Čís. 17441.

Závisí-li platnost kupní smlouvy o pojištěné nemovitosti na schválení poručenským soudem, nelze účinně vypověděti pojistný poměr (§ 65 zák. o poj. smlouvě č. 501/1917 ř. z.) před řečeným schválením.
(Rozh. ze dne 31. října 1939, Rv II 254/39.)
Srov. rozh. č. 14852, 12610. Sb. n. s.
Pojišťovací smlouvou, kterou uzavřela žalobkyně s předchůdci žalovaných manžely Z., byl u žalobkyně pojištěn proti požáru dům čís. 748 ve V. na dobu od roku 1932 do 21. července 1948. Roční premie činila 31 K a byla splatná vždy 21. července. Pojištěnou nemovitost koupili žalovaní kupní smlouvou ze dne 23. dubna 1937, jejíž platnost byla podmíněna poručenským (opatrovnickým) schválením ohledně nezletilých prodavatelů. Toto schválení bylo dáno soudem dne 7. července 1937. Žalovaní nabyvatelé nemovitosti pak vypověděli pojišťovací smlouvu podle § 65 poj. zákona dopisem ze dne 7. května 1937, jenž byl doručen žalobkyni 11. května 1937. Žalobkyně tvrdí, že zcizovací jednání bylo skončeno teprve poručenským (opatrovnickým) schválením krajského soudu v U. H. ze dne 7. července 1937. Ježto výpověď byla dána před tímto dnem, jest neúčinnou, žalovaní proto jako vlastníci pojištěné nemovitosti v pojišťovací smlouvě setrvali a jsou proto povinni zaplatiti zažalované dlužné premie. Prvý soud uznal pojišťovací smlouvu po právu a vyhověl žalobě. Odvolací soud neuznal pojišťovací smlouvu po právu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Závisela-li platnost kupní smlouvy ze dne 23. dubna 1937 o koupi pojištěného domu na schválení poručenským soudem, pak zcizovací jednání nebyla skončeno dříve než tímto schválením, jež bylo podle nesporného děje uděleno dne 7. července 1937. Do té doby nebyli žalování nabyvateli pojištěného domu ve smyslu § 65 zákona o smlouvě pojišťovací č. 501/1917 ř. z., jehož je použíti v souzené věci, kde šlo o pojistný poměr z doby před účinností zákona o pojistné smlouvě č. 145/1934 Sb. z. a n. (§ 162 zák. č. 145/1934 Sb. z. a n. úsudkem z opaku). Jestliže se žalovaní takto stali nabyvateli pojištěné nemovitosti až dne 7. července 1937, nemohli před tím, tedy ani dopisem ze dne 7. května 1937 platně vypověděti pojišťovací poměr. Ostatně podmíněnou výpověď vylučuje doslov i účel ustanovení § 65, odst. 2 zákona o pojišťovací smlouvě a nesejde tedy s hlediska tohoto zákonného předpisu ani na tom, zda snad schválení smlouvy působilo nazpět k době, kdy byla smlouva ujednána (ex tunc.). V souzené věci jest nerozhodné, zda se snad žalovaní ujali držby pojištěného domu dne 7. května 1937. Ostatně ze skutkového zjištění prvního soudu je zřejmé, že podle kupní smlouvy měli »kupitelé vstoupiti do držby a užívání koupeného domu teprve po nadporučenském schválení smlouvy«.
Za zásady zde hájené vycházel nejvyšší soud v rozhodnutí č. 14852 Sb. n. s. a v podstatě také v rozhodnutí č. 12610. Je-li — podle rozhodnutí posléze uvedeného — skončeno při kupu nemovitosti právní jednání projevem srovnalé vůle stran, předpokládá se zajisté projev po právu platný, tedy v souzeném případě vyhovující také náležitostem § 865 obč. zák. Výpověď pojišťovacího poměru, o níž se námitky žalovaných opíraly, nebyla tedy účinná, takže výpovědí tou nebyl pojistný poměr zrušen.

Citace:

Čís. 17441. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 555-556.