NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10534.

Požaduje-li pokladník obce na obci náhradu peněz za ni vydaných, musí především uvésti a prokázali, že šlo o výdaje podle předpisů zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 14. února 1931, R II 27/31).
Žalobce byl pokladníkem žalované obce ve smyslu § 15 finanční novely (zák. čís. 329/1921) a měl vésti knihy a pokladnu a konati výplaty jen na poukaz starostův. Ve skutečnosti si tak nepočínal, nýbrž knihy vedl starosta sám a žalující mu vydal skoro veškeré jím vybrané peníze. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované obci toho, oč vydal více, než přijmul. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Pokud se týče výdajů pro obec, jsou v zákoně přesné předpisy. Starostovi přísluší spravovati obecní jmění, avšak jen v mezích rozpočtu. Veškeré výdaje důchodů má starosta poukázati k výplatě v rámci pravoplatně stanoveného rozpočtu podle usnesení obecní rady nebo podle jejího zmocnění, a jen v případech naléhavých, nepředvídaných, jež beze škody a bez nebezpečenství pro obec neb pro občanstvo nelze odložiti, může starosta sám na vlastní zodpovědnost poukázati nutné výdaje, musí však v nejblíže příští schůzi předložiti věc k dodatečnému schválení. Výdaje, které nejsou v rozpočtu, nesmějí býti činěny, není-li současně pravoplatně zabezpečena jejich úhrada. O bližším postupu jsou přesné předpisy (§ 10 a pod.). Za dodržení všech těchto předpisů ručí starosta pokud se týče jeho náměstek, nebo po případě i členové obecní rady a zastupitelstva. Předpisy, o něž tu jde, nejsou tedy jen formálního rázu, nýbrž mají též význam hmotněprávní. Jen takové závazky tíží obec a obec jest k jich plnění jen tehdy povinna, bylo-li při nich zachováno vše, co zákon předpisuje. Jen v tomto případě lze mluviti o obohacení obce, plnila-li třetí osoba závazky, jež by jinak obec sama musela plniti, a jen za těchto předpokladů jest uznati, že z plnění třetího těžila obec, ana si takto výdaj uspořila. Učinil-li však žalující sám výdaje neb ponechal-li starostovi peníze, by je upotřebil, byť i v zájmu obce, avšak nikoliv dovoleným způsobem a k účelům krytým zákonnými předpisy, nelze v tom spatřovati obohacení obce. Prvý soudce rozepři s tohoto stanoviska vůbec nepřezkoumal. Bude na něm, by přesně zjistil, zda se výdaje žalujícím učiněné pohybovaly v rámci rozpočtu, pokud se týče zda starosta peníze žalobcem mu odevzdané v rámci rozpočtu spotřeboval, po případě, zda zaplatil naléhavé a nepředvídané dluhy a zda tyto výdaje byly dodatečně schváleny zastupitelstvem. Vyjde-li při rozboru jednotlivých položek na jevo, že bylo vydáno více, než žalobce přijmul, a že se veškeré výdaje staly způsobem zákonným, pak teprve má žalobce nárok proti obci, jinak jde o vnitřní poměr mezi žalobcem a starostou, jenž neoprávněně a bezdůvodně od pokladníka za obec peníze přijal a jich použil. Žalobce nemůže se dovolávati toho, že se zastupitelstvo usneslo na jiném než zákonně předepsaném postupu, přenechavši vedení knih a poukaz výdajů starostovi a mlčky schválivši, by učinil výdaje, jež považuje za nutné a účelné v zájmu obce. To vše se příčilo zákonu. Starosta smí jen vykonávati usnesení zastupitelstva učiněné podle zákona a i pokladník musí dodržeti veškeré zákonné předpisy. Starosta nemá jen právo, nýbrž i povinnost, vybočilo-li zastupitelstvo usnesením z mezí své působnosti neb odporuje-li usnesení to zákonům, usnesení nevykonati, nýbrž žádati, by okresní úřad rozhodl, má-li se usnesení to vykonati čili nic. Z toho vyplývá, že usnesení zastupitelstva odporující zákonům nemají o sobě platnost a nemohou býti uznávána za podklad soukromoprávních nároků třetích osob.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Podle žaloby domáhá se žalobce zaplacení toho, co vydal za žalovanou obec jako její pokladník, a dovozuje nárok ze srovnání příjmů a výdajů za obec. Hospodaření s obecními penězi není ponecháno na vůli ani pokladníkovi ani starostovi obce, nýbrž jest upraveno zákonem čís. 329/21 a čís. 77/1927. Požaduje-lí žalobce od obce náhradu peněz za ni vydaných, musí především uvésti a prokázati, že šlo o výdaje podle předpisu zákona (§ 8 a násl.), neboť jen takové výdaje mohly se státi platně a s právním účinem pro žalovanou obec. Bez průkazu splnění těchto náležitostí není žalobcův nárok oprávněn. Poskytl-li odvolací soud žalobci možnost, by doplnil žalobní údaje, není žalobce tím stižen.

Citace:

Čís. 10534. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 210-212.