NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6600.

Pozemková reforma: Rozhoduje o žádosti podle § 11 záb. zák., jest stpú povinen zkoumati z úřední moci, zda osoby uplatňující nárok podle § 11 záb. zák. jsou k tomu oprávněny, a zda všechny osoby, jimž nárok ten přísluší, také skutečně nárok uplatnily, pokud se týče, zda jim byla dána příležitost, aby nárok ten uplatniti mohly.
(Nález ze dne 31. května 1927 č. 11758.)
Věc: Šimon Sch. vlastním jménem a jako opatrovník nezletilých Juraje, Imricha, Štěpána a Alžběty Sz., Štěpán Sch., Leona Sch. a Bedřiška Sz. proti státnímu pozemkovému úřadu stran propuštění půdy ze záboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuj ese pro vady řízení.
Důvody: Výměrem z 18. listopadu 1924 oznámil stpú Šimonu Sch., jako vlastníku velkostatku T., zamýšlené převzetí nemovitostí k velkostatku tomu patřících, a on podáním ze 13. října 1925 žádal, aby některé nemovitosti jiným vlastníkům prý patřící nebyly pokládány za součást souboru jeho majetku zabraného, a u ostatních nemovitostí uplatnil nárok dle § 11 záb. zák. — Dne 18. ledna 1926 byly za účasti plnomocníka st-lova zjišťovány vlastnické poměry nemovitostí, o nichž st-l tvrdil, že mu nepatří, a dne 19. ledna 1926 provedeno bylo místní šetření o žádosti st-lově podle § 11 záb. zák. Otázka, komu patří vlastnicky nemovitosti, u nichž Šimon Sch. uplatnil nárok dle § 11 záb. zák., vůbec zjišťována nebyla. — Nař. výměrem uznal stpú, že řada nemovitostí nepatří do souboru zabraného majetku Šimona Sch., a vyřešil mu z ostatního majetku nárok dle § 11 záb. zák. — — — O stížnosti uvážil nss takto:
St-lé tvrdí, že Šimon Sch. není jediným vlastníkem velkostatku T., z jehož nemovitostí byl nárok Šimona Sch. dle § 11 záb. zák. nař. rozhodnutím vyřešen, nýbrž že velkostatek ten jest spoluvlastnictvím všech st-lů, a namítajíce, že řízení o jejich nároku dle § 11 záb. zák. provésti jest se všemi spoluvlastníky, spatřují nezákonnost a vadu řízení v tom, že nebyli o zamýšleném převzetí všichni spoluvlastníci uvědomění, ani že jim nebyla dána možnost, aby nárok svůj podle § 11 záb. zák. uplatnili, nýbrž že úřad vyřešil nárok jejich jen na základě žádosti, kterou podal Šimon Sch.
Dle § 2 záb. zák. jest velkým majetkem pozemkovým rozuměti soubor nemovitostí, jestliže výměra náležející vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům přesahuje výměry tam udané. Dle § 3 náhr. zák. nutno vlastníka vyzvati, aby se vyjádřil, zda uplatňuje u nemovitostí k převzetí určených své právo podle § 11 záb. zák. Vzhledem k ustanovení § 2 záb. zák. nemůže býti pochybnosti o tom, že výrazem »vlastník« jest rozuměti nejen jednotlivou osobu, nýbrž i spoluvlastníky, a že musí býti všichni spoluvlastníci vyzváni. To plyne i z ustanovení 3. odst. § 5 náhr. zák., dle něhož v případě, že uplatní ve lhůtě nárok podle první věty § 11 záb. zák. jen někteří ze spoluvlastníků, má se za to, že ostatní souhlasí s návrhy včas podanými.
Nevyjádří-li se tyto osoby souhlasně, rozhoduje stpú podle volného uvážení jako o návrhu alternativním. Ustanovení toto zřejmě předpokládá, že všichni spoluvlastníci byli také skutečně k uplatnění nároku vyzváni. Ježto pak všem spoluvlastníkům přísluší pouze jediný nárok dle § 11 záb. zák., musí býti všem dána příležitost, aby jej mohli včas uplatniti. Rozhoduje o žádosti dle § 11 záb. zák., jest stpú povinen, aby z moci úřední zkoumal, zda osoby, nárok dle § 11 záb. zák. uplatňující, jsou k tomu oprávněny, a zda všechny osoby, jimž tento nárok přísluší, jej skutečně uplatnily, resp. zda jim byla dána příležitost, aby jej uplatniti mohly.
Žal. úřad zabýval se sice k popudu Šimona Sch. otázkou, komu některé nemovitosti, o něž však zde nejde, vlastnicky patří, avšak otázku, komu patří ostatní nemovitosti velkostatku T., u nichž uplatněn byl nárok dle § 11 záb. zák., byli-li všichni jeho vlastníci o zamýšleném převzetí zpraveni a byla-li jim všem dána příležitost, aby nárok dle § 11 záb. zák. uplatnili, se vůbec nezabýval, spokojiv se se žádostí Šimona Sch., jemuž jako jedinému vlastníku velkostatku T. bylo oznámení o zamýšleném převzetí doručeno, a jenž také v důsledku vyzvání soudního sám nárok dle § 11 záb. zák. uplatnil.
Teprve po vydání nař. rozhodnutí zabýval se žal. úřad vlastnickými poměry na velkostatku T. a v odv. spise svém výslovně přiznal, že vskutku velkostatek ten není vlastnictvím Šimona Sch., nýbrž spoluvlastnictvím všech st-lů. Z toho všeho je patrno, že si žal. úřad neopatřil v řízení správním všechny předpoklady nutné pro řádné vyřešení nároku dle § 11 záb. zák. na velkostatku T. V tom shledal nss podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 6600. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 962-963.