Čís. 355.

Dohodli-li se dobrovolně rozvedení manželé o výživném, nelze povoliti manželce, domáhající se později sporem zvýšení výživného, prozatímní opatření zvýšením výživného na míru zažalovanou.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1920, R I 505/19.)
Od stolu a lože dobrovolně rozvedení manželé uzavřeli dne 11. března 1911 smír, jímž upraveny na 30 K měsíčně příspěvky, jež se zavázal manžel poskytovati manželce. Žalobou se dne 20. září 1919 domáhala se manželka, by vyživovací příspěvky byly zvýšeny o 120 K měsíčně a žádala, by zároveň po dobu ode dne žaloby až do ukončení sporu bylo povoleno prozatímní opatření v tom smyslu, by manžel jí po tento čas platil další vyživovací příspěvek ve výši, jak bylo žalováno. Prvý soud prozatímní opatření povolil z těchto důvodů: Sporem jest rozhodnouti otázku, zda výše výživného byla smírem stanovena nezměnitelně čili nic, neboť smír dle svého doslovu nezodpovídá určitě této otázky. Leč jest nesporno, že manželství bylo dobrovolně rozvedeno, takže nelze vycházeti ze zavinění té či oné strany na rozvodu, a že dosud nebylo manželské společenství obnoveno. Navrhovatelka má tudíž dle § 382, čís. 8 ex. ř. a § 91 obč. zák. proti žalovanému nárok na výživné, pokud se týče může žádati zvýšení jeho, pokud posavadní výživné není »slušným výživným«. Není třeba blíže odůvodňovati, že 30 K měsíčně není pro manželku železničního revidenta slušným výživným a jest proto požadovaných 150 K měsíčně vzhledem ku dnešním drahotním poměrům a ku zvýšenému služnému žalovaného zcela přiměřeným výživným. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Tím, že manželé uzavřeli smír o výživném, bylo konsumováno právo příslušející manželce dle § 108 a § 117 obč. zák. Prohlásiliť manželé výslovně, že smírem upravili zcela své vzájemné majetkoprávní nároky. Žádá-li nyní navrhovatelka zvýšení výživného, jež bylo tehdy umluveno, nemůže opírati svůj nárok na prozatímní výživné o ustanovení § 108 a § 117 obč. zák., nýbrž může žádati pouze za prozatímní opatření dle exekučního řádu. Než dle exekučního řádu nemůže se domáhati prozatímním opatřením ve smyslu § 382, čís. 8 ex. ř. a § 91 obč. zák. již předem toho, co by jí náleželo teprve, až by ujednaný vyživovací příspěvek byl právoplatně zvýšen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu navrhovatelky. Důvody:
Vyživovací příspěvky navrhovatelky byly smírem ze dne 11. března 1911 již určeny a tím splněn byl nárok příslušející jí vůči odpůrci dle § 91 obč. zák. Proto nejde zde o prozatímní určení výživy, které jest uvedeno jako prostředek zajišťovací v § 382, čís. 8 ex. ř., nýbrž o prozatímní zvýšení ujednaného vyživovacího příspěvku, tedy o jiný prostředek zajišťovací. § 382 ex. ř. uvádí sice prostředky zajišťovací jen příkladmo, jak vychází na jevo z doslovu prvého odstavce téhož §u, jsou tudíž přípustny i jiné prostředky zajišťovací, v § 382 ex. ř. neuvedené. Než prostředek zajišťovací tak, jak navrhován, nehodí se za prozatímně opatření, neboť zvýšení výživného jest závislo jednak na právním posouzení významu a dosahu smíru ze dne 11. března 1911, jednak na zjištění nynějších příjmových a majetkových poměrů odpůrce, na čemž obojím spočívá oprávněnost nároku žalobního. Povolením prozatímného opatření, kterému by nutně muselo předcházeti posouzení a zjištění předem uvedeného obsahu, předbíhalo by se vlastně rozhodnutí věci samé. Mimo to přiřknuto by bylo tím stěžovatelce již to, o co se spor vede, a čehož by žalovaný, kdyby spor dopadl pro žalobkyni nepříznivě, vzhledem ku povaze vyživovacích příspěvků a zjevné nemajetnosti žalobkyně mohl stíží zpět dosíci.

Citace:

č. 355. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 14-15.