NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Č. 12025.

Školství. — Samospráva obecní (Slovensko): Ustanovení § 35 zák. čl. XXXVIII:1868 se týká přispívání na náklady školy obecní a nemá místa, jde-li o obecní přirážky vypsané k úhradě příspěvku obce na školu státní.
(Nález ze dne 12. září 1935 č. 17685/35.) Věc: Marie F. v P. (adv. Dr. Ladislav Just z Bratislavy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o osvobození od obecních přirážek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Usnesením z 2. listopadu 1913 zavázalo se zastupitelstvo obce T. zříditi státní ludovou školu, převzíti stavební náklad s novostavbou její spojený a přispívati na její udržování 5% státní daně. Stavební náklad v úhrnné částce 300000 Kč zařaděn do obecních rozpočtů na rok 1922 a 1923 částkami 160000 a 140000 Kč, a vykázaný schodek obou těchto rozpočtů povoleno hraditi obecními přirážkami 420% pro rok 1922 a 552% pro rok 1923.
Když tyto přirážky byly předepsány také Marii F., majitelce velkostatku v H., domáhala se osvobození od této povinnosti, poukazujíc k tomu, že vlastním nákladem, převyšujícím 5% přímých daní, vydržuje na svém velkostatku školu a není proto podle § 36 zák. čl. XXXVIII:1868 povinna přispívati na školu v T.
Obecní zastupitelstvo v T. usneslo se ve schůzi dne 16. října 1926 tuto žádost k příznivému vyřízení nedoporučili. Jednajíc pak o ní znovu ve schůzi dne 30. října 1930, zamítlo ji v podstatě z důvodu, že osvobození podle cit. § 36 vztahuje se toliko na náklady udržovací a nikoli stavební.
K odvolání žadatelky zrušil okr. úřad v Šali rozhodnutím z 10. ledna 1931 toto usnesení, jakož i usnesení ze 16. října 1926 »pro zmatečnost«. Při tom vycházel z úvahy, že obec nevymáhala na žadatelce příslušnou část stavebního nákladu, nýbrž část 5% příspěvku ze státní daně, k němuž se v roce 1913 zavázala a jenž má charakter školské daně. Stano- visko obce vyjádřené ve zrušovaných usneseních zastupitelstva nemá zákonného podkladu. Nárok na osvobození ve smyslu § 36 zák. čl.XXXVIII: 1868 lze uplatňovati jen ohledně 5% školské daně, a tu jsou jedině rozhodnými okolnosti — obcí nezjištěné — t. j. zda škola žadatelkou v H. vydržovaná vyhovovala v roce 1922—1923 zákonným podmínkám a zda náklad na ni vynakládaný přesahuje 5% školní, resp. státní daně.
Obecní zastupitelstvo, zjistivši, že žadatelkou vydržovaná škola v kritických letech nevyhovovala požadavkům školského zákona, neboť počet dětí školu navštěvujících daleko převyšoval mez zákonem stano- venou, usnesením ze 6. května 1931 znovu žádost zamítlo.
K opětnému odvolání st-lky okr. úřad v Šali rozhodnutím z 29. září 1931 i toto usnesení zrušil a vyslovil, že obec není oprávněna od žadatelky vybírati 5 % obecní školskou daň, ježto nezjistila žádné konkrétní nedostatky na škole žadatelkou vydržované. Převýšení počtu žactva zákonem stanoveného samo o sobě není takovým nedostatkem, aby bylo možno mluviti o nevyhovění zákonným podmínkám a o možnosti odepření práva veřejnosti, a žadatelka má tedy nárok na výhodu podle § 36 zák. čl. XXXVIII:1868.
Do tohoto rozhodnutí odvolala se obec T. Vycházejíc ve svém odvolání z toho, že usnesením zastupitelstva ze 6. května 1931 odepřeno bylo osvobození od obecní přirážky vybírané k úhradě nákladů na stavbu školy, domáhala se zachování tohoto svého usnesení v platnosti jednak poukazem na jeho odůvodnění a na důvody usnesení z 30. října 1930, jednak uplatňováním nových námitek proti stanovisku okr. úřadu.
Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím odvolání vyhověl, rozhodnutí okr. úřadu z 29. září 1931, jakož i z 10. ledna 1931 zrušil a vyslovil, že Marie F. nemá nároku na osvobození od obecních přirážek vybíraných k úhradě nákladů na stavbu školy a zprošťuje se toliko povinnosti platiti 5% přirážku na udržování školy. Zamítavé své stanovisko odůvodnil úvahou, že jednotlivci, vydržující vlastní školu, jsou podle § 36 cit. zák. čl. osvobozeni toliko od placení obecní daně školské, vybírané k úhradě nákladů na udržování obecní školy, nikoliv však od příspěvků na výdaje spojené se zřízením a novostavbou školské budovy.
Stížnost podaná Marií F. naříká toto rozhodnutí v zamítavé jeho části a namítá v ohledu formálními, že základem sporu je toliko usnesení obec- ního zastupitelstva ze 6. května 1931, resp. rozhodnutí okr. úřadu z 29. září 1931, a že v úvahu mohou přicházeti jen ona tvrzení, která jsou obsažena v cit. usnesení zastupitelstva, nikoliv však tvrzení, obsažená v pravoplatně zrušeném usnesení z 30. října 1930. Opřel-li tedy žal. úřad své rozhodnutí o důvod, že osvobození podle § 36 zák. čl. XXXVIII:1868 vztahuje se jen na udržovací, a contr. stavební náklady, tedy o důvod, který nebyl pojat v usnesení ze 6. května 1931, jednal nezákonně.
Stížnosti nebylo lze přisvědčiti.
Pokud stížnost takto formulovanými námitkami vytýká, že předmětem přezkoumávání odvolacího úřadu může býti rozhodnutí podřízených stolic jen tak, jak od nich vyšlo, bylo k tomu odpověděti, že pro tento názor není v platném právním řádu opory. Správní řád — vl. nař. č. 8/1928 Sb. — jasně stanoví v § 81, že odvolací úřad je oprávněn nahraditi nejen výrok, nýbrž i odůvodnění nižšího úřadu výrokem nebo odůvodněním vlastním a může tedy svůj výrok op řiti také o důvody, kterých nižší stolice nepoužila.
Pokud pak by bylo v poukazu na pravoplatnost zrušení usnesení z 30. října 1930 spatřovati snad námitku rei iudicatae, nebylo možno ani této námitce přisvědčiti. Stížnost se mýlí, domnívá-li se, že žal. úřadu v přezkoumání v odpor vzatého rozhodnutí okr. úřadu z 29. září 1931 bránila okolnost, že o otázce, zda se nárok podle § 36 zák. čl. XXXVIII:1868 vztahuje také na příspěvky stavební, rozhodl pravoplatně okr. úřad již rozhodnutím z 10. ledna 1931. Okr. úřad v tomto svém rozhodnutí nejudikoval o tom, má-li st-lka podle § 36 cit. zák. čl. nárok na osvobození od placení příspěvků na stavbu školy, nýbrž o tom, má-li nárok na zproštění povinnosti platiti 5%ní školskou daň. Při tom je lhostejno, že takto rozhodoval okr. úřad jen důsledkem nesprávného pochopení předmětu sporu. Řešil-li naproti tomu žal. úřad v části svého rozhodnutí, stížností naříkané, otázku, zda je st-lka osvobozena od příspěvkové povinnosti stavební, nemůže býti pro disparitu sporného předmětu řeči o věci rozsouzené.
Než stížnosti nebylo možno přisvědčiti ani ve věci samé. Obecní zastupitelstvo v T. se usneslo v r. 1913 jednak přispívati na udržování státní školy ludové, která se v obci zřídí, 5% státní daně, jednak uhraditi stavební náklad se stavbou budovy této státní školy spojený. Za účelem úhrady tohoto stavebního nákladu vložena byla do obecního rozpočtu na rok 1922 částka 160000 Kč, na rok 1923 částka 140000 Kč a bylo usneseno hraditi tuto potřebu obecními přirážkami ve výši 420%, resp. 552%.
Na sporu je otázka, je-li st-lka osvobozena od této přirážky, na které se obec usnesla, aby splnila svůj závazek podstoupený vůči státu, postaviti na svůj náklad budovu pro státní školu. Podle tohoto skutkového stavu, jehož správnost stížnost nepopírá, nešlo o 5%ní obecní školní přirážku podle § 35 zák. čl. XXXVIII:1868, který jedná jen o nákladech na školy obecní; důsledně nemůže se tedy st-lka domáhati osvobození od oné přirážky na základě § 36 cit. zák. článku, neboť ten se vztahuje jen na přirážku podle § 35, o jakou tu nejde. Sporná přirážka je obyčejnou přirážkou obecní, usnesenou daleko nad 5% k úhradě závazku obcí podstoupeného podle zákonů o obecním hospodářství finančním, které osvobození od přirážek z titulu st-lkou uplatňovaného neznají.
Odepřel-li tedy žal. úřad osvoboditi st-lku od oné přirážky stoje na stanovisku, že se ustanovení § 36 cit. zák. čl. na sporný případ nevztahuje, nelze vytýkati jeho rozhodnutí rozpor se zákonem.

Citace:

Č. 12025. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 202-205.