Čís. 5141.

Předpisem §u 297 a) obč. zák. nebyly změněny předpisy §§ 294 a 297 obč. zák. Vlastnosti příslušenství může nabýti pouze stroj, který byl do podniku postaven vlastníkem stroje.
(Rozh. ze dne 18. června 1925, Rv II 284/25.)
K vydobytí peněžité pohledávky proti Vilému A-ovi vedl žalovaný vymáhající věřitel exekuci vnucenou dražbou třetiny nemovitosti, náležející spoluvlastnicky Vilému A-ovi. Dle odhadního protokolu byly pojaty do exekuce též stroje, v nemovitosti se nalézající. Stroje byly zabudovány v nemovitosti před rokem 1917, Vilém A. nabyl spoluvlastnictví ku třetině nemovitosti v roce 1921 za peněžitý přínos do společnosti. Žalující firma, tvrdíc vlastnické právo ku strojům, domáhala se žalobou, by exekuce ohledně strojů byla zastavena. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodu: Po stránce právní nelze napadenému rozsudku vytýkati nesprávné rozsouzení. Je sice pravda, že zažalované stroje slouží k provozování živnosti, avšak z toho nelze ještě souditi, že tím musely se státi příslušenstvím ve smyslu §u 294 obč. zák., když vlastníci těchto strojů jich k stálému použití hlavní věci neurčili a když se nejedná výhradně o tovární budovu, nýbrž podle knihovního stavu o dum se stavební parcelou a když v knize není vyznačeno, že na parcele byla zřízena tovární budova. Poněvadž Vilému A-ovi tento stav byl znám, nenabyl koupí jedné třetiny reality také příslušné části zažalovaných strojů, které nebyly ve vlastnictví spolumajitelů domů, nýbrž žalující firmy. Nemůže proto také žalovaná vésti exekuci na tyto stroje, které vlastnictvím Viléma A-а nebyly. Dle předpisu §u 297 a) obč. zák. jsou sice stroje, s nemovitou věcí spojené, příslušenstvím nemovitosti, není-li v knize pozemkové vyznačeno, že jsou majetkem cizím, a mohou pak dle §u 140 a 252 ex. ř. zároveň s nemovitostí býti podrobeny exekuci, avšak tohoto ustanovení nelze v tomto případě použíti, poněvadž stroje dle svědecké výpovědi Richarda F-a ještě před účinností podle předpisů tenkráte platných, jako příslušenství reality nebyly věnovány, nýbrž ponechány ve výhradním vlastnictví žalující společnosti a nestala se na tomto stavu také přibráním inženýra A-а do společnosti jako veřejného společníka, na právním stavu žádná změna. Také z odhadního protokolu v exekučních spisech je patrno, že se jedná o stroje vesměs před rokem 1917 zakoupené, následkem čehož nelze ustanovení §u 297 a) obč. zák. přiznati zpětné působnosti na tyto stroje. Při tom je ovšem bezvýznamné, zda se jedná o uplatňování smluvního či exekučního práva zástavního.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl po právní stránce v
důvodech:
Byť i § 297 lit. a) obč. zák. ustanovoval, že výhrada vlastnictví vylučuje vlastnost stroje jako příslušenství jenom tehdy, je-li výhrada ta poznamenána v pozemkové knize, otázka, zda je dána vlastnost příslušenství, musí bytí posuzována podle všeobecných pravidel (§§ 294 a 297 obč. zák.), neboť tyto předpisy nebyly změněny předpisem §u 297 písm. a) obč. zák. Podle nich může však vlastnosti příslušenství nabyti jenom stroj, který byl v podniku postaven vlastníkem, čemuž není tak v tomto případě, v němž vlastnící strojů je žalující firma jako taková a vlastníky budovy, ve které jsou stroje ty umístěny jsou Markus S., Armin S. a Vilém A., každý jednou třetinou. Vedlejší věc musí býti již od původu vlastnictvím vlastníka hlavní věci, neboť vlastnost příslušenství spočívá na vlastnictví, nikoli naopak nespočívá vlastnictví na vlastnosti příslušenství. Jeť přece jenom přírost, jímž ovšem nejsou sporné stroje, nabývacím způsobem vlastnictví, není jím užití věci jako příslušenství.

Citace:

Čís. 5141. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 81-82.