NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Čís. 11165.

Osmihodinná pracovní doba (zákon ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 sb. z. a n.).
Bylo-li rozhodování o tom, zda má býti pracováno přes čas, vyhraženo představenstvu společenstva, bylo odňato libovůli zaměstnance, by pracoval přes čas bez výslovného příkazu představenstva. Ve volnosti, vyhrazené zaměstnanci, by si zařídil dobu přístupnosti obchodu podle místních poměrů, nelze ještě spatřovati příkaz představenstva k práci přes čas.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1931, Rv I 1582/30.) Žalobce domáhal se na žalovaném společenstvu odměny za práci přes čas, již konal jako ředitel prodejny žalovaného družstva. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odvolací soud uvedl, že pro žalobce byla závazná kolektivní smlouva zaměstnanců konsumních spolků, že podle této kolektivní smlouvy jest pracovní dobou pro všechny zaměstnance doba zákonná, že ji stanoví představenstvo ve srozumění s důvěrníky a že se platí za hodiny přes čas nařízené představenstvem s přirážkou 50% a za práce nedělní a sváteční s přirážkou 100%. Proti tomu dovolatel vůbec nebrojí. Z toho však plyne, že rozhodovati o tom, zda má býti pracováno přes čas, bylo vyhraženo představenstvu žalovaného společenstva jakožto orgánu podle § 15 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. výhradně povolanému k zastupování společenstva, a že tudíž bylo odňato libovůli žalobce, by pracoval přes čas bez výslovného příkazu představenstva. Odvolací soud dále zjistil, že žalobce neobdržel nikdy příkaz od představenstva, by pracoval přes osmihodinovou dobu pracovní, že mu zejména nebylo uloženo, by měl krám otevřený i v neděli, že měl prodávati jen členům společenstva a mohl si dobu, po kterou měl býti krám otevřen, rozděliti podle místních poměrů, jak chtěl. V této žalobci vyhražené volnosti, by si zařídil dobu přístupnosti obchodu podle místních poměrů, nelze spatřovati ještě příkaz představenstva ku práci přes čas. Žalované společenstvo nelze zatížiti přesčasovými pracemi zvlášť odměňovanými, jež svým představenstvem nenařídilo. Prodloužil-li si žalobce bez příkazu představenstva zákonnou pracovní dobu tím, že měl krám otevřený déle než osm hodin denně a i v neděli a ve svátek, učinil tak na vlastní vrub a za takové práce přes čas se nemůže domáhati úplaty, protože podle závazné pro něho kolektivní smlouvy nemá na ni nárok (viz rozhodnutí čís. 9368 sb. n. s.).

Citace:

Č. 11165. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 480-481.