NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 11468.

Exekuci k zajištění (§§ 370 a násl. ex. ř.) nelze povoliti na základě cizozemského exekučního titulu. To platí i o exekučních titulech říšskoněmeckých.
(Rozh. ze dne 10. března 1932, R I 117/32.)
Na základě rozsudku zemského soudu v Lipsku navrhl vymáhající věřitel povolení zajišťovací exekuce. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 370 ex. ř. lze exekuci k zajištění povoliti jen podle konečných rozsudků zdejších civilních soudů dříve, než nabudou právní moci nebo než uplyne lhůta ku plnění. Jelikož konečný rozsudek připojený k návrhu není rozsudkem tuzemského soudu, bylo žádost jako nepřípustnou zamítnouti. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Soud rekursní přezkoumav spisy a napadené usnesení poukazuje ke správnému, zákonu i stavu věci odpovídajícímu odůvodnění napadeného usnesení, jež vývody stížnosti nebylo ani oslabeno ani vyvráceno a s nímž rekursní soud souhlasí. K vývodům stížnosti podotýká se toto: Ustanovení § 370 ex. ř., jehož výpočet jest výčetmý, výslovně mluví o tuzemských exekučních titulech; vylučuje tudíž zřejmě přípustnost zajišťovací exekuce na základě rozsudku cizozemského, jenž není vykonatelný ani právoplatný. Ani z § 79 ex. ř. nelze přípustnost navrhované zajišťovací exekuce odvoditi, neboť jednak se odvolává na vzájemnost zaručenou státními smlouvami, jednak jest jej vykládati ve spojitosti s § 80 ex. ř. Z ustanovení § 80 ex. ř. vyplývá, že má na mysli exekuční titul, jenž nepodléhá dalšímu opravnému prostředku, stavícímu vykonatelnost. Z vládní vyhlášky ze dne 25. června 1924, čís. 131 sb. z. a n., kterou se uvádí ve známost rozsah vzájemnosti zaručené předpisy německého civilního soudního řádu o exekuci podle cizozemských exekučních titulů, vidno, že hledíc k § 722 něm. soud. řádu předpokladem pro povolení exekuce na základě rozsudku německým soudem vydaného jest jeho vykonatelnost a že se tudíž vyhláška ta vztahuje na případy, v nichž jde o povolení exekuce uhražovací, nikoli na případy exekuce zajišťovací. Ostatně byla vyhláška vydána v mezích platného předpisu § 370 ex. ř. vylučujícího exekuci zajišťovací na základě exekučních titulů cizozemských a nedotkla se, jak z jejího obsahu plyne, v žádném směru předpisu § 370 ex. ř. a nedoznalo jí toto ustanovení žádné změny. Ani dovolání se § 402 ex. ř. pro přípustnost žádané zajišťovací exekuce není na místě, neboť předpis ten se týká jen prozatímních opatření a nevztahuje se na exekuce zajišťovací, o nichž přirozeně platí ustanovení exekučního řádu. Ostatně tendence předpisu § 370 ex. ř. jest jasná, neboť zákon chtěl výhodu vedení zajišťovacích exekucí omeziti jen na exekuční tituly vydané na jeho vlastním území a tím poskytnouti titulům těm větší účinnost pro exekuce zajišťovací proti exekučním titulům státu cizího.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka se odvolává na důvody svého rekursu proti usnesení prvého soudu. Ty byly však již správně vyvráceny rekursním soudem a netřeba k nim nic připojovati. K dalším důvodům dovolacího rekursu se podotýká: Stěžovatelka dovozuje neprávem, že § 79 ex. ř. nerozeznává exekuci zajišťovací a uhražovací a že proto lze i zajišťovací exekuci povoliti na základě cizozemského rozsudku neprávoplatného podle § 370 ex. ř. Zákon rozeznává exekuci od zajištění a připouští exekuci jen na základě cizozemského exekučního titulu, jenž není podroben opravnému prostředku (§ 80 čís. 3 ex. ř.), ale nepřipouští zajištění podle § 370 ex. ř. podle rozsudků neprávoplatných, které byly vydány v cizozemsku. Proto nelze ustanovení § 79 ex. ř. rozšiřovati na povolení zajištění, jež jest upraveno zvláštními předpisy §§ 370 a násl. ex. ř. Pokud jde o německé exekuční tituly, nebylo vládní vyhláškou ze dne 25. června 1924, čís. 131 sb. z. a n., jež víže podle poslední věty § 79 soudy jako zákon, o zajištění na základě cizozemských titulů vydaných v Německé říši nic ustanoveno. Bylo jí jen oznámeno, za jakých podmínek vykonávají německé soudy zdejší tuzemské rozsudky a jiné exekuční tituly. Podle ní jest podmínkou vykonatelnosti tuzemského rozsudku v Německu podle § 723 něm. c. ř. s. jeho pravomoc a důsledkem toho jest i podmínkou vykonatelnosti německého rozsudku pravomoc podle § 79 poslední věty ex. ř. Proto nelze vykonati rozsudek německý, jenž není dosud pravoplatný, a to ani k zajištění. Netřeba úvahy o tom, zda jsou přípustná v tuzemsku prozatímní opatření podle cizozemského rozsudku a za jakých podmínek.

Citace:

č. 11468. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 279-280.