Čís. 1015.

Zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., o společenstvech výdělkových a hospodářských.
Správní rada může pouze prozatímně zbaviti členy ředitelstva pokud se týče likvidátory jejich funkce. Jsouce i jen prozatímně zbaveni funkce, nejsou likvidátoři oprávněni za společenstvo jednati, zejména pak záda ti o výmaz jeho.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1921, R II 107/21.)
Rejstříkový soud vyhověl dne 4. listopadu 1920 jednak žádosti představenstva a správní rady společenstva, by bylo na základě usnesení správní rady ze dne 28. října 1920 do rejstříku společenstevního zapsáno, že se vymazují dosavadní likvidátoři Jan F. a Josef K. a Antonín V., jednаk zamítl téhož dne žádost jmenovaných likvidátoru, by bylo společenstvo z rejstříku vymazáno vzhledem k ukončení likvidace. Rekursní soud vyhověl rekursům likvidátorů potud, že žádost představenstva a správní rady zamítl, v druhém bodě však usnesení prvého soudu potvrdil.
Důvody: Usnesením čís. 1 bylo na základě usnesení správní rady společenstva do společenstevního rejstříku zapsáno, že se vymazují dosavadní likvidátoři Jan F., Josef K. a Antonín V. Do tohoto usnesení stěžují si jmenovaní likvidátoři právem, neboť úřad tento byl jim svěřen valnou hromadou a rozumí se tedy samo sebou, že odvolání tohoto splnomocnení může se státi opět jen valnou hromadou, i když v § 41 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. výslovně uvedeno není, kdo tak učiniti může. Zejména nelze se tu dovolávati § 24 cit. zák., pokud, se týče § 22 stanov, dle nichž správní, pokud se týče dozorčí rada může jednatele a úředníky jejich funkce až do rozhodnutí příští valné hromady, tedy pouze provisorně zbaviti, nikoli však zřízení členů představenstva snad odvolati.
Bylo proto této stížnosti vyhověti a napadené usnesení změniti. Stížnost z usnesení čís. 2 naproti tomu odůvodněna není. Tímto usnesením byla žádost jmenovaných likvidátorů za výmaz společenstva vzhledem k ukončení likvidace zamítnuta, protože se jim k této žádosti nedostává oprávnění, a to v souladu se zákonem, ne sice proto, že je správní rada zbavila práva, společenstvo zastupovati, nýbrž proto, že tohoto práva jako likvidátoři, jichž oprávnění vymezuje zákon ve čtvrtém oddílu prvého hlavního dílu zákona ze dne 9. dubna 1873, Čís. 70 ř. zák., nikdy neměl. Toto právo jest i ve stavu likvidace vyhraženo představenstvu, jehož působnost jest obmezena v tomto období jednatelstvím likvidátorů pouze potud, pokud toho právě vyžadují účely likvidace (§ 44 společen. zák.). Jest proto pouze představenstvo oprávněno, po případě na základě usnesení poslední valné hromady, o výmaz společenstva z rejstříku žádati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Soud rekursní vyhověl rekursu likvidátorů a zamítl žádost představenstva a správní rady o výmaz likvidátorů, poukázav k tomu, že správní rada může členy ředitelstva jen provisorně, až do rozhodnutí valné hromady, jejich funkcí zbaviti. Přes to, že společenstvo jest v likvidaci, podržuje svou ostatní statutární organisaci, zvláště tedy valnou hromadu a správní radu a jen na místo ředitelství vstupují likvidátoři (§ 5 zákona ze dne 9. dubna 1877, čís. 70 ř. zák.). Z toho plyne, že může správní rada členy ředitelstva, pokud se týče likvidátory provisorně jejich funkce zbaviti (§ 24 cit. zák.). Když zbavila likvidátory jejich funkcí podle protokolu o schůzi správní rady, konané dne 28. října 1920, nebyla ovšem oprávněna, učiniti tak definitivně a nemohlo proto návrhu na výmaz likvidátorů z rejstříku nižšími soudy býti vyhověno, avšak toto usnesení správní rady podržuje přece jenom až do usnesení valné hromady svou předběžnou působnost (§ 24 zákona o společenstvech) a nemohli tudíž likvidátoři za společenstvo dne 4. listopadu 1920 navrhovati, by bylo z rejstříku vymazáno, jelikož v té době své funkce již provisorně zbaveni byli. Správně tudíž obě nižší stolice zamítly návrh likvidátorů za výmaz společenstva z rejstříku a nejde tu o žádný odpor se zákonem neb obsahem spisu a o žádnou zmatečnost.

Citace:

č. 1007. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 274-277.