Čís. 15842.

Nebylo-li při odepsáni pozemků ze zemských desk a jejich zápisů do pozemkové knihy pro příslušné katastrální území doručeno knihovní usnesení tomu, komu přísluší k pozemkům těm patronátní právo v zemských deskách nezapsané, není rekurs oprávněného patronátu, směřující proti tomu, kdo přímo nabyl zápisem práv, omezen tříletou lhůtou (§ 64 knih. zák.), nýbrž lze jej podati v obecné promlčecí lhůtě (§ 62 knih. zák.). Vyžádal-li si dotčený knihovním zápisem v této obecné lhůtě doručení tohoto usnesení, plyne rekursní lhůta teprve od tohoto dne dodatečného doručení bez zřetele, zda se jinak před tím dověděl o knihovním zápisu. Předpisu § 63 knih. zák. nelze tu užiti.
(Rozh. ze dne 24. února 1937, R I 1455/36.)
Obec města K. podala dne 10. listopadu 1923 jako vlastnice zbytku deskového statku »P«, zapsaného ve vložce zemských desk u zemského soudu civilního v P., žádost, aby se zbytek tohoto deskového statku odepsal s přenesením závad z desk zemských a aby se zapsal do pozemkové knihy pro katastrální území P. Zemský soud civilní v P. usnesením ze dne 29. března 1924 této žádosti vyhověl. Toto usnesení nebylo tehdy doručeno římskokatolickému kostelu a farnímu obročí v P., protože právo patronátní, týkající se tohoto církevního ústavu, nebylo v zemských deskách zapsáno. Teprve na žádost finanční prokuratury bylo jí jako právní zástupkyni tohoto církevního ústavu vyhotovení onoho usnesení doručeno, a to dne 9. prosince 1935, proti němuž podala dne 18. prosince 1935 rekurs, jemuž rekursní soud napadeným usnesením vyhověl a prvému soudu uložil, aby znovu o žádosti města K. jednal a rozhodl. V dovolacím rekursu obec K. vytýkala jen to, že měl býti rekurs římskokatolického kostela a farního obročí v P. a jeho filiálních kostelů odmítnut jako opožděný.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Lhůtu rekursní jest počítati teprve ode dne, kdy usnesení soudu první stolice bylo církevnímu úřadu řádně podle § 124 knih. zák. doručeno, a nezáleží tedy na tom, kdy se o něm ústav ten nebo v jeho zastoupení finanční prokuratura jiným způsobem dověděly. Při řešení otázky, do které doby lze rekurs podati, nelze v projednávaném případě užiti obdoby ustanovení § 64 knih. zák., podle něhož ten, kdo chce podle § 63 knih. zák. odpírati žalobou nějakému knihovnímu vkladu, o jehož povolení nebyl z jakéhokoli důvodu řádně zpraven, proti osobám, které na něm nabyly bezelstně dalších knihovních práv, musí tak učiniti ve třech letech po tom, kdy bylo zažádáno u knihovního soudu za výklad, kterému se odporuje, neboť řečený předpis se týká osob třetích (§ 63 knih zák.), kdežto v projednávaném případě jde o rekurs proti obci, která přímo zápisem nabyla práv, a platí tu tedy ustanovení § 62 knih. zák., podle něhož v takovém případě trvá právo žalobní podle platných ustanovení občanského práva o promlčení, tedy v projednávaném případě 30 let. Nebyl proto rekurs řečeného církevního ústavu časově omezen ustanovením § 64 knihovního zákona a byl podán včas. Skutečnost, že snad patronát kromě ve vložce č. 1120 zemských desk vázl na nemovitostech, zejména na zámku O. a nemovitostech zapsaných ve vložce č. 1572 zemských desk, a že tedy zrušením vložky č. 1120 zemských desk nezanikl, není rozhodující, neboť církevní ústav, jehož se patronát ten týká, může se brániti i vymknutí jednotlivých nemovitostí z práva patronátního, ježto by to znamenalo ztenčení reální jistoty pro plnění patronátních závazků (rozh. č. 6117 Sb. n. s.).

Citace:

č. 4882. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 82-84.