NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Č. 10186.

Občanství státní: O předpokladech nabytí stát. občanství čsl. podle § 2, resp. 1:1 úst. zák. č. 236/20 na základě narození, resp. domovského práva v obci bývalého Uherska, z níž čsl. republice připadla jen část.
(Nález ze dne 30. listopadu 1932 č. 18918.)
Věc: Jakub F. v Užhorodě proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Min. vnitra v Praze vyslovilo nař. rozhodnutím, že st-1, obchodník s pivem a vínem ve velkém a výrobce šumivého vína v Užhorodě, není čsl. státním občanem, ježto se na území nynější čsl. republiky nenarodil a neměl domovského práva v některé obci náležející k území čsl. republiky nejpozději od 1. ledna 1910, takže náležitostem zák. č. 236/20 stanoveným v §§ 2 a 1 č. 1 nevyhověl a také nežádal o přiznání čsl. státního občanství podle § 9 téhož zák. v předepsané, nyní již propadlé lhůtě. Jmenovaný posledně bydlil na té části obce V., která při stanovení státních hranic připadla Rumunsku.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Oproti výroku žal. úřadu, že st-1 není čsl. státním občanem, ježto se na území nynější čsl. republiky nenarodil a neměl domovského práva v některé obci náležející k území čsl. republiky nejpozději od 1. ledna 1910, takže náležitostem zák. č. 236/20 stanoveným v §§ 2 a 1 č. 1 nevyhověl, namítá stížnost, že skutková podstata, z níž žal. úřad vychází, je nesprávná a nemá opory ve spisech, neboť st-1 se narodil v té části obce V., která patří čsl. republice a dále má domovské právo po svém otci, který patřil dne 10. června 1871 pod svrchovanost obce V. a to v té části, která patři republice čsl.
Žal. úřad opřel svůj výrok, že st-1 není čsl. státním občanem, o skutkovu podstatu shora citovanou, aniž uvedl, na jakém podkladě dospěl k této skutkové podstatě a aniž měl ve správních spisech, jak jsou nss-u předloženy, pro tento svůj výrok oporu. Nedostatkem tím ztížena byla st-li účinná obrana a nss-u znemožněno přezkoumati nař. rozhodnutí, což zakládá podstatnou vadu řízení a to tím spíše, kdyžtě st-1 ve své žádosti svoje domovské právo před 1. lednem 1910 odvozoval od domovského práva svého otce podle zák. čl. XVIII: 1871, kteroužto otázku nechal žal. úřad nepovšimnutu. Na tom nic nemůže změniti skutečnost, bydlel-li st-1, jak zní nař. rozhodnutí, posledně v té části obce V., která při stanovení státních hranic připadla Rumunsku, neboť skutečnost ta je pro otázku narození st-lova a pro domovské právo st-lovo po otci podle zák. čl. XVIII: 1871, podle něhož je rozhodným den 10. června 1871, irelevantní. Naopak je s hlediska § 2 zák. č. 236/20 rozhodno, v které části obce V. se st-1 narodil, a s hlediska § 1 č. 1, v které části měl otec 10. června 1871 bydliště.

Citace:

č. 10186. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 694-695.