Čís. 72 dis.Nejde-li o usnesení kárné rady (§ 25 kárn. stat. v doslovu čl. I zákona ze dne 16. listopadu 1906, čís. 223 ř. zák.) o tom, že není důvodu ke kárnému řízení (§ 29 odst. třetí kárn. stat.), nýbrž o oznámení předsednictva kárné rady stěžovateli, že jeho podání nedává podnětu k nějakému řízení, je stížnost k nejvyššímu soudu nepřípustná (§ 46 a 53 kárn. stat.).(Rozh. ze dne 18. října 1928, Ds II 6/28.)Nejvyšší soud jako soud stížnostní v kárných věcech advokátů odmítl v zasedání neveřejném, slyšev generálního prokurátora, stížnost obviněného do usnesení kárné rady advokátní komory v Brně, správně předsednictva této rady ze dne 18. června 1928.Odůvodnění:Nejde tu o usnesení kárné rady (§ 25 kárn. st. v doslovu čl. I zák. ze dne 16. listopadu 1906, čís. 223 ř. zák.) o tom, že není důvodu ke kárnému řízení (§ 29 odst. třetí kárn. st.), proti němuž byla by za předpokladů §§ 46 a 53 kárn. st. přípustná stížnost k nejvyššímu soudu, nýbrž jde o oznámení předsednictva kárné rady, dané stěžovateli po slyšení zástupce komory, že stěžovatelovo podání ze dne 8. června 1928 nedává podnětu k nějakému opatření v kárném řízení a to — jak, ze spisů jest vidno — proto, že podáni neobsahovalo skutkových údajů, tudíž z důvodu formálního. Jde to na jevo i z předkládací zprávy, v níž se také uvádí, že o novém- oznámení stěžovatelově bylo řízení po zákonu zahájeno. Takové opatření není však předmětem stížnosti k nejvyššímu soudu podle zákona ze dne 1. dubna 1872, čís. 40 ř. zák. a bylo proto tuto nepřípustnou stížnost odmítnouti.