NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 11559.

Stavební právo. — Řízení správní: * Nájemníkům nepřísluší odvolací právo proti demoličnímu rozkazu vydanému podle § 44 statutu města Trnavy o stavbách z 9. února 1910, potvrzeného býv. uh. ministrem vnitra pod č. 81583/1910/III f. o.
(Nález ze dne 24. listopadu 1934 č. 22009.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10071/32, 11431/34.
Věc: »Hubertus«, společnost s r. o. a Rudolf V. v T. proti zemskému úřadu v Bratislavě o přípustnost odvolání ve věci stavební.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost, pokud odepřelo st-lům legitimaci k odvolání proti příkazu okr. úřadu k vystěhování; jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 12. února 1932 uložil okresní úřad v Trnavě na základě § 44 městského statutu o stavbách č. 81583/1910 nájemní- kům domu v Masarykově ulici č. 31, aby se z bytů a místností obývaných a používaných ihned, nejpozději však do 1. dubna 1932, vystěhovali, a současně nařídil majiteli domu, Josefu F., aby dům do 30 dnů od vyprázdnění dal zbourati a postavil na jeho místě novou budovu. Tento výměr byl doručen všem nájemníkům domu, mezi nimi i dnešním st-lům, a byl opatřen právním poučením, že se lze z něho odvolati do 15 dnů k zemskému úřadu v Bratislavě.
Přesto okr. úřad sám odvolání, jež st-lé podali, výměrem z 29. února 1932 odmítl s poukazem na § 78 nař. č. 8/1928, ježto jim jako nájemníkům nepřísluší podle stav. statutu býv. župy bratislavské a stav. statutu města Trnavy v řízení stavebně administrativním postavení procesní strany. Zem. úřad v Bratislavě rozhodnutím ze 4. dubna 1932 posléze uvedený výměr okr. úřadu potvrdil ze správných důvodů v něm uvedených.
Jednaje o stížnosti, podané proti tomuto rozhodnutí, postavil nss především na jisto, že výměr okr. úřadu z 12. února 1932, který chtěli st-lé v pořadu instancí vzít v odpor, k čemuž jim však byla legitimace nař. rozhodnutím upřena, obsahoval dva výroky: jednak bylo jím nařízeno majiteli domu č. 31 v T., aby dům ten demoloval, jednak bylo jím uloženo nájemníkům v tomto domě, mezi nimi i st-lům, aby se z něho do určité doby vystěhovali.
Nss shledal, že nař. rozhodnutí, pokud upřelo st-lům legitimaci k odvolání proti výroku prvému, t. j. demoličnímu příkazu, řízenému na majitele domu, je v zákoně odůvodněno.
Námitka stížnosti, že rozhodnutí žal. úřadu je »formálně zmatečné«, ježto v něm není vysloveno, zda se odvolání vyhovuje či ne, je očividně bezpodstatná, ježto rozhodnutím tím byl potvrzen výměr okr. úřadu z jeho důvodů, kteréžto rčení, převzaté z § 82 vl. nař. č. 8/1928 Sb., nepřipouští nijakých pochybností o tom, že nař. rozhodnutí je pro st-le nepříznivé, a že jejich odvolání nemělo úspěch.
Bezdůvodná je také další námitka, vytýkající, že se rozhodnutí neprávem dovolává stav. statutu města Trnavy, ježto tento není platnou normou jednak proto, že zák. č. 11/1918 zachoval v platnosti pouze dosavadní zákony a nařízení, a nikoli statuty, jednak proto, že město T. bylo přeměněno z města se zřízeným magistrátem ve velkou obec, čímž stavební statut pro ně vydaný ztratil účinnost.
V zák. č. 11/1918 Sb. se ovšem praví, že zůstávají prozatím v platnosti veškeré dosavadní »zemské a říšské zákony a nařízení« a nemluví se o prodloužení platnosti jiných norem. Z toho ale nelze souditi, že jiné normy nebyly ponechány v platnosti. To plyne z účelu zákona, jenž směřuje k tomu, »aby byla zachována souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu«, a to ukazují i emanace Národního výboru samého (srv. na př. zák. č. 39/1918 Sb.) tím, že zrušují výslovně normy jiného druhu, čehož by nebylo třeba, kdyby tyto normy netvořily právě důsledkem recepce právního řádu, provedené zákonem č. 11/1918 Sb., součást platného práva v republice československé. Proto byly právě cit. zákonem ponechány v platnosti i statuty, jež byly oprávněny podle zákonného zmocnění a se schválením příslušného státního činitele vydávati určité útvary územní samosprávy v území dnešního Slov. a Podk. Rusi a tedy také stav. statut města T. Také z toho, že podle § 4 nař. č. 275/1922 přestalo býti město T. městem se zřízeným magistrátem ve smyslu zák. čl. XXII z r. 1886 a že prohlášeno bylo za velkou obec ve smyslu téhož zákonného článku, neplyne, že by statuty města T., pokud nejsou dotčeny organisační změnou nastalou v důsledku § 8 nař. č. 275/22 resp. v důsledku jiných právních předpisů, dotýkajících se organisace obecní samosprávy na Slov., a není-li výslovně stanoven opak, byly pozbyly platnosti. Stížnost sama neuvádí, že by určitým právním předpisem byly statuty města T., specielně pak statut pro stavby zrušeny, a na zrušení jejich nelze usuzovati ani z nař. č. 275/22, jímž bylo město T. prohlášeno za velkou obec. Námitka stížnosti jeví se proto i v tomto směru bezdůvodnou.
Konečně je bezdůvodná i námitka, jíž se snaží st-lé dokázati, že mají jako nájemníci v domě, jehož zbourání bylo úřadem nařízeno, legitimaci k tomu, aby i tento výrok brali v pořadu instancí v odpor. Nss v řadě nálezů, jež týkají se stav. statutů jiných, v nichž je řízení upraveno obdobně jako ve statutu města T., vyslovil právní názor, že nájemníci nejsou v řízení, týkajícím se příkazu daného majiteli domu k jeho demolování, stranami (srv. na př. Boh. A 10629/33, 10071/32 a j.). Na tomto názoru trvá nss i v daném případě a odkazuje na důvody v cit. nálezech uvedené.
Naproti tomu shledal nss stížnost důvodnou, pokud se obrací proti rozhodnutí zem. úřadu, vyslovujícímu, že st-lům nepřísluší legitimace k odvolání ani proti onomu výroku okr. úřadu, kterým jim bylo nařízeno, aby se z domu č. 31 v T. do určité doby vystěhovali. Tímto výrokem okr. úřad se obrátil přímo na st-le a jim ukládá určitou povinnost, pevně ohraničenou. V takovém příkazu správního úřadu, zavazujícím st-le k určitému jednání, mohou tito spatřovat zásah do svých subjektivních práv, a mají proto volnost domáhati se proti němu opravným prostředkem k nadřízené stolici odpomoci. Popřel-li žal. úřad toto právo, jednal proti zákonu.

Citace:

Č. 11559. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 562-564.