NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1474.

Sudiště § 88, odstavec druhý j. n. jest opodstatněno i tehdy, byla-li faktura kupiteli platně předána v prodatelově bydlišti.
(Rozh. ze dne 7. února 1922, R II 21/22.) Žalující firma (v Zábřehu, u Mor. Ostravy) zapůjčila žalované olomoucké firmě za úplatu sudy a odevzdala v Zábřehu zástupci žalované fakturu, jež obsahovala doložku: »splatno v Zábřehu, žalovatelno v Mor. Ostravě«. Proti žalobě o zaplacení půjčovného, zadané na okresním soudě v Moravské Ostravě, vznesla žalovaná námitku místní nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Spornou jest otázka, zda fakturová doložka zakládá příslušnost dovolaného soudu, když po zaplacení kupní ceny jde jen o náhradní nárok půjčovného, který v tomto případě týká se 3 položek, na které nebyly vystaveny zvláštní faktury. Další spornou otázkou jest, zda fakturová doložka platí i pro takové obchody, kde kupitel prostřednictvím svého zástupce přejímá zboží i faktury v místě prodatele a odešle si zboží do svého obchodního místa na vlastní účet. Soud jest názoru, že doložka na faktuře (k placení v Zábřehu, žalovatelno v M. Ostravě), třeba v dodatku na těch fakturách uvedeno, »sudy jsou jen půjčené a musí se vrátiti do 14 dnů a účtujeme za každý den 20 Kč«, nestačí k založení příslušnosti tohoto soudu ohledně náhradního nároku půjčovného, poněvadž strany patrně mohly míti na mysli, že podrobují se příslušnosti tohoto soudu pro případ neplacení kupní ceny. Ze slov zákona »übersendeten Faktura« sluší dovozovati, že zákonodárce rozlišovati chtěl obchody místní, t. j. takové kupní smlouvy, kde zboží na témž místě se odevzdává a přejímá, od distančních obchodů (čl. 347 obch. zák.), kde zboží z jiného místa se zasílá. Soud považuje obchod, o který tu jde, za obchod místní, na který nelze použíti předpisů dle čl. 347 obch. zák. Převzetím zboží v místě samém na účet kupitele a zaplacením kupní ceny přestává možnost pro prodatele určovati místo plnění kupujícímu. Soud má za to, že v tomto případě jde jen o místní obchod, při kterém fakturová doložka nemůže založiti příslušnost dovolaného soudu, jinými slovy fakturové sudiště dle § 88 odstavec druhý j. n. předpokládá obchod distanční. Rekursní soud námitku místní nepříslušnosti zamítl. Důvody: Oproti názoru prvého soudu dlužno uvážiti, že ustanovení § 88 odstavec druhý j. n. nahražuje pouze úmluvu stran v § 88, odstavec prvý j. n. předpokládanou, ustanovujíc, že úmluva ta platí za ujednanou, když při obchodech mezi kupci faktura současně se zbožím anebo před ním zaslaná a doložkou opatřená nebyla pozastavena. Právě tak jako není pochyby ohledně ustanovení § 88 odstavec prvý j. n., že úmluva splniště je přípustna u všech smluv, není důvodu vylučovati z ustanovení § 88 odstavec druhý j. n. obchody místní. Soud rekursní nesdílí ani názoru prvého soudce, že, ježto v tomto případě zboží hned při převzetí bylo zaplaceno, nemůže býti přijetím faktury založeno fakturové sudiště ohledně vedlejších závazků. Neboť, bylo-li umluveno zvláštní sudiště, neopravňovala by okolnost, že část smlouvy nebyla plněna v umluveném místě, k závěru, že strany chtěly od umluveného splniště ustoupiti. Že faktura, opatřená doložkou »splatno a žalovatelno« žalovanému, pokud se týče jeho zmocněnci současně se zbožím byla předána, považuje rekursní soud právě jako prvý soud za zjištěno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnost napadá usnesení rekursního soudu proto, že sudiště dle § 88, odstavec druhý j. n. může býti založeno pouze zasláním faktury odjinud, kdežto v tomto případě byla faktura, jak zjištěno, odevzdána zástupci žalovaného současně se zbožím v sídle závodu žalující firmy. Tento náhled stěžovatelův neodpovídá však smyslu zmíněné zákonné normy, který dle § 6 obč. zák. je při výkladu zákona směrodatným. Dle § 88 odstavec prvý j. n. mohou strany písemnou úmluvou založiti soud splniště; ohledně osob, obchodní živnost provozujících, jde zákon ještě dále a dovoluje v druhém odstavci, by na místě písemné smlouvy nastoupila faktura, opatřená doložkou splatnosti a žalovatelnosti. Jak písemná smlouva, zmíněná v odstavci prvém, tak i faktura, uvedená v odstavci druhém, mohou býti nejenom zaslány, nýbrž i odevzdány. Zákon volil výraz odeslati v druhém odstavci § 88 j. n., poukazuje tím pouze na pravidelný případ obchodního styku a účel prorogační; při osobním odevzdání faktury bývá předpokladem, že obě smluvní strany mají stejné bydliště, neb aspoň totéž sudiště a tudíž je v takovém případě žalobci již pomoženo všeobecným sudištěm dle § 65 j. n. Jest totiž řídkým zjevem, aby kupec si pro zboží dojel do cizího soudního okresu. Zákon klade spíše důraz na přijetí faktury beze všech námitek; zda kupitel zboží fakturu obdrží poštou, poslem, zda mu ji snad odesílatel sám přinese, nebo zda si ji sám převezme od prodatele zboží v jeho bydlišti, jest lhostejno, neboť není rozumného důvodu, činiti závislými účinky přijetí faktury na způsobu jejího odevzdání nebo doručení kupiteli. Podmínkou jest, aby kupitel zboží před jeho přijetím, anebo současně s přijetím zboží mohl zkoumáním faktury seznati sudiště prodatelem mu navržené; lhostejno jest, zda sezná je ve svém bydlišti, či snad v bydlišti prodatelově, stačí, splněna-li podmínka, že bylo mu to umožněno před přijetím, aneb současně s přijetím zboží. Jest tudíž přípustným, aby faktura kupiteli platně byla doručena v bydlišti prodatelově, když je tam přítomen, neboť nelze předpokládati, že chtěl zákonodárce dělati stranám zbytečné obtíže a vyloučiti osobní předání faktury a účinky druhého odstavce § 88 j. n. spojiti pouze s odesláním faktury. Záleží proto v tomto případě pouze na tom, zda odevzdání faktury zástupci žalovaného se stalo současně s převzetím zboží. Tato současnost však byla zjištěna již soudem procesním a zjištění to převzal i soud rekursní.

Citace:

č. 1474. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 132-134.