Čís. 199.Všeobecný neurčitý nebo dokonce podmíněný slib pachatele, že škodu nahradí, nezaručuje mu beztrestnost dle § 187 tr. z.(Rozh. ze dne 4. června 1920, Kr II 212/19.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Julie P. do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 21. května 1918, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže dle §§ 171, 176 II. b) tr. z.Důvody:Zmateční stížnost, uplatňuje pouze důvod zmatečnosti čís. 9 b) § 281 tr. ř. Namítá, že se obžalovaná stala beztrestnou tím, že se s poškozenou Marií M. vyrovnala, zavázavši se, že jí nahradí veškeru škodu, až se provdá, po případě ještě dříve, pošle-li jí matka peníze. Poněvadž se toto narovnání stalo dříve, než se vrchnost dověděla o činu, jest prý splněna podmínka beztrestnosti dle §§ 187 a 188 tr. z. Stížnost jest zřejmě neodůvodněna. Správně uvedl první soud, že pouhý slib pachatelův, že škodu nahradí, a to slib úplně neurčitý, poněvadž obžalovaná slíbila, že nahradí škodu, »až se provdá« nebo »své matce napíše a tato jí zašle peníze«, nevyhovuje požadavku § 187 resp. 188 tr. z. Narovnání dle § 188 b) tr. z. předpokládá, že pachatel převezme závazek, že nahradí poškozenému do určité doby veškeru škodu z krádeže a že závazku svému dostojí. V daném případě slíbila obžalovaná jen všeobecně, že nahradí škodu a to způsobem zcela neurčitým, až se provdá a podmíněným — pošle-li jí matka peníze, a závazku svému ostatně ani nedostála, poněvadž ještě ve zmateční stížnosti, 6 týdnů po vydání odsuzujícího výroku znovu slibuje, a zase jen všeobecně a neurčitě, že škodu nahradí. Nejsou zde tedy předpoklady pro použití právního dobrodiní dle §§ 187 a 188 tr. z.