oné osobě někoho ztýrati).
(Rozh. ze dne 15. února 1927, Zm II 380/26).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Moravské Ostravě z 9. března 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 279 tr. zák. a přestupkem podle §u 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by opakoval hlavní přelíčení a znova rozhodl v rozsahu zrušení, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti nelze sice přiznati oprávněnost, pokud napadá rozsudek prvé stolice — uplatňujíc důvod zmatečností podle §u 281 čís. 10 tr. ř. — námitkou, že stěžovatel neměl býti uznán vinným i přestupkem §u 312 tr. zák., jenž jest prý zahrnut v přečinu §u 279 tr. zák. § 279 chrání právní statek nerušitelnosti výkonu veřejných úřadů a služeb proti nebezpečí, jež mu hrozí sváděním více osob ku zprotivení se (spolupomoci), a § 312 tr. zák. vážnost veřejných činitelů úřad nebo službu konajících proti zlehčování urážlivými projevy nebo skutky, je-li sou- zeným jednáním, byť jednotným, právní řád porušen v tom i onom směru, vyžaduje dvojí protiprávní směr zlého skutku dvojího hodnocení podřaděním jeho pod to i ono ustanovení trestního zákona, by byl zjednán průchod zásadě §§ 34, 35, 267 tr. zák.
Další námitka — opřená o týž důvod zmatečnosti —, že v projevu, který byl nalézacím soudem pořaděn pod ustanovení §u 279 tr. zák., lze shledati nanejvýše přestupek §u 314 tr. zák., protože jím stěžovatel nechtěl vybízeti k odporu, nýbrž pouze vyzvati strážníky, by ustali od svého počínání, není — nehledíc k jinaké její nesprávnosti — provedena po zákonu. Neboť rozsudek nezjišťuje stížností předpokládaný účel projevu. Avšak samovolným zjišťováním účelu projevu, t, j. svémocným výkladem souzeného projevu poukazuje stížnost zřetelně k další námitce, že v rozhodovacích důvodech prvé stolice chybí výklad projevu, tedy skutkové opodstatnění zákonné známky »zprotivení se (společné pomoci)«, k němuž bylo projevem vybízeno. Zprotivením se (spolupomocí proti) vrchnosti jest jakákoliv (positivní) činnost, která — nedosahujíc intensity §em 81 tr. zák. předpokládané — brání nebo překáží vrchnostenské osobě, konající úřad nebo službu, by nevykonala úřední nebo služební úkon jí právě zamýšlený nebo zahájený. Zprotivením se (spolupomocí) není, brání-li nebo překáží-li kdo jen takovému jednání vrchnostenské osoby, jež ani samo o sobě nenáleží k úkolům, k jakým je vrchnostenská osoba podle úřadu nebo služby své formálně oprávněna, pokud se týče povinna, ani neslouží k dosažení takového úkolu. Zejména jím není zamezení, bránění, překážení zlému nakládání s jiným, vrchnostenskou osobou třebas úřad (službu) vykonávající, nebylo-li zlého nakládání třeba ke zdolání odporu dotčené osoby proti služebnímu (úřednímu) výkonu vrchnostenskou osobou zahájenému, zvláště ke zdolání neb odvrácení útoku oné osoby na tuto osobu (viz i předpis §u 331 tr. zák.). K pouhému zamezení, bránění, překážení ztýrání M-ého strážníky G-em a S-em — t. j. zlého nakládání, jehož služební výkon strážníků nevyžadoval, nemusí, avšak může poukazovati doslov souzených projevů« »nenechejte (nedejte) dělníka bíti«, to tím spíše, že se stěžovatel — byť za současného popírání závadných projevů — hájil tím, že prosil, pokud se týče žádal, by M. nebyl bit, a že není zjištěno, že stěžovatel v době svých projevů věděl, že toho, jak strážníci s M-ým, nakládali, bylo třeba k vykonání toho, co strážníci ve příčině své služby zařizovali, zejména ke zdolání odporu a útoků M-ého a zjednání pořádku v hostinských místnostech. Smysl, význam a účel závadných projevů mohl však podle zvláštních okolností, za nichž se staly, býti též jiný, než k jakému mohl by poukazovati jejich doslov sám o sobě. Bylo povinností nalézacího soudu, by, čině skutková zjištění, dal souzeným projevům řádný výklad a zjistil, k jaké činnosti stěžovatel vybízel osoby v hostinci přítomné a kterým úkonům strážníků mělo podle úmyslu stěžovatelova býti bráněno (překáženo) činností osob stěžovatelem vybízených. Toho nalézací soud neučinil; opakuje v rozhodovacích důvodech v podstatě toliko slova zákona, uváděje, že výkřiky obsahuji »vybídnutí k odporu« vůči strážníkům službu konajícím, a vyslovuje jen, že si stěžoval byl obsahu svých výzev vědom, aniž uvádí, jaký (skutkový) obsah výzev tu byl. Zákonný znak »ku zprotivení se nebo ku spo- lupomoci« nedošel skutkového opodstatnění, výrok o přečinu §u 279 tr. zák. spočívá v důsledku toho po případě na nesprávném, protože skutkového opodstatnění, jaký by správnému výkladu zákona hověl, postrádajícím použití zákona a je zmatečným podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř.

Citace:

Čís. 2662.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 136-138.