Čís. 6981.

Pojem kontokorentního poměru.
Pro exekuci na pohledávky z kontokorentu neplatí předpis §u 296 ex. ř., nýbrž předpisy o zabavení peněžitých pohledávek vůbec podle §u 294 ex. ř.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1927, R I 258/27.)
Soud prvé stolice povolil zajišťovací exekuci zabavením pohledávání, které prý má povinná strana ze vkladů na běžném účtu. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Vymáhající strana domáhala se povolení exekuce zajišťovací zabavením pohledávání povinné straně příslušejícího proti bance Č. ze vkladů a kontokorentů, vydáním zapovědí platební a zákazu vybrání poddlužníkům a straně povinné. Než exekuce na vklad přípustná jest jediné způsobem předepsa-
43 — Čís. 6982 —
676
ným v §u 296 ex. ř., totiž že výkonný orgán zabaví dotyčný cenný papír pokud se týče legitimační papír sepsav o tom protokol a složiv ho u soudu. Co platí o pohledávkách ze vkladu, platí i o pohledávkách z kontokorentů, pokud jsou vedeny o vkladech peněz. Třeba tudíž bližšího označení jednotlivých pohledávání.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, pokud jím byla pro vymáhanou pohledávku s příslušenstvím povolena exekuce zabavením pohledávání, které prý má povinná strana z kontokorentů.
Důvody:
Rekursní soud zamítl návrh na povolení exekuce zabavením pohledávek z kontokorentů, protože o pohledávkách z kontokorentů, pokud jsou vedeny o vkladech peněz, platí totéž, co platí o pohledávkách ze vkladů, že totiž exekuce jest přípustná jen způsobem předepsaným v § 296 ex. ř., podle něhož výkonný orgán zabaví cenný, pokud se týče legitimační papír, sepsav o tom protokol a složiv jej u soudu, takže při zabavení pohledávek z řečených kontokorentů jest třeba bližšího označení jednotlivých pohledávání. Rekursní usnesení vychází z mylného skutkového předpokladu, že jde o pohledávky z kontokorentů, jež jsou vedeny o vkladech peněz. Pro předpoklad ten není v exekučním návrhu podpory, neboť exekuční návrh o kontokorentu, vedeném o vkladech peněz, nemluví. Pokud se tudíž napadené usnesení opírá o tento mylný skutkový předpoklad, je samo mylné a mylným jest i důsledek z něho vyvozený. Jinak nutno přihlížeti к podstatě pojmu kontokorentů, pojem ten je v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu — celkem v souhlasu i s vedoucími díly písemnictví — vyhraněn v ten rozum, že kontokorentní poměr je tam, kde podle souhlasné, byť mlčky, konkludentními činy projevené vůle stran, spolu v obchodním spojení jsoucích nemají pohledávky a plnění jedné strany býti samostatnými pohledávkami a plněním, které by bylo ve vztahu k jednotlivým pohledávkám а к plnění druhé strany, nýbrž pohledávky a plnění stran mají býti články jednoho celku, které přijdou v úvahu až při vzájemném účtování, při kterém na jevo vyšlé saldo té které strany bude samostatnou pohledávkou (srv. rozh. č. 5850, 5788 sb. n. s.). Uskutečnění pohledávky té není podle jejího vzniku i její povahy nikterak závislé na držení papíru, snad výtahů z obchodních knih, z něhož by bylo vypočtené saldo zřejmé neb pod. Naopak, oprávněný může s pohledávkou z kontokorentního salda úplně beze vší újmy pro hladký vývoj obchodu libovolně nakládati, i když není v držení papírů o ní, jako s každou jinou pohledávkou. Neplatí tudíž pro exekuci na pohledávky z kontokorentů předpis § 296 ex. ř., upravující exekuci na výplatné papíry, nýbrž předpisy o zabavení peněžitých pohledávek vůbec podle § 294 ex. ř. Slušelo proto v mezích dovolacího rekursu obnoviti usnesení první stolice.

Citace:

Čís. 6981. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 701-702.