NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 2041.

Obnova drobných zemědělských pachtů (zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n.).
Pro obnovený pacht neplatí ustanovení § 1120 obč. zák.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, Rv 2 490/22.)
Drobný pachtýř měl dle smlouvy pachtovní ze dne 23. listopadu 1913 pozemek v pachtu na 8 let a domohl se dle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., prodloužení pachtu na další tři léta. Dosavadní vlastník zcizil pozemek v dubnu 1922 a nabyvatel jeho dal dne 11. dubna 1922 pachtýři výpověď, proti níž vypovězený namítl, že nový vlastník nemůže mu pacht vypověděti, vzhledem k předpisům § 1 a 10 zákona čís. sb. z. a n. 313 1921. Procesní soud prvé stolice výpověď zrušil. D ů vody: Dle § 1061 a 1047 obč. zák. nemůže kupitel nabýti více práv, než kolik právě příslušelo prodateli. Protože zcizitel pozemku, o který tu jde, byl v příčině užívání pozemku vázán vnuceným jeho propachtováním na další tři léta, t. j. do konce hospodářského roku 1924 na základě zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., mohl zciziti tento pozemek jen s právě uvedeným obmezením, a kupitel mohl pozemku jen s tímto obmezením nabýti a jest rovněž vázán oním zákonitým ustanovením. Ustanovení § 1120 obč. zák. dává sice kapiteli možnost pachtovní smlouvu vypověděti, ale vzhledem k ustanovení zákona ze dne 12. srpna 1921 jen za podmínek, v zákoně tomto uvedených, neboť ustanovení tohoto zákona směřuje k ochraně drobných pachtýřů a jest vůči majiteli půdy právem nutkavým, jak již z § 1 tohoto zákona patrno. O toto své právo nemůže přijíti pachtýř ani zcizením pozemku, ať již se stalo zcizení přímo za účelem výpovědi pachtovního poměru dle § 1120 obč. zák. anebo se kupitel k tomu rozhodl později, stala se výpověď k obcházení zákona, jest proti dobrým mravům a, narážejíc na ustanovení § 879 obč. zák. nového znění, jest neplatná a bylo ji tudíž zrušiti. Ostatně nelze pochybovati, že i zcizení pozemku stalo se v úmyslu, použiti ustanovení § 1120 obč. zák., protože žalující strana neuvedla na svou obranu jiné pohnutky a jiných obran proti námitkám. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Z doslovu zákona (§ 1 zákona ze dne 12. srpna 1921. čís. 313 sb. z. a n.) vysvítá, že nárok drobného pachtýře na obnovu pachtu je věcného rázu; je docela nezávislý na propachtovatelově osobě; zůstává v platnosti, i kdyby propachtovatel postoupil třetí osobě právo vlastnické nebo pachtovní pozemek odevzdal novému pachtýři. Zákon chce patrně vyloučiti každý pokus obcházeti právo drobného pachtýře na obnovu pachtu. Neboť jasně mluví o těchto možnostech slovy: »Pacht zemědělského pozemku... obnovuje se i proti vůli propachtovatele (vlastníka, pachtýře, srovnej: zejména § 5, 6, nař. ze dne 5. října 1921, čís. 361 sb. z. a n.). To znamená: Nejen propachtovatel i jeho nástupci (vlastník, pachtýř) jsou oním zákonem vázáni. V tomto případě nechce odvolatel uznati zákonné právo na obnovu pachtu, poněvadž jako nový nabyvatel pachtovního pozemku není prý vázán pachtovní smlouvou svého předchůdce (§ 1120 obč. zák.). Avšak předpis tento (dle něhož pachtýř musí ustoupiti novému vlastníku) neplatí.
Nejvýš í soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní poměr mezi stranami, vznikající obnovou pachtu podle zákon i ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., jest upraven tímto zvláštním zákonem. Platí tedy o obnoveném pachtu obecné předpisy občanského zákoníka o pachtovní smlouvě jen potud, pokud onen zvláštní zákon neustanovuje jinak. Tento zákon však ustanovuje v § 10, z kterých důvodu lze obnovený pacht před uplynutím doby, na kterou jest obnoven, proti vůli druhé strany zrušiti, a připouští jen, ustoupiti od pachtu za předpokladů tam uvedených. Tím jest vyloučeno použiti na obnovený pacht obecných ustanovení, jež připouštějí zrušiti smlouvu i z důvodu jiných, a nelze tedy zejména použiti ustanovení § 1120 obč. zák., dle něhož, byla-li propachtovaná věc zcizena, musí pachtýř novému držiteli po řádné výpovědi ustoupiti.

Citace:

č. 2041. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1096-1097.