Čís. 4063.Náhradový zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 sb. z. a n. Do výpovědi ze zabraného majetku nemůže si stěžovati nehospodařící vlastník, přes to, že mu byla výpověď doručena.(Rozh. ze dne 15. července 1924, R I 585/24).Rekursní soud odmítl stížnost nehospodařícího vlastníka do výpovědi ze zabraného majetku. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení.Důvody: Výpověď z hospodaření dle §u 12—25 náhr. zákona dává se dle §u 12 toliko osobě hospodařící, a pouze doručuje se dle §u 18 odstavec druhý také vlastníku. Je přirozeno, že pouze ten, komu dána byla, tedy pouze osoba vypovězená, může míti do ní právo stížnosti, nikoli tedy i někdo jiný, kdo vypovězen nebyl, byť to byl i vlastník. Proto praví § 20, že do výpovědi může podat stížnost osoba hospodařící a nezmiňuje se o vlastníku, třeba že tomuto jest výpověď vždy aspoň doručiti. To také odpovídá úplně stavu věci, neboť, jde-li o výpověď z hospodaření, dotýká se právě jen osoby hospodařící, vždyť vlastník jako takový mohl neb může práva svá proti záboru hájiti již vůči předchozím aktům zábor uplatňujícím, tedy nehledě k poznámce záboru zejména proti oznámení obmýšleného převzetí, jehož důsledkem výpověď jest (§ 13 záb. zák.) i není tedy odepřením práva stížnosti proti výpovědi nikterak zkrácen. Nařizuje-li přes to zákon, by mu výpověď také doručena byla, děje se to jen proto, by věděl, co s věcí je a jak se tedy jeho poměr vůči osobě hospodařící, která výpověď obdržela, utváří, aby se podle toho zachovati mohl. V poměru jeho ku Státnímu pozemkovému úřadu, v poměru zabranosti se však výpovědí ničeho nezměnilo a proto se mu výpověď ta nedává, není-li právě zároveň také osobou hospodařící, i nemohou proto práva jeho výpovědí danou třetí osobě jako osobě hospodařící býti dotčena, a proto již z tohoto důvodu, t. j. z důvodu §u 9 nesp. říz., na nějž se stěžovatel neprávem odvolává, nepřísluší mu právo stížnosti.