Čís. 17359.

Více mandantů neručí advokátovi za objednané advokátské úkony solidárně, nebylo-li takové ručení vymíněno.
Předpisu § 175 not. ř. jako speciálního ustanovení nelze použíti obdobně.
(Rozh. ze dne 1. září 1939, Rv I 49/39.) Žalobce, advokát, tvrdě, že žalovaný ručí s druhým příkazcem solidárně za jeho palmární pohledávku, domáhá se na žalovaném zaplacení druhé poloviny palmární pohledávky, když k jedné polovině byl již žalovaný v jiném sporu odsouzen. Nižší soudy žalobu zamítly, vycházejíce z názoru, že, nebyl-li solidární závazek výslovně smluven, ručí více mandantů advokátu za jeho palmární pohledávku jen podle hlav.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesejde na tom, že objednané plnění na straně žalobcově bylo nedělitelné, protože to samo o sobě nevylučuje dělitelnost závazku na straně jeho mandantů. Nesejde ovšem též ani na tom, jak si tito mezi sebou vyřešili smluvně, kolik který ponese z útrat společného zastupování a společně objednaných úkonů žalobcových. Nikoli proto, že se tito mezi sebou dohodli uhraditi společné náklady každý polovicí, nýbrž proto, že to odpovídá zákonu (§§ 888—890 obč. zák.), smí žalobce, neujednav si závazek solidární, požadovati od každého jenom polovici. Není důvodu, proč by v této příčině měl býti mandátní poměr při úkonech advokátských posuzován jinak nežli obdobný poměr u jiného podnikatele-mandatáře, jehož jednání je taktéž v zájmu obou mandantů a povahou svou nedílné. Komplikace v souzeném případě nenastala proto, že si oba mandanti mezi sebou smluvně stanovili uhraditi palmáre každý do polovice, protože jakákoli jiná úprava by se nemohla dotknouti žalobcova práva požadovati od každého polovici podle zákona. Závada spočívá jenom v tom, že se finanční situace jednoho z mandantů zhoršila do té míry, že žalobce na něm onu polovici ani nevymáhal. Předpisů notářského řádu (§ 175 not. ř.) dovolává se žalobce neprávem již proto, že jde o speciální ustanovení; takového ustanovení by nebylo potřeba, kdyby solidárnost závazků palmárních i bez úmluvy vyplývala již z obecnoprávních předpisů anebo z oněch úvah, jimiž se žalobce snaží zdůvodniti svůj právní názor.

Citace:

č. 17359. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 412-413.