Authors:
= Váž. civ., 5 (1923)
PDF

Čís. 2387.


Subjektivní újma spoluvlastníka není na překážku zrušení spoluvlastnictví dražbou společné nemovitosti. Na předpisy o ochraně nájemců a na vratké poměry měnové nelze tu vzíti zřetele.
(Rozh. ze dne 14. března 1923, Rv I 1317/22.)
Žalobě o zrušení spoluvlastnictví domu bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Právo na zrušení spoluvlastnictví nesmí býti dle §u 830 obč. zák. vykonáno v nepříhodném čase nebo na škodu ostatních spoluvlastníků, spoluvlastník musí trpěti nevyhnutelný, okolnostem přiměřený odklad, při tom však mu nesmí býti znemožněno, aby vůbec nemohl uplatniti
právo, v §u 830 obč. zák. zásadně mu propůjčené. Proto možno námitku
nevčasnosti nebo škodlivosti žádaného zrušení spoluvlastnictví odůvodňovati pouze okolnostmi pomíjejícího rázu, nikoliv trvalými nebo takovými, jichž změny nebo konce nelze očekávati v dohledné době. Nerozhodny jsou při posuzování nevčasnosti subjektivní poměry spoluvlastníkovy a z nich vyvěrající subjektivní škoda, neboť pak by spoluvlastník pro osobní poměry ostatních spoluvlastníků začasté nikdy nemohl své právo ani vykonati, nýbrž rozhodujícími jsou objektivní věci
samotné se dotýkající a na ni věcný účinek mající poměry. Nelze za rozhodnou uznati okolnost, že by dovolatel, provozující v domě živnost, mohl snad prodejem domu v nynější době přijití o krám a že by jiného již a na tak výhodném místě nenašel, čímž by byl, byť i sebe větší ceny bylo docíleno, při prodeji poškozen, neboť to jsou všechno okolnosti subjektivní povahy s objektivní nevčasnosti nijak nesouvisející. Také nemůže dovolatel těžiti pro sebe z důsledků, plynoucích ze zákona o ochraně nájemců, aniž z kolísavosti a změn měnových poměrů, neboť to jsou okolnosti, plynoucí z rozvoje poválečných poměrů hospodářských, rázu trvalého, jichž změny podle hospodářských pravidel nelze v dohledné době očekávati, kteréžto změny ostatně s jinými obměnami v hospodářském životě vyskytují se ustavičně. Bylo by lze zajisté o škodlivosti jenom tenkráte mluviti, kdyby prospěch, který by jinak připadl všem spoluvlastníkům, měl náležeti při prodeji toliko jednomu z nich, což dovolatel nemůže odůvodněně tvrditi.
Citace:
Rozhodnutí č. 2387. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 453-454.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).