Čís. 1168.

Násilným vztažením ruky (§ 81 tr. zák.) jest i úsilí mařící uplatňování vůle vrchnostenské osoby a směřující proti ní alespoň nepřímo.
Poranění vrchnostenské osoby jest jen objektivní podmínkou přísnější sazby druhé věty § 82 tr. zák.
Odepření odpovědi úřední osobě není ještě její urážkou ve smyslu §u 312 tr. zák., třebas se stalo způsobem hrubým.
(Rozh. ze dne 19. března 1923, Kr II 148/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 10. prosince 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle §u 81 tr. zák., zrušil však sám od sebe dle §u 290 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupem dle §u 312 tr. zák. a obžalovaného z obžaloby pro tento trestný čin spirostil. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční důvod čís. 9 lit. a) §u 281 tr. ř. shledává stížnost v nesprávnosti výkladu skutkových okolností a nesprávném podřadění skutkových zjištění pod ustanovení §u 81 tr. zák. a §u 312 tr. zák., dovozujíc, že tu scházejí všechny náležitostí zločinu veřejného násilí, úmysl a násilné vztažení ruky, a že co do přestupku §u 312 tr. zák. tu není umysłu urážlivého. Než ohledně zločinu §u 81 tr. zák. nelze stížnosti přisvědčiti. Pojem skutečného násilného vztažením ruky předpokládá arciť, by tu bylo násilí aktivní, t. j. by bylo vynaloženo úsilí, mařící uplatňování vůle osoby vrchnostenské a směřující proti této osobě alespoň nepřímo. Takové násilí je činností, nalézacím soudem zjištěnou, opodstatněno, neboť stěžovatel uplatnil popoháněním a šleháním bičem svou fysickou silu nad koněm, zapřaženým do vozu, a použil tak koně (pohybu jeho) jako prostředku násilí proti četníkově osobě. Dle dalšího zjištění nalézacího soudu činil tak věda, s kým jedná, t. j. u vědomí, že ho zastavuje a že vůz zadržuje četník, osoba vrchnostenská, a činil tak v úmyslu, by přinutil četníka vůz pustiti a takto zmařil zjištění své osoby, t. j. služební výkon četníkův. Zjištěná činnost stěžovatelova naplňuje takto skutkovou podstatu zločinu § 81 tr. zák. Dovolávaného důvodu čís. 11 §u 281 tr. ř. neprovádí stížnost po zákoně. Dovozuje, že stěžovatel ani nevěděl ani věděti nemohl, že četník chytil se za vůz. Než tento předpoklad příčí se zjištění nalézacího soudu, jenž větou, že stěžovatel hnal koně jen proto, by přinutil četníka, vůz pustiti, zjišťuje nesporně, že stěžovatel věděl, že četník chytil za vůz a jej zadržuje. Poranění vrchnostenské osoby jest jen objektivní podmínkou přísnější sazby druhé věty §u 82 tr. zák. Pachatele stíhá přísnější trest i tehdy, když úmysl jeho k nastalému poranění nesměřoval. Nelze proto shledati právní omyl v tom, že nalézací soud, zjistiv příčinnou souvislost mezi skutečným násilím vztažením ruky pachatelem na četníka a poraněním četníkovým — vyměřil trest dle vyšší sazby §u 82 tr. zák. V tomto bodě bylo zmateční stížnost zamítnouti.
Při jednání o zmateční stížnosti bylo seznáno, že v neprospěch obžalovaného bylo mylně použito trestního zákona při výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem §u 312 tr. zák. Slova stěžovatelova, že s četníkem nemá co mluviti, jsou pouhým odepřením odpovědi na dotazy četníkovy a nezlehčují — třeba byla pronesena přízvukem hrubým a třeba jsou nezdvořilá, neslušná, — nikterak vážnost četníkovu. Nelze proto v nich shledati urážku ve smyslu §u 312 tr. zák. Bylo proto z moci úřední postupovati tak, jako kdyby stěžovatel sám byl uplatnil důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., a obžalovaného sprostiti z obžaloby pro přestupek §u 312 tr. zák., když rozsudek nalézacího soudu byl v tomto bodě zrušen jako zmatečný.

Citace:

č. 1168. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 191-192.