NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 9720.

Nejde o část jistinné pohledávky ve smyslu druhé věty § 55 j.n., domáháno-li se jednou žalobou náhrady za útraty léčení, věcnou škodu a výpomoc v práci, druhou žalobou pak bolestného, třebas uplatňované nároky vznikly z téže škodné události.
(Rozh. ze dne 13. března 1930, R I 116/30). Žalobce domáhal se na žalovaném z téže škodné události náhrady škody jednak žalobou C II 336/29, 1 323 Kč (útraty léčení, poškození šatů a kola, výpomoc v práci), jednak žalobou C II 337/29 5 000 Kč (bolestné). Obě žaloby zadal na okresním soudě v B. K námitce žalovaného soud prvé stolice obě žaloby odmítl pro věcnou nepříslušnost soudu. Důvody: Jest zjištěno, že v žalobách jde o částky z tohotéž skutkového a právního důvodu. Jest proto použíti ustanovení § 55, druhá věta, j. n. a za účelem zjištění věcné příslušnosti soudu jest obě částky sečísti, při čemž jest bez významu, zda se uplatňují v téže žalobě, či ve dvou samostatných žalobách. Jelikož úhrnný peníz zažalovaných částek převyšuje 5 000 Kč, tedy hranici věcné příslušnosti soudu, bylo obě žaloby odmítnouti jakožto podané u věcně nepříslušného soudu. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Názoru prvého soudce, že jde u obou žalob o části jediné listinné pohledávky, nelze přisvědčiti. Pro tento názor není důvodu. Z obou žalob vychází s určitostí na jevo, že jde o různé samostatné nároky, které se uplatňují žalující stranou těmito žalobami. V jednom případě požaduje žalující strana náhradu škody materielní, kdežto v druhém případě požaduje zaplacení bolestného. Již z rázu nároků lze seznati, že tyto nároky jsou docela různé, že se tedy první soudce také neprávem odvolával na ustanovení § 55 j. n. To stačí vlastně k dolíčení, že rekurs jest opodstatněn. Budiž jen ještě podotčeno, že rekursní soud nesdílí názor stěžovatelky, že nejde o týž skutkový a právní důvod pro veškeré tyto nároky, nýbrž že naopak jest toho mínění, že veškeré tyto nároky mají týž skutkový a právní důvod; neboť pro veškeré tyto nároky uplatňuje se v obou žalobách zavinění žalované strany. Že žalobkyně také uplatňuje nárok na bolestné, nemůže na tom nic změniti. poněvadž i tento spočívá na témž zavinění žalované strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobkyně, utrpěvší úraz, jejž podle jejího tvrzení zavinili žalovaní, domáhá se na nich z tohoto důvodu náhrady škody, a to žalobou C II 336/29 náhrady 823 Kč za útraty léčení, za opravu kola a za poškození šatů a náhrady 500 Kč za výpomoc v práci, a žalobou C II 337/29 náhrady 5 000 Kč bolestného. Podle toho nejde ani v tom ani v onom případě o části jistinné pohledávky, jakou jediné má na mysli předpis druhé věty § 55 j. n., nýbrž jde zřejmě o více nároků různých a samostatných, a nezáleží na tom, že vesměs spočívají na témže skutkovém a právním důvodu, když, jak uvedeno, nejsou částkami jistinné pohledávky.

Citace:

Čís. 9720.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 387-388.