Čís. 1851.
Zajištění půdy drobným pachtýřům (zákon ze dne 27. května 1919,
čís. 318 sb. z. a n.).
Pachtýř není oprávněn požadovati určitý pozemek náhradní a soudu nepřísluší právo, by proti vůli vlastníka přiznal pachtýři náhradní pozemek, jehož vlastník nenabízel.
(Rozh. ze dne 19. září 1922, R I 1132/22.)
Soud prvé stolice přiznal požadovateli výměnou za požadovaný pozemek čkat. 795/2 dílce 1 a 6 pozemku čkat. 799, ač propachtovatel nabízel výměnou pozemky jiné. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a nařídil soudu prvé stolice, by, doplně řízení, znovu rozhodl, zda a který z pozemků, vlastníkem nabízených, a v jaké výměře jest požadovatel povinen přijati. Důvody: Stížnost propachtovatele jest vzhledem k § 5 zák. ze dne 27. května 1919 čís. 318 sb. z. a n. odůvodněnou, neboť výměnou může býti pachtýři přikázán vždy jen určitý, vlastníkem nabídnutý pozemek, přesně dle výměry, který žádá drobný pachtýř dle své volby. Dle protokolu z 1. června 1922 nabídl propachtovatel požadovateli dílec čk. 801/1 nebo dílec z pozemku čk. 865 ve výměře, odpovídající jakosti pozemku čk. 795/2. Po případě nabídl propachtovatel z pozemku 799 výměnou dílec téže výměry, jako je dílec 795/2. Proti znění zákona žádal pachtýř za pozemek čk. 795/2 pozemek čk. 799/1 ve výměře 619 sáhů a dílec 799/6 ve výměře 768.5 sáhů. Přijav za svůj návrh požadovatele učinil tak prvý soud neprávem, neboť nebyl vyřízen návrh vlastníka ve smyslu § 5 cit. zák. Pozemky pachtýři přiznané, 799/1 a 799/5 v uvedené výměře vlastník k výměně nenabídl, nýbrž z pozemku 799 dílec téže výměry jak je dílec čk. 795/2.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Právní význam ustanovení § 5 (2) zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., jest tento: Za předpokladů zákona jest pachtýř povinen, přijati na místě požadovaného pachtovního pozemku náhradní pozemek stejné výměry nebo hodnoty, jejž vlastník mu nabízí. Soudu náleží tudíž rozhodnouti o tom, je-li náhradní pozemek, nabízený vlastníkem, rovnocenný, při čemž může býti vyvážen rozdíl v jakosti výměrou nebo rozdíl ve výměře jakostí. Zjistí-li soud, že tomu tak jest, přizná pachtýři na místě požadovaného pozemku vlastníkem nabízený pozemek náhradní; zjistí-li však soud, že pozemek, jejž vlastník nabízí, není rovnocenný, a nechce-li nebo nemůže-li vlastník dáti náhradní pozemek, vyhovující předpisům zákona, zamítne soud návrh vlastníka a ponechá pachtýři pozemek požadovaný, byť i tím utvořena byla enkláva v majetku vlastníka nebo tomuto jinak užívání jeho pozemku bylo znemožněno nebo značně stíženo, — poněvadž, odporují-li sobě práva a zájmy pachtýře s jedné strany a vlastníka se strany druhé, má dle ducha zákona přednost pachtýř. Nikdy však není pachtýř oprávněn, požadovati určitý pozemek náhradní, a nepřísluší soudu právo, by proti vůli vlastníka přiznal pachtýři náhradní pozemek, jehož vlastník nenabízel. Proti těmto zásadám pochybil první soud a právem proto soud rekursní zrušil jeho usnesení a nařídil mu, by doplně řízení znovu rozhodl o návrhu vlastníka ve smyslu § 5 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.