Čís. 1787.
Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Na základě rozsudku, jímž vysloven rozvod manželství od stolu a lože pro nepřekonatelný odpor, nelze se, nesouhlasí-li druhý manžel, domáhati v nesporném řízení rozluky dle § 17, nýbrž jen za ostatních podmínek dle § 15 a 16 rozl. zák.
(Rozh. ze dne 22. srpna 1922. R I 764/22.)
Rozsudkem ze dne 8. listopadu 1921 bylo manželství právoplatně rozvedeno od stolu a lože bez viny manželů pro nepřekonatelný odpor, který byl zjištěn na základě údajů žalujícího manžela, ana žalovaná manželka se k roku nedostavila. Žádost manžela o povolení rozluky pro nepřekonatelný odpor bez viny manželů soud prvé stolice zamítl. Důvody: Jedná se o to, zda na základě rozsudku ze dne 8. listopadu 1921 k pouhé žádosti může býti kdykoliv povolena rozluka ve smyslu § 17 a 13 lit. h) cit. rozl. zák. Dle tohoto ustanovení lze žalobě o rozluku pro nepřekonatelný odpor vyhověti jen tehdy, připojí-li se k žádosti o rozluku také druhý manžel, a i v tom případě netřeba rozluky ihned povolovati, nýbrž lze napřed uznati jen rozvod od stolu a lože a to třebas i vícekráte. Z toho nezbytně plyne, že i při rozhodování sporu o rozluku pro nepřekonatelný odpor nemá soudce ihned rozhodovati ve věci samé, nýbrž má dáti stranám jakýsi čas na rozmýšlenou, nejméně však jednoroční, což vyplývá zejména nepřímo i z ustanovení § 18 rozl. zák. V uvážení toho všeho a dále v uvážení, že manželka prohlásila, byvši o žádosti o rozluku slyšena, že s rozlukou nesouhlasí, důvodů, v rozsudku uvedených, neuznává a že proti svému muži nepřekonatelného odporu nechová, má soud za to, že skutečnosti, ve sporu o rozvod na jevo vyšlé, nemohly už tehdy odůvodniti výrok o rozluce, kdyby oň bylo bývalo, žádáno, nýbrž že rozhodnutí o tom muselo by ponecháno býti i v nejpříznivějším případě na dobu pozdější. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, provedl šetření dle § 17 zákona rozlukového, pokud se týče řízení dle § 21 téhož zákona o stěžovatelově žádosti za rozluku manželství, a nepřihlížeje více k použitému důvodu zamítajícímu, znovu rozhodl. Důvody: S názorem prvého soudu nelze souhlasiti. Že se pro rozluku, byl-li soudem vysloven již rozvod podle § 107 až 109 obč. zák. z důvodu nepřekonatelného odporu, dle § 17 rozl. zák. nevyžaduje výslovného neb aspoň předpokládaného (§ 16 b) rozl. zák.) souhlasu druhého manžela, se žádostí na rozluku, plyne z ustanovení čl. 2. ad 3. odstavec druhý nař. vlády republiky Československé ze dne 27. června 1919, čís. 362 sb. z. a n. a z té úvahy, že tento souhlas dle § 17 rozl. zák. pro povolení rozluky výslovně předepsán není a že kdyby dle úmyslu zákonodárce souhlas takový měl tvořiti zásadně předpoklad pro rozluku, byl by to zajisté výslovně i v textu § 17 stanovil, tak jak se to stalo při textování § 15 rozl. zák. Ustanovení § 17 rozl. zákona jest ustanovení zvláštní, specificky pro ony případy vytvořené, když byl soudem právoplatně vysloven rozvod podle § 107 — 109 obč. zák., a nelze na ně užíti obdobně ostatních platných předpisů pro rozloučení manželství cestou sporu (§ 13 i) pokud se týče § 18), ani oněch, která platí pro rozluky vyslovené na základě pouhé souhlasné žádosti manželů o rozvod (§ 103 — 106 obč. zák.), textovaných v §§ 15 a 16 rozl. zák. Totéž platí ostatně i o lhůtě, v které lze podati žádost o rozluku manželství podle § 17, jak vychází i z toho, že již v samém zákoně slovy »nehledě k předpisu § 15« tomu výraz dán a že to bylo citovaným již čl. 2. ad 3. (2) prováděcího nařízení čís. 362 sb. z. a n. na rok 1919 výslovně uznáno. Z nedostatku souhlasu a nevyčkání jednoroční lhůty od právoplatného výroku o povolení rozvodu o sobě nelze tedy dovozovati, že skutečnosti, ve sporu o rozvod na jevo vyšlé, nebyly by už tehdy odůvodnily výrok o rozluce, kdyby oň bývalo žádáno, a dlužno provésti šetření po rozumu § 17 pokud se týče řízení dle § 21 zákona rozlukového, na základě kterého teprve bude lze posouditi, zda-li jsou tu předpoklady pro povolení rozluky čili nic. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dle § 17 zák. rozlukového a čl. 2. ad 3. nař. vlády ze dne 27. června 1919, čís. 362 sb. z. a n. lze žádati za podmínky tam uvedené o rozluku manželství, jež bylo právoplatným rozsudkem prohlášeno za rozvedené dle §§ 107 — 109 obč. zák. z některého z důvodů, uvedených v § 13. rozl. zákona, buď pro nepřekonatelný odpor anebo z jiného v § 13 rozl. zák. uvedeného důvodu na podkladě provedeného již sporu o rozvod. V tomto případě byl rozsudkem nejvyššího soudu vysloven rozvod manželství z důvodu nepřekonatelného odporu, jejž žalující manžel ve sporu uplatňoval a jenž tímto rozsudkem byl uznán za důvod k rozvodu, třebas žalovaná manželka k rozvodu z tohoto důvodu souhlasu nedala; jak v rozsudku se výslovně uvádí, jest tento předpoklad náležitostí specificky jen pro rozluku platnou. Z toho vyplývá důsledně, že skutečnosti, v onom sporu na jevo vyšlé, jež opodstatňovaly rozvodový důvod nepřekonatelného odporu, žalujícím manželem uplatňovaný, nemohly a nemohou ani nyní odůvodniti výrok o rozluce, kdyby bylo bývalo o rozluku žalováno, proto, že dle § 13 i) rozl. zákona jest nepřekonatelný odpor důvodem k rozluce jen tehdy, když i druhý manžel dá souhlas k žádosti o rozluku, a tohoto předpokladu není, ježto manželka tohoto souhlasu nejen nedala, nýbrž rozluce z této příčiny výslovně odpírá. O rozluku pro nepřekonatelný odpor bylo by tudíž lze žádati jen za podmínek §§ 15 a 16 zák. rozl. a čl. II. cit. nař., jichž však v tomto případě není. Žádati o rozluku z jiného, v § 13 zák. rozl. uvedeného důvodu, jenž ve sporu o rozvod uplatněn a rozsudkem zjištěn nebyl, zejména z důvodu hlubokého rozvratu manželství dle § 13 písm. h) zák. rozlukového, na nějž se žalující manžel ve své žádosti výslovně odvolává, přípustno není. Tento nový důvod, který, nebyv v předchozím sporu o rozvod uplatňován, nemohl býti předmětem sporného jednání a zjištění, nelze nyní dodatečně zjišťovati v řízení nesporném, v § 17 nesp. říz. předepsaném, ježto toto řízení má za účel jen skutkové a právní zkoumání okolností v předchozím sporu zjištěných s hlediska důvodu k rozluce, nikoli však hledání a zjišťování nových důvodů k ní. Opačný postup byl by zřejmě obcházením jasných předpisů 15 a 16 zák. rozlukového, jímž stanoví se podrobně a přesně podmínky, z nichž lze o rozluku pro nepřekonatelný odpor žádati. Takový nový důvod k rozluce může býti, jak z § 15 rozl. zák. zřejmě vyplývá, uplatněn jen novou žalobou.