NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 8713.

Neplatil-li obchodník v čase svého úmrtí (prohlášení za mrtva) výdělkovou daň, podmiňující protokolaci, nemohou jeho právní nástupci vésti jeho dosavadní firmu.
(Rozh. ze dne 15. února 1929, R I 1017/28.)
Rejstříkový soud zamítl návrh Bruna S-a a Adolfa S-a, by byla zapsána veřejná obchodní společnost Jan S., a přikázal navrhovatelům, by opověděli svůj podnik do 4 neděl k zápisu pod firmou vyhovující čl. 17 obch. zák. Důvody: Z potvrzení obecního úřadu v G. ze dne 31. května 1928 sice plyne, že Jan S. provozoval v G. pod svým jménem výrobu záclon a krajek a obchodoval s těmito výrobky. Jde však dále z potvrzení na jevo, že tento obchod byl, když majitel ve světové válce v únoru 1915 narukoval a od té doby jest nezvěstným, nejdříve jeho manželkou Emmou S-ovou dále provozován, že od 1. července 1921 provozovala tento obchod se svým synem Adolfem S-em a že od října 1923 tento vedl podnik se svým bratrem Brunem S-em. Z úředního vysvědčení berní správy ze dne 31. května 1928 plyne, že Jan S. platil v roce 1913 výdělkovou daň jen 19 K, že i za léta 1920 a 1921 bylo zapraveno jen 24 Kč výdělkové daně a že teprve od roku 1922 bylo předepsáno 200 Kč a za rok 1924 280 Kč výdělkové daně. Tato sazba platí podle platebního rozkazu čís. 224 také na léta 1925/1926. Protože tudíž v době, kdy byl podnik Emmou S-ovou společně s Adol- fem S-em provozován, tito tudíž tvořili veřejnou obchodní společnost, dnem 1. července 1921 podnik neplatil nejmenší sazbu výdělkové daně, která jest za zapsání předepsána, musí býti žádost Adolfa S-a a Bruna S-a o zápis jejich podniku jako veřejné obchodní společnosti pod jmé- nem, pod kterýmž ho provozoval jejich otec Jan S., který se neznamenal jako »Jan S.«, znovu zamítnuta, protože žádný z navrhovatelů nemá křest- ního jména »Jan« a schází ve znění firmy dodatek naznačující, že jest tu společnost. Poněvadž navrhovatelé podle svých vlastních údajů a podle rozkazu platebního ze dne 10. listopadu 1926 výdělkovou daň bez přirá- žek platí více než 200 Kč, jsou podrobenými povinností к zápisu a mají tudíž v lhůtě jim ustanovené ohlásiti zapsání pod firmou vyhovující předpisu obch. zák. Re kurs ní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: К důvodům napadeného usneseni, které sdílí i rekursní soud, dodává se toto: Jest správné, že právní existence firmy není zá- vislou na její protokolaci a že při nabytí firmy dědictvím další vedení firmy podle čl. 22 obch. zák. jest přípustné, i když firma nebyla proto- kolována. To však platí jen tehdy, když u předchozího majitele firmy byly podmínky protokolační povinnosti, provozování obchodů a placení výdělkové daně ve výši stanovené § 7 uvoz. zák. к obch. zák. Tato pod- mínka ohledně Jana S-a, jenž byl prohlášen usnesením krajského soudu v Chebu ze dne 9. prosince 1926 za mrtva, dnem 17. února 1917, není splněna. Úředním vysvědčením berní správy ze dne 31. května 1928 jest zjištěno, že Jan S. platil v roce 1913 daň výdělkovou jen 19 K, v roce 1914 a 1915 jen 24 K. Nedosahovala tedy výdělková daň minima v § 7 uv. zák. к obch. zák. stanoveného a nelze proto pokládati zemřelého Jana S-a za kupce plného práva. Na tom nemění nic okolnost, že v le- tech 1922 a 1923 předepsáno bylo na dani výdělkové 200 Kč a za rok 1924 200 Kč, poněvadž tento předpis netýká se zemřelého Jana S-a, nýbrž jeho právních nástupců, ohledně jejichž protokolační povinnosti tento předpis jest směrodatný. Poněvadž Jan S. neměl právo na firmu, nejsa kupcem plného práva, nemůže jeho firma býti zapsána clo obchod- ního rejstříku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud, přezkoumav spisy, neshledal, že usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu rejstříkového, jest ve zřejmém rozporu se zákonem nebo se spisy, aneb že jest stiženo zmatečností. Není tu tedy podmínek § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. a nemohlo býti dovolací stížnosti vyhověno. Vzhledem k vývodům stížnosti jest však ke správným důvodům napadeného usnesení dodati ještě toto: Stěžovatelé se neprávem dovolávají § 531 obč. zák. Pozůstalost jest souhrnem práv a závazků zůstavitelových, pokud se nezakládají na poměrech ryze osobních. Aby dědicové po Janu S-ovi mohli vésti jeho firmu, byl by musil Jan S. před svým úmrtím, pokud se týče před 17. únorem 1917, kterýžto den ve smyslu usnesení krajského soudu v Chebu ze dne 9. prosince 1926 nepřežil, nabýti práva к firmě. Té doby však podle zjištění nižších soudů Jan S. neplatil výdělkovou daň, podmiňující protokolaci, nenabyl proto ani práva к vedení firmy a nemohou jeho právní nástupci po rozumu čl. 22 obch. zák. vésti jeho dosavadní firmu. Pozdější vyšší daň výdělková nemohla býti již vyměřena Janu S-ovi, nýbrž jen jeho pozůstalosti, pokud se týče těm, kdož vedli závod dále a jen ti mohou býti zapsáni do obchodního rejstříku, ovšem pod firmou novou odpovídající zákonným předpisům.

Citace:

č. 8713. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 245-247.