Č. 1779.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Nárok na diety podle odst. II. D 2 usnesení minist. rady z 27. července 1920 přísluší za ostatních předpokladů těm zaměstnancům státním, kteří nemohou svoje celé domácí zařízení do nového svého působiště na Slovensku pro nedostatek bytů přestěhovati a uplatňovati tam rodinný život ve vlastní své domácnosti.
(Nález ze dne 23. prosince 1922 č. 18077.)
Věc: Frant. K., velitel čsl. st. stráže bezpečnosti v K., proti ministru čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska o výplatu diet.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, byv z aktivního důstojníka podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 26. května 1920 č. — jmenován zatímním vrchním inspektorem II. tř. ve stavu úředníků stráže bezpečnosti na Slovensku, oženil se dne 15. července 1920 s Andělou S. z Král. Vinohrad. Službu nastoupil dne 21. července 1920 u policejního ředitelství v Bratislavě. Na jeho žádost, v níž dokazoval, že jeho manželka bydlí společně se svou matkou na Král. Vinohradech a vede s ní společnou domácnost a že tedy jest nucen vésti dvojí domácnost, protože nemůže ani sám bytu nalézti, ani úřad ubytovací mu byt přikázati, byly mu výnosem ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 16. září 1920 č. — počínaje 1. srpnem 1920 přiznány diety denních 40 Kč.
Když pak na dotaz ministra s plnou mocí pro správu Slovenska bylo okresním policejním komisařstvím na Král. Vinohradech sděleno, že st-l na Král. Vinohradech nemá vlastní zařízené domácnosti a že v dotčeném domě bydlí pouze jeho tchýně, u níž st-l po, dobu svého pobytu v Praze bydlel, bylo nař. rozhodnutím vysloveno, že konaným šetřením bylo zjištěno, že st-l nevedl vůbec dvojí domácnost a že mu tudíž nenáležely diety denních 40 Kč z titulu vedení dvojí domácnosti vyplácené. Přeplatek na dietách za dobu od 1. srpna 1920 do 31. prosince 1921 byl pak st-li předepsán k náhradě srážkou ze služebních příjmů ve 24 měsíčních splátkách.
Ve stížnosti proti rozhodnutí tomuto pro nezákonnost a vadnost řízení podané namítá st-l:
1. Podle odst. II., D, 2 resp. odst. V. al. 2. zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku, schválených usnesením ministerské rady ze dne 27. července 1920, jest nárok na diety podmíněn jediné předpokladem, že st-l svou domácnost nemohl pro nedostatek bytů do svého nového působiště přestěhovati, a neprávem činí úřad nárok na diety odvislým od nutnosti vésti dvojí domácnost. Postačí, že následkem svého úředního působení na Slovensku st-1 jest nucen žíti mimo pravidelnou domácnost.
2. Úřad následkem svého mylného názoru nevyšetřil, že st-l ničeho ze svého nábytku a ostatního příslušenství domácnosti nemohl do, svého nového působiště přestěhovati a zjednati si podmínky, aby mohl normálně uplatňovati funkce domácnosti (stravování, praní prádla v domácnosti), kdežto žití v hotelu anebo v bytě s cizím nábytkem a stravováním jest spojeno se značným nákladem. Na tom ničeho nemění, že jeho manželka se občas u něho zdržuje.
3. Porušena byla zásada slyšení stran tím, že výsledek konaného šetření nebyl st-li sdělen, čímž mu bylo znemožněno, aby podal příslušná vysvětlení a podal důkazy o svých tvrzeních.
O stížnosti této uvažoval nss následovně:
Podle odst. II. D 2 usnesení min. rady ze dne 27. července 1920 přísluší ženatým státním zaměstnancům, ustanoveným na systemisovaná místa na Slovensku, jak při původním jmenování, tak při pozdějším případném přeložení z moci úřední, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště anebo do místa poblíže se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati, diety stanovené pro exponované zaměstnance dle bodu III. odst. 1, po příp. odst. 2. bod 1 cit. usnesení ministerské rady. Ježto se nař. rozhodnutí opírá jediné o ten důvod, že st-l nevedl vůbec dvojí domácnosti, a ostatních předpokladů nároku na výplatu diet se nedotýká, mohl se nss zabývati jenom otázkou, zda požadavek vedení dvojí domácnosti jest podmínkou nároku na výplatu diet ve smyslu odst. II. D 2 cit. usnesení ministerské rady.
Po názoru nss-u má ustanovení tohoto odstavce ten smysl, že ženatým zaměstnancům, ustanoveným na systemisovaná místa na Slovensku, má býti poskytnuta proti zaměstnancům, ustanoveným na služební místa v ostatních částech republiky čsl., určitá výhoda (arg. »... stanoví se... tyto výhody« v úvodním odstavci ad II.), která měla záležeti v tom, že se jim poskytne odškodné ve formě diet, nebudou-li moci pro nedostatek bytů na Slovensku žíti životem rodinným se všemi oněmi znaky, které jako na příklad spolužití se členy rodiny ve společné vlastní domácnosti, stravování v domácnosti a obstarávání i ostatních potřeb životních ve vlastní domácnosti, život ve vlastní domácnosti charakterisují. Nemůže-li tedy státní zaměstnanec svoje celé domácí zařízení do nového svého působiště na Slovensku pro nedostatek bytů přestěhovati a rodinný život ve vlastní své domácnosti uplatňovati, pak přísluší mu, jsou-li tu i ostatní předpoklady cit. odst. II. D 2 cit. usnesení ministerské rady, nárok na diety tam normované bez ohledu na to, zda vedl dvojí domácnost čili nikoliv.
Ježto tedy nař. rozhodnutí vychází z názoru opačného, neshoduje se s cit. usnesením ministerské rady a bylo je proto jako nezákonné zrušiti, aniž se nss musil zabývati ostatními námitkami stížnosti.
Ježto tedy, jak svrchu řečeno, nař. rozhodnutí se opírá o jediný důvod, t. j. nedostatek vedení dvojí domácnosti, a nss vycházeti může dle § 6 svého zákona jediné ze skutkové podstaty, která nař. rozhodnutí byla za podklad položena, nemohl se nss zabývati vývody odvodního spisu podaného žal. úřadem, pokud tento nař. rozhodnutí se snaží odůvodniti i skutečnostmi, o které nař. rozhodnutí opřeno nebylo.

Citace:

č. 1779. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 668-669.