Čís. 16302.Neurčitost žalobního žádání, že zaměstnavatel jest povinen změniti služební řád co ido pracovní doby tak, aby jím stanovená pracovní doba vyhovovala zákonu.(Rozh. ze dne 16. září 1937, Rv I 1406/37.)Tvrdě, že služební řád pro vodáky (hlídače filtru) ze dne 15. ledna 1935, č. j. 1463/1 ai 1935, zaměstnané ve vodárně městské obce Ch. obsahuje v odst. IV ustanovení, že pracovní doba má podle § 12 zák. č. 91/1918 Sb. z. a n. a výnosu ministerstva sociální péče ze dne 21. března 1919, č. j. 4751/III-19, činiti denně 12 hodin, dále že se pro nerušený osmihodinový noční klid ustanovuje doba od 10 hodin večer do 6 hodin ráno, že službu jest vykonávati mezi 6. hodinou ranní do 10. hodiny večerní s příslušnými přerušeními tak, aby bylo služebním povinnostem plně vyhověno, že však celková pracovní doba za jeden den nepřevyšuje 12 hodin, dále že se ve službě, týkající se jen pouhého hlídání vodovodních zařízení, může vodák střídati s důvěryhodným zástupcem, že však tento zástupce musí býti obeznámen s vodovodem, že takovýmto zastupováními nesmějí vodárně vzejíti nějaké výlohy a že si za zástupkyni může vodák vyhřátí i svou manželku, konečně že se jednou týdně, pokud možná v neděli, poskytuje vodákovi 22hodinová přestávka pro odpočinek, po kteroužto dobu se zřídí zástupce na útraty vodárny, domáhá se žalobce, zaměstnaný jako vodák uvedené vodárny, na žalované městské obci Ch. žalobou podanou u pracovního soudu původně zjištění, že pracovní doba, stanovená dotčeným služebním řádem, nevyhovuje zákonným předpisům, kteroužto určovací žalobu změnil za řízení v prvé stolici v žalobu na plnění, že žalovaná obec jest jako zaměstnavatelka žalobcova povinna změniti služební řád pro vodáky u městské vodárny v Ch. ze dne 15. ledna 1935, č. 1463/1 ai 1935, v příčině pracovní doby tak, aby stanovená pracovní doba vyhovovala zákonu. Oba nižší soudy zamítly žalobu z věcných důvodů.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:Ustanovením § 226 c. ř. s., které podle § 19 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. platí i pro řízení před pracovními soudy, je předepsáno, aby žaloba obsahovala určitou žádost, která jest důležitá jednak pro příslušnost soudu, jednak pro obsah rozsudku a jeho vykonatelnost, neboť rozsudek se musí přimykati k obsahu žalobního žádání a není vykonatelný, nemá-li náležitostí § 7 ex. ř. K určitosti žalobního žádání jest soudu přihlížeti z úřadu, ježto nejde (jen o formální vadu žaloby, nýbrž o hmotný nedostatek žalobního nároku (srv. rozh. č. 9656, 10487 Sb. n. s.). I kdyby tudíž žalovaná obec nebyla v dovolací odpovědi vytkla neurčitost žalobního žádání, musel by ,se dovolací soud touto otázkou obírati.Žalobce podal původně určovací žalobu podle § 228 c. ř. s., při ústním jednání dne 15. ledna 1937 změnil však žalobní žádání tak, že žalovaná obec jest jako žalobcova zaměstnavatelka povinna změniti služební řád pro vodáka u městské vodárny v Ch. ze dne 15. ledna 1935, č. 1463/1 ai 1935, v příčině pracovní doby tak, aby stanovená pracovní doba vyhovovala zákonu. Z této žalobní prosby neplyne ani, kterému zákonu má býti trvání pracovní doby přizpůsobeno, ani jak se to má ve 24 denních hodinách státi, a pouze z žalobcova přednesu plyne, že podle jeho právního názoru nevyhovuje pracovní doba, stanovená napadeným služebním řádem žalované obce, ustanoveními zákona o osmihodinové pracovní době č. 91/1918 Sb. z. a n., avšak není z jeho přednesu dále jasné, jak má býti podle jeho požadavku pracovní doba upravena, aby se její trvání nepříčilo právě dotčenému zákonu. Není proto v souzeném sporu vůbec možno spolehlivě rozhodnouti o žalobním žádání, neboť by podle rozsudku o žalobními žádání vydaného nebylo možno povoliti proti žalované obci exekuci, aby služební řád pro vodáka upravila nějakým pevně stanoveným způsobem. Tuto neurčitost žalobního žádání tudíž žalovaná obec právem vytýkala v dovolací odpovědi a již proto musela býti žaloba zamítnuta, neboť, jak již bylo podotčeno, jde o hmotný nedostatek žalobního nároku, a nikoli o formální vadu žaloby, kterou by bylo lize napraviti podle §§ 84, 85 c. ř. s.