NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4088.

Podle § 9 zák. čís. 47/1866 z. zák. pro Čechy (vyhlášky místodržitele pro Čechy čís. 54/1886 z. zák.) musí býti za tmavé noci každý povoz, jedoucí po silnici, opatřen rozžatou svítilnou, která musí býti umístěna tak, by ji bylo z daleka pozorovati.
Nocí jest doba, po kterou není denního světla; tmavou jest noc, — Čís. 4088 —
není-li nedostatek denního světla ani částečně nahrazen zřídly světla jinak v noci účinnými (měsícem a hvězdami).
Povinnost řidičů povozů (vozidel) pohybujících se na veřejných silnicích k ostražitosti a opatrnosti nutné k zamezení nehod nelze omeziti na šetření příkazů a zákazů silničních řádů, nýbrž jest učiniti vše, co omezuje nebezpečí srážek a nehod na nejmenší míru, a opomenouti vše, co přispívá ke vzniku nebo ke zvýšení takového nebezpečí.
(Rozh. ze dne 2. března 1931, Zm I 444/30).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 31. března 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po právní stránce není rozsudek napaden v otázce příčinné souvislosti, najmě nebere stížnost s hledisek právních v pochybnost stanovisko rozsudku, že příčinná souvislost smrti F-ovy se souzeným jednáním (opomenutím) stěžovatelovým a zodpovědnost stěžovatele za onen výsledek nejsou rušeny tím, že výsledek nastal z nedbalosti stěžovatelovy jen proto, že k ní přistoupila a týmž směrem spolupůsobila i nedbalost F-ova. Stížnost namítá po právní stránce jen, že jest nesprávný názor rozsudku, že se neopatřením vozu svítilnou a jízdou uprostřed silnice provinil stěžovatel proti předpisům silničního řádu. Než po stránce té jest předem připomenouti, že povinnost řidičů povozů (vozidel) pohybujících se na veřejných silnicích k ostražitosti a opatrnosti nutné k zamezení nehod nemá právní důvod jen v silničních řádech a že nelze rozsah povinnosti té omeziti na šetření příkazů a zákazů těchto řádů. Jízda po veřejné silnici již o sobě ukládá řidiči kteréhokoliv vozidla povinnost, by učinil vše, co omezuje nebezpečí srážek a nehod na nejmenší míru, a opomenul vše, co přispívá ke vzniku nebo ke zvýšení takového nebezpečí. Význam silničních řádů spočívá spíše v tom, že zprostředkují (vzhledem k ustanovení §§ 233, 335 tr. zák. závazně) řidičům vozidel poznání, že a jak jest nebezpečno pro právní statky lidského života, zdraví a neporušenosti těla jednati proti příkazům a zákazům v nich naznačeným, neb je opomenouti. Proto není nesprávné, použije-li se k výkladu příkazů (zákazů) silničních řádů a k případnému rozšíření řečené povinnosti řidičů vozidel poznatků zprostředkovaných povahou (přirozenými, lehce poznatelnými následky) dotčeného jednání (opomenutí a zkušenostmi povolání (zaměstnání)) řidičů povozů, jak činí i rozsudek, uváděje ve výroku i tyto prameny poznání nebezpečného směru souzeného opomenutí (jednání) a zdůrazňuje v důvodech opětovně, že opatření svítilny kázala prostá opatrnost lidská a že stěžovatel mohl možnost nebezpečí poznati již podle přirozených následků svého (neopatrného) jednání. Nehledíc k tomu je stížnost v neprávu, tvrdíc, že zákon z 15. června 1866, čís. 47 z. zák. pro Čechy, jehož se dovolává rozsudek, je předstižen vyhláškou místodržitele pro Čechy z 21. června 1886, čís. 54 z. zák.; přehlíží, že tato vyhláška platí jen pro říšské silnice, kdežto silnice, na které se nehoda stala, je silnicí okresní. Než na tom nezáleží. Oba silniční řády praví doslova stejně v § 9, že za tmavé noci musí býti každý povoz, jedoucí po silnici, opatřen rozžatou svítilnou, která má býti umístěna tak, by ji bylo z daleka pozorovati. Nocí jest doba, po kterou není denního světla (srovnej rozhodnutí čís. 3673 sb. n. s.), a tmavou jest noc, není-li nedostatek denního světla ani částečně nahrazen zřídly světla jinak v noci účinnými (měsícem a hvězdami). Třebaže vzhledem k tomu sotva lze souhlasiti s výkladem, který dává onomu ustanovení rozsudek povšechně větou, že podle policejních předpisů silničního řádu musejí býti vozidla . . . . . náležitě osvětlena i za doby večerní, t. j. za pouhého večera (za soumraku), nelze shledati právní omyl v tom, že rozsudek spatřuje opomenutí ve smyslu § 335 tr. zák. v nedostatku osvětlení stěžovatelova povozu v čase nehody, ano je zjištěno, že se nehoda stala v 17 hod. 15 min., že slunce zapadlo již v 16 hod. 31 min. a že již od 15. hodiny byla velmi hustá mlha, takže bylo viděti sotva na čtyři až pět kroků, že byly světelné poměry jako za tmavé noci tak nepříznivé, že chodci a řidiči vozidel pohybujících se na téže silnici opačným směrem museli býti září svítilny upozorněni na stěžovatelovo vozidlo, by v čas mohli zaříditi, čeho třeba v zájmu bezpečnosti jich samých i stěžovatele. Namítá-li stížnost, že světlo obvyklých svítilen venkovských povozů nesahá ani až ke konci nápravy, stačí podotknouti, že onen předpis žádá, by bylo svítilnu zdaleka pozorovati, a že pro zmíněný účel stačí, že jest viděti záři svítilny, třebaže nelze v jejím světle rozeznati přesně i obrysy předmětů jí blízkých.

Citace:

č. 4088. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 116-118.