NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 14996.

K §§ 233 odst. 1 a 234 ex. ř.
Byly-li v témže dražebním řízení utvořeny z nejvyššího podání za různé nemovitosti dvě samostatné podstaty a přikázal-li první soud pohledávku k rozvrhu přihlášenou neprávem z podstaty druhé místo z první, měl rekursní soud, vyloučiv pohledávku z podstaty druhé, tuto sám bez návrhu přikázati z podstaty první.
(Rozh. ze dne 27. února 1936, R I 1214/35.)
Rozvrhovým usnesením prvého soudu bylo rozděleno jednak nejvyšší podání za domy zapsané ve vl. čís. 726 a 800 (podstata I.), jednak — Čís. 14996 —
za dům zapsaný ve vl. čís. 725 kat. (podstata II.). Stát přihlásil v přednostním pořadí k rozvrhu těchto nejvyšších podání také pohledávku 4019 Kč 50 h na dědickém poplatku. Ačkoliv tento poplatek se týkal výhradně domů zapsaných ve vl. čís. 726 a 800 a měl proto býti přikázán k zaplacení z podstaty I., byla k jeho zaplacení přikázána v přednostním pořadí státu částka 4019 Kč 50 h z podstaty II. V příčině podstaty II. bylo usnesením rekursního soudu rozvrhové usnesení k rekursu hypotekární věřitelky Marie W-ové změněno v ten smysl, že nebyla přikázána státu v přednostním pořadí částka 4019 Kč 50 h jako dědický poplatek. Stát, který proti rozvrhovému usnesení prvního soudu nepodal rekurs, domáhá se nyní změny napadeného usnesení v ten smysl, že se mu další změnou rozvrhového usnesení přikazuje částka 4019 Kč 50 h z podstaty I.
Nejvyšší soud přikázal státu dědický poplatek 4019 Kč 50 h z I. podstaty v přednostním pořadí.
Důvody:
Hypotekární věřitelka Marie W. domáhala se rekursem změny rozvrhového usnesení v ten smysl, že se státu z podstaty II. přikazuje jen částka 850 Kč 50 h a že se další částka 4019 Kč 50 h přikazuje jí. Rekurs odůvodňovala tím, že zmíněný dědický poplatek se týká domů, zapsaných ve vl. čís. 726 a 800 a nikoliv domu, zapsaného ve vl. čís. 725, takže neměla k jeho zaplacení býti již přikázána částka 4019 Kč 50 h z podstaty II. Předmětem exekuční nucené dražby byly domy zapsané ve vl. čís. 725, 726 a 800. Tím, že v témže dražebním řízení byly z nejvyššího podání za tyto domy docíleného utvořeny dvě samostatné rozvrhové podstaty, nepozbyly tyto své souvislosti, vyplývající z jednotně provedeného exekučního řízení, takže při změně rozvrhového usnesení, i když bylo napadeno rekursem jen v části, týkající se jedné rozvrhové podstaty, nebyla zásadně vyloučena změna části týkající se druhé rozvrhové podstaty. Vyplývala-li podle stavu věci ze změny rozvrhu jedné podstaty nutnost změny rozvrhu druhé podstaty, pak musil rekursní soud (§§ 233 odst. 1 a 234 odst. 2 ex. ř.) také tuto změnu vysloviti. O takový případ jde. Hypotekární věřitelka Marie W. vytýkala rozvrhovému usnesení nesprávnost v tom směru, že byla přikázána při rozvrhu podstaty II. v přednostním pořadí pohledávka, ke které bylo přihlížeti při rozvrhu podstaty I. I když sledujíc svůj vlastní zájem navrhovala v rekursu jen změnu rozvrhového usnesení v tom smyslu, aby z rozvrhu podstaty II. byla vyloučena a jí přikázána částka 4019 Kč 50 h, která byla neprávem státu přikázána, byl jejím rekursem dotčen i rozvrh podstaty I., při němž bylo přihlížeti ke zmíněné pohledávce státu. Vyloučil-li rekursní soud z podstaty II. pohledávku státu, o niž jde, měl změnou rozvrhové podstaty I. z této přikázati částku 4019 Kč 50 h, kterou z rozvrhové podstaty II. vyloučil, neboť jinak by přišel stát o řádně přihlášenou pohledávku, která mu byla rozvrhovým usnesením prvního soudu — byť i nesprávně z podstaty II. — přikázána, takže neměl příčiny proti tomuto usnesení podati rekurs.

Citace:

č. 14996. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 256-257.