NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3727.

Učitelstvo (Slovensko): * Učitelky na konfesionelních školách ludových na Slovensku nemají nároku na odbytné podle § 3 zák. č. 455/1919.
(Nález ze dne 12. června 1924 č. 10674). Věc: M. H. v N. Z. proti referátu ministerstvu školství a národní osvěty v Bratislavě o odbytné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím žal. úřadu z 8. února 1923 nebylo vyhověno žádosti st-lky, bývalé učitelky na řím.- kat. škole v N. Z., o poukázání odbytného dle zák. z 24. července 1919 č. 455 Sb., poněvadž zákon tento pro nestátní učitelky na Slovensku neplatí.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané vycházel nss z následujících úvah:
Zák. z 24. července 1919 č. 455 Sb. vydán byl, jak z jeho nadpisu plyne, za účelem zrušení celibátu učitelek. Zákon ten neobsahuje výslovného ustanovení o místní své působnosti, avšak ze slov nadpisu, že »se zrušuje celibát literních a industriálních učitelek na školách obecných a občanských (měšťanských) v republice čsl. dlužno souditi, že místně platí pro celé území republiky čsl. Zákon také nečiní ve svém kontextu rozdílu mezi učitelkami státními a nestátními, zrušuje celibát učitelek škol obecných a měšťanských bez rozdílu. Z účelu zákona, odstraniti celibát, plyne, že se může vztahovati jen na ony skupiny učitelek, pro které před jeho vydáním celibát byl zaveden. Celibát zaveden byl různými předpisy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Pro oblast nynějšího Slovenska nebyl vydán zákon zavádějící celibát učitelek. Naopak na Slovensku stanoví ohledně učitelek nestátních škol obecných § 35 zák. čl. 27. z r. 1907, že pro učitelky platí ustanovení, obsažené v tomto zák. článku a ustanovení na učitele se vztahující. Ani cit. § 35 ani předpisy o podmínkách pro ustanovení v úřadě učitelském (§ 32 zák. čl. 27. z r. 1907, § 133 a násl. čl. 28. z r. 1868) nestanoví, že uchazeči o místo učitelské na konfesionelní škole v území bývalé říše uherské musí býti stavu svobodného. Z toho následuje, že na Slovensku celibátu nestátních učitelek před účinností zákona č. 455/19 nebylo. Dále poukázati jest k tomu, že odstraněním celibátu zrušena byla toliko předem uvedená ustanovení, obsažená v zemských zákonech, což vysloveno bylo v § 7 zák. č. 455/19 stanovícím, že veškerá ustanovení posavádních zákonů zemských, zákonu tomuto odporující, se zrušují.
Zákon č. 455/19 přiznávaje v § 3 výhodu, záležející v poskytnutí odbytného, také za jistých podmínek učitelkám, jež následkem svého provdání před platností zákona byly nuceny vzdáti se služby učitelské, zmocňuje zem. šk. rady, které zřízeny byly toliko v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nikoli však na Slovensku, aby odbytné vyměřily. Dále stanoví § 2 cit. zák., že učitelkám, které ještě nemají počáteční službu za sebou, je třeba povolení okr. šk. rady, aby se mohly provdati. Také okr. šk. rady na Slovensku neexistují.
Zák. č. 455/19 vydán byl za jediným účelem, zrušiti celibát. To vysloveno jest v § 1 zák., kdežto další paragrafy zákona obsahují ustanovení jiná, avšak vesměs toliko předpisy se zrušením celibátu souvisící. Následkem této souvislosti veškerých předpisů v zákoně obsažených dlužno posuzovati veškerá ustanovení zákona jako celek a vztahovati tudíž veškeré předpisy jen na ony skupiny učitelek, pro které před vydáním zákona celibát byl stanoven.
Z úvah těchto jde na jevo, že se při vydání zák. č. 455/19 pomýšlelo jen na učitelky veřejných škol obecných a občanských v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, že zákon také dle znění svého toliko na tyto učitelky se vztahuje, že tudíž neplatí pro učitelky nestátních škol na Slovensku.
Tomu nasvědčuje také důvodová zpráva kulturního výboru z 15. července 1919, tisk 1439, ve které se uvádí, že zrušením předpisů zem. zákonů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kterými zaveden byl celibát učitelek, bude odstraněna křivda po řadu let páchaná, a dle níž výbor na otázku, může-li odstranění celibátu učitelek stanoveno býti zákonem říšským, odpověděl kladně v uvážení, že v době usnášení zákona jediné činným legislativním sborem v území čsl. republiky bylo Národní shromáždění a že proto lze vydati říšský zákon, třeba by jím rušena byla ustanoveni zákonodárství zemského, jež s ním nejsou v souladu.
Právní názor, o který žal. úřad napadené rozhodnutí opřel, odpovídá tudíž zákonu, i náleželo proto stížnost, brojící jen proti tomuto názoru, jako bezdůvodnou zrušiti.

Citace:

č. 3727. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 59-61.