Čís. 6129.

Pro trestnost pachatele podle § 83, druhý případ tr. zák., je právně bezvýznamno, zda byl jen jeden ze dvou pachatelů vnikaje do domu ozbrojen, věděl-li o tom při vniknutí i druhý.
Obecní starosta je jako úřední osoba oprávněn provésti šetření o trestném činu. Nepozbývá povahy úřední osoby a tím ani ochrany
podle § 68 tr. zák. tím, že neprovádí šetření sám, nýbrž s četnickým strážmistrem, jenž ho k tomu vyzval ve smyslu § 14 zákona čís. 299/ 1920 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 9. února 1938, Zm I 100/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného A. do rozsudku krajského soudu, pokud jím byli uznáni vinnými: obžalovaný A. zločinem veřejného násilí násilným vpadnutím do cizího nemovitého statku podle § 83 tr. z., zločinem veřejného násilí násilným vztažením ruky na osobu vrchnostenskou podle § 81 tr. z. a přestupkem podle § 312 tr. z., a obžalovaný B. zločinem veřejného násilí násilným vpadnutím do cizího nemovitého statku podle § 83 tr. z., zločinem veřejného násilí vydíráním podle § 98, písm. b) tr. z., zločinem veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním podle § 99 tr. z. a přestupkem podle § 411 tr. z.
Z důvodů:
V případě, o nějž jde, vnikli na dvůr M-ův proti jeho výslovně projevené vůli oba obžalovaní. Je právně bezvýznamné, že jen jeden z pachatelů, a to B. byl při vniknutí na dvůr M-ův opatřen zbraní — železnými držáky —, když je formálně bezvadně zjištěno, že stěžovatel A. vnikaje do zmíněného dvora věděl, že jeho druh je opatřen uvedenou zbraní (srovnej rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni čís. 3760 víd. sbírky). Napadený rozsudek zjistil, že stěžovatel viděl i způsob, jak jeho otec B. vnikl do dvora M., totiž že vrazil do osoby stojící ve dvířkách, skočil jimi do dvora M. a dříve nežli M., jeho počínáním překvapený, mu mohl v tom zabrániti, vytáhl železný kolík, kterým se zastrkuje závora vrat, chytil za závoru, otevřel vrata, napřáhl na M. železné držáky se slovy: »Zabiju tě.. .«, že M. nastavil proti držákům ruku a byl jimi poraněn na palci, že mezi tím stěžovatel vraty, které jeho otec násilím otevřel, vjel s koňmi do dvora a vedl je přes dvůr M. ke stodole, kde byla uschována mlátička, o kterou oběma obžalovaným šlo. Z těchto rozsudkových zjištění lze bezpečně usouditi na to, že stěžovatel při vniknutí do dvora M. zahrnul ve svůj úmysl a svou vůli případ, že tam bude spácháno násilí, třebaže druhým vetřelcem, obžalovaným B., ozbrojeným zbraní, a odpovídá proto stěžovatel za násilí spáchané jeho otcem na osobě M., třebaže se ho činně nezúčastnil (srovnej rozhodnutí čís. 729, 2435, 2776, 2827 Sb. n. s.).
Pokud jde o zločin veřejného násilí podle § 81 tr.z. a přestupek podle § 312 tr. z., vytýká stížnost pouze, že nalézací soud neprávem přiznal starostovi K. ochranu podle § 68 tr. z. Námitka není důvodná. Rozhodnutí, na něž se stížnost odvolává, mají jiný skutkový základ a nehodí se na případ, o nějž tu jde. Rozsudek zjistil, že četnický strážmistr V., jenž byl vyslán velitelem stanice, aby případ udavší se na statku M. vyšetřil, vyzval obecního starostu K., aby při vyšetřování úředně spolupůsobil a byl přítomen jako svědek výslechu obžalovaných A. a B. Obecní sta- rosta byl jako úřední osoba oprávněn provésti šetření, o něž šlo, jak plyne nepochybně z ustanovení § 24 tr. ř., jenž stanoví, že úřady bezpečnostní, k nimž náležejí také obecní představení, mají vyzvídati veškeré zločiny a přečiny veřejnoprávní povahy, a že nelze-li se domoci toho, aby bez odkladu zakročil soudce vyšetřující, mají učiniti přípravná šetření, jež nestrpí odkladu a kterými se může věc vyjasniti anebo které mohou zabrániti, aby stopy činu nebyly odstraněny nebo aby pachatel neuprchl. Povahy úřední osoby a s tím spojené trestní ochrany podle § 68 tr. z. nepozbyl obecní starosta tím, že šetření neprováděl sám. nýbrž v součinnosti s četnickým strážmistrem, jenž ho k tomu ve smyslu § 14 zákona čís. 299/1920 Sb. z. a n. vyzval. Že pak stěžovatel věděl, že je mu jednati s vrchnostenskou osobou, dovodil nalézací soud správně z okolnosti v rozsudku zjištěné, že četnický strážmistr upozornil na to, že starosta je tam úředně, a stěžovatel také výslovně doznal, že věděl, že starosta byl u něho úředně. Bylo proto zmateční stížnost podle druhého odstavce § 5 zák. čís. 3/1878 ř. z. ve znění zákona čís. 56/1935 Sb. z. a n. zamítnouti.

Citace:

Čís. 6129. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 102-104.