NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 13597.

Ručení dráhy.
Jest povinností cestujících, by ve stanici, v níž mají vystoupiti a o níž jest jim známo, že tam má vlak jen krátké zdržení, dali průvodčímu vlaku okamžitě po zastavení vlaku znamení, že vystupují, by jim otevřel dveře; povinnností průvodčího personálu pak je, aby vlak zdržel tak dlouho, by cestujícím bylo bez zbytečného otálení umožněno, ihned po zastavení vlaku dáti vhodné znamení, že vystupují.
V tom, že vlak nezastavil ani tak dlouho, by všem cestujícím bylo bez zbytečného otálení umožněno průvodčího vlaku upozorniti, že chtějí vystoupiti, a by jim byly dveře vagonu otevřeny, jest spatřovati příhodu v dopravě.
V tom, že cestující sestupoval se schůdků vagonu, ač již byl vlak v pohybu a ač byl varován, jest jeho spoluzavinění na úrazu.
(Rozh. ze dne 1. června 1934, Rv II 698/32.)
Manžel žalobkyně, sestupuje na zastávce v P. z vlaku, když již vlak byl opět v pohybu, spadl z vlaku, byl přejet a usmrcen. Žalobní nárok proti dráze na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice z polovice důvodem po právu. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany.
Důvody:
Žalobní nárok byl opřen o tvrzenou příhodu v dopravě, kterou náleželo prokázati žalobkyni. Podle § 1 čl. 19 ž. př. ř. musí se cestující sám o to starati, by vystoupil v cílové stanici, a podle § 1 čl. 20 ž. př. ř. otevrou průvodčí vlaku, jakmile vlak zastaví, dveře vozů, ze kterých žádají cestující vystoupiti. Podle těchto ustanovení žel. př. ř. jest tedy povinností cestujících, by ve stanici, v níž mají vystoupiti a o níž je jim známo, že tam má vlak jen krátké zdržení, dali průvodčímu vlaku okamžitě po zastavení vlaku znamení, že vystupují, by jim dveře otevřel, povinností průvodčího personálu pak jest, by vlak zdržel tak dlouho, by cestujícím bylo
40* bez zbytečného otálení umožněno, ihned po zastavení vlaku dáti vhodné znamení, že vystupují. V souzeném případě zjistil odvolací soud, doplniv průvodní řízení, že ve stanici P. je předepsáno zdržení kratší jedné minuty a že vlak tam zastavil kratšeji než obvykle a než bylo třeba, by cestující mohli průvodčího vlaku upozorniti, že chtějí vystoupiti. V tom, že v souzeném případě vlak nezastavil ani tak dlouho, by všem cestujícím, a tedy i manželu žalobkyně bylo bez zbytečného otálení umožněno průvodčího vlaku upozorniti, že chtějí vystoupiti, a aby jim byly dveře vagonu otevřeny, jest spatřovati úchylku od normálního provozu, a tudíž příhodu v dopravě.
Jest zjištěno, že usmrcený K. počal sestupovati se schůdků vagonu, když již vlak byl v pohybu, a že tak učinil, ač byl svědkem M-em varován, kteréž upozornění K. hrubě odbyl. Odvolací soud správně k tomu poukázal, že K. jednal proti výslovnému zákazu § 95 žel. dopr. ř., i proti přirozeným požadavkům obvyklé opatrnosti a že proto usmrcený K. si úraz svou hrubou neopatrností spoluzavinil.

Citace:

Čís. 13597.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 655-656.