NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 218.

Pod pojem »krádeže v rodině« (§ 189, 463 tr. zák.) nespadá krádež spáchaná dítětem na rodičích, dlelo-li v jejich domácnosti jen přechodně jako host.
(Rozh. ze dne 26. června 1920, Kr I 496/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Anny O. do rozsudku krajského jako výjimečného soudu v Chebu ze dne 4. září 1919, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II. c) tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost, vycházejíc ze stanoviska, že krádež, obžalovanou spáchaná, jest jen krádeží v rodině, spadající pod §§ 189 a 463 tr. z., uplatňuje proti odsouzení pro zločin krádeže zmateční důvody § 281 č. 10, 9 b) a c) tr. ř., poněvadž prý na trestní skutek použito bylo neprávem zákona, pod který nespadá (č. 10), poněvadž dále jde o trestní čin, jejž stihati lze jen na požádání hlavy rodiny, jsou zde tudíž okolnosti, pro něž stíhání skutku bylo vyloučeno (č. 9 b), pokud se týče chyběla potřebná obžaloba (č. 9 c). Ježto jde toliko o zmateční důvody materielní, nutno dle § 288 č. 3 tr. ř. při přezkoumání správnosti rozsudku vzíti za podklad skutkový stav, jenž zjištěn byl rozsudkem. Vychází-li se však ze skutkového stavu zjištěného rozsudkem, pak nelze přisvědčiti tvrzení stížnosti, že soud nalézací pochybil, shledav ve skutku obžalované nikoli pouhý přestupek § 463 tr. z., nýbrž zločin krádeže. Neboť § 463 tr. z. předpokládá krádež mezi příbuznými tam uvedenými, pokud žijí ve společné domácnosti. O žití ve společné domácnosti může býti řeči jen tehdy, sdílí-li dotyčný pachatel s ostatními členy domácnosti trvale byt i stravu, takže přiměřená část nákladů společné domácnosti připadá na vydržování dotyčného pachatele jako člena domácnosti. V tomto případě jde o dceru, která, provdavši se za muže v Ch., z domácnosti svých rodičů v A. vystoupila, až asi 8 dní před spácháním krádeže se svým manželem v Ch. žila a bydlela, pak ovšem s manželem do A. se přestěhovala, zde však jen až do zařízení nového vlastního bytu v A. se svým manželem u rodičů nocovala. Že by byla obžalovaná po tu dobu nějak ku krytí nákladů domácnosti svých rodičů přispívala, soud nezjišťuje. Správně usuzuje z toho soud nalézací, že obžalovaná meškala v domácnosti svých rodičů jen přechodně jako host, nikoli jako člen společné domácnosti. Jelikož pak jinak kvalifikována jest krádež, jí na rodičích spáchaná, jako zločin krádeže dle §§ 173, 174 II. c) a 179 tr. z., nelze odsouzení její pro tento zločin shledati nezákonným.

Citace:

Čís. 218. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 313-314.