NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Č. 10.566.

Honební právo (Čechy). — Řízení správní: * Politické úřady nejsou příslušný rozhodovati o nároku na náhradu útrat řízení před rozhodčím soudem podle § 46 čes. hon. zák.
(Nález ze dne 26. května 1933 č. 6819.)
Věc: Gustav G. Ve S. proti zemskému úřadu v Praze o příslušnost k rozhodování ve věci náhrady útrat řízení před rozhodčím soudem podle § 46 honeb. zák.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím z 21. června 1930 uložil okresní úřad v Jablonci n. N. honebnímu společenstvu ve S., aby st-li nahradilo do 15 dnů komisionelní výlohy v částce 370 Kč, zapravené jím u příležitosti činnosti rozhodčího soudu, sestaveného za účelem rozhodování o odškodném za škodu způsobenou zvěří. K odvolání honebního výboru zrušil zemský úřad v Praze napadený výměr jako nezákonný a odmítl žádost st-lovu za přisouzení útrat rozhodčího řízení pro nepříslušnost.
O stížnosti uvážil nss:
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí v podstatě, že rozhodování o uplatněném nároku na přiznání útrat, vzešlých při rozhodování rozhodčího soudu, zřízeného podle § 46 čes. hon. zák., nepřísluší politickým úřadům, poněvadž nejde o věc spadající do oboru práva veřejného a žádným positivním předpisem takováto kompetence založena nebyla. Stížnost naproti tomu uvádí, že § 383 o. z. o. stanoví, že způsob náhrady škody způsobené zvěří jest upraven politickými zákony; honební zákon, jenž o této materii jedná, jest zákonem politickým, a proto spadá rozhodování o uplatněném nároku do působnosti úřadů politických, takže nař. rozhodnutí, popírající tuto příslušnost, jest nezákonné. Nss nemohl stanovisko žal. úřadu uznati nesprávným.
Honební zákon pro Čechy neobsahuje ustanovení stran náhrady výloh spojených s řízením před rozhodčím soudem podle § 46 a nestanoví zejména, že by o takovémto nároku měl rozhodovati honební úřad. Ježto však rozhodování o škodách způsobených zvěří jest vyjmuto z působnosti honebních úřadů a přikázáno zvláštnímu orgánu, totiž rozhodčímu soudu zřízenému podle § 46 cit. zák., z jehož rozhodnutí není odvolání přípustno, a nárok na náhradu útrat vzniklých stranám v tomto řízení — pokud by snad takový nárok mohl vůbec býti konstruován — podle analogie positivní úpravy, jaké se dostalo po stránce kompetenční otázce náhrady útrat řízení před soudy a správními úřady v našem právu, sluší považovati za pouhý adnex materielního nároku v řízení uplatňovaného, o němž rozhodovati povolán jest rozhodčí soud, dlužno souditi, že k rozhodování o nároku na náhradu útrat onoho řízení politické úřady příslušný nejsou.
Neprávem dovolává se stížnost nálezu býv. ss-u Budw. 184/1878, neboť tento nález týká se Dolních Rakous, kde v oné době platila tak zvaná »Jagd- und Wildschützenordnung« z 28. února 1786 (Sbírka Josefínských zákonů sv. XI str. 448), resp. dvor. dekret z 30. srpna 1788 č. 1771, podle nichž rozhodování o škodách způsobených zvěří příslušelo krajským úřadům. V zemi české jest však právní stav zcela jiný, neboť zde platí ustanovení §§ 45 a 46 hon. zák., přikazující toto rozhodování zvláštním rozhodčím soudům. Že by pak existovalo nějaké positivní ustanovení, podle něhož by politické úřady měly o nároku na náhradu zmíněných výloh rozhodovati, stížnost netvrdí a také s úspěchem tvrditi nemůže, neboť takového předpisu není.

Citace:

Č. 10566. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 1026-1027.