NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15042.

K čl. IV. zák. čís. 74/30 a § 4 nař. čís. 79/30 Sb. z. a n.
Vrácení příspěvku vyplaceného veřejnému stavebníkovi nelze vymáhati sporem, nýbrž rozhodují o něm úřady správní.
(Rozh. ze dne 13. března 1936, R I 231/36.)
Žalující stát přednesl, že žalovaná obec předložila ministerstvu sociální péče nesprávné mzdové listiny, podle nichž bylo žalované obci ve smyslu čl. IV. zák. čís. 74/30 Sb. z. a n., po případě vlád. nař. čís. 79/30 Sb. z. a n. vyplacena podpora o 46776 Kč větší, než by jí dle skutečné doby práce zaměstnaného dělnictva náleželo. Tvrdí, že tímto jednáním byla poškozena a žádá vrácení částky neprávem vyplacené. Žaloba byla odmítnuta pro nepřípustnost pořadu práva soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
V otázce přípustnosti pořadu práva není rozhodujícím, jak žalující strana svůj nárok označuje, nýbrž přijde na podstatu věci, to je na právní poměr, ze kterého se nárok dovozuje a na podstatu nároku, jak se podle toho jeví. V souzeném případě uvádí žalující strana, že stát byl jednáním žalované obce poškozen, v podstatě jde však o řádné vyúčtování státního příspěvku, který podle obsahu samé žaloby byl žalované obci povolen na základě čl. IV. zákona čís. 74/30 Sb. z. a n. (kterým byl doplněn zákon ze dne 19. července 1921, čís. 267 Sb. z. a n. o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných) a § 4 vlád. nařízení čís. 79/30 Sb. z. a n. Jak povolením příspěvku, tak také podle způsobu, jak ho mělo býti použito, byl mezi státem a žalovanou samosprávnou veřejnou korporací založen poměr veřejnoprávní, jehož zlikvidování patří úřadům správním a nemůže býti předmětem jednání a řízení před soudy. Žalující strana poukazovala k rozhodnutí čís. 8807 Sb. n. s. neprávem. Tam šlo o stavební příspěvky a to podle starších zákonů, jimž chybělo obdobné ustanovení, jaké bylo později pojato do §§ 46 zákonů čís. 44/27, čís. 43/28 Sb. z. a n. Ve zmíněných obou §§ 46 pak bylo výslovně stanoveno, že ani ony právní poměry mezi stavebníkem a státem nejsou občanskými právními věcmi a že spory z nich jsou vyloučeny z pořadu práva. V citovaném rozhodnutí bylo také naznačeno, že případ tam souzený nelze ztotožňovati s udílením podpory v nezaměstnanosti a j. V souzeném případě jde právě o takovou agendu veřejné správy, o produktivní péči o nezaměstnané státním příspěvkem, který se poskytuje jenom veřejnoprávním činitelům jako takovým, takže mezi těmito a státem je poměr veřejnoprávní a o nárocích z něho musí býti rozhodnuto v řízení správním. Z § 7 vl. nař. čís. 79/30, k němuž bylo v rekursu zvlášť poukázáno, nelze dovoditi, že by k uplatnění nároku na vrácení byl v zákoně nebo nařízení zamýšlen pořad práva, a docela neprávem žalující strana rozlišovala zde mezi výrazem »žádati« a »naříditi«. Stanoví-li právní předpis, že stát může za jistých podmínek žádati vrácení, je tím dán podklad právního nároku, ale nelze z tohoto obratu dovozovati, že je to nárok soukromoprávní, který by musil býti uplatněn před soudem.

Citace:

č. 15042. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 323-324.