NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13996.

Důvodem ke zvýšení jistoty již uložené podle § 44, druhý odstavec, ex. ř. není, že dlužník podal v oposičním sporu dovolání proti souhlasným rozsudkům nižších soudů, zřejmě prý ze svévole, a tím prý ohrozil vydobytí úroků, jež se postupně promlčují a kauční jistotou nejsou kryty, jakož i vydobytí narůstajících útrat sporu, a že hodnota nemovitostí postupem času valně klesá.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1933, R I 885/33.)
Vnucená dražba nemovitostí byla odložena vzhledem ke sporu o nepřípustnost exekuce a dlužníku bylo uloženo, by dal jistotu 20000 Kč, již dlužník též složil. Návrhu vymáhajících věřitelek, by byla dlužníku uložena další jistota po 50000 Kč vyhověl soud prvé stolice potud, že uložil dlužníku další jistotu 5000 Kč a 10000 Kč. Rekursní soud zamítl návrh vymáhajících věřitelek na uložení další jistoty dlužníku.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 44 druhý odstavec, ex. ř. se nevyhledává ke zvýšení uložené již jistoty, by k dřívějším okolnostem přistoupily nové další okolnosti ohrožující uspokojení nároku vymáhajícího věřitele, stačí, když se po povolení odkladu exekuce toto ohrožení projeví třebas z příčin, které tu již dříve byly, ale teprve později ve svých účincích se staly vymáhajícímu věřiteli a soudu poznatelnými (rozhodnutí čís. 7029 sb. n. s.). Takové okolnosti však vymáhající věřitelka neuvedla, ana opírala návrh na zvýšení jistoty jednak o to, že dlužník podal v oposičním sporu dovolání proti souhlasným rozsudkům nižších soudů zřejmě prý ze svévole a tím prý ohrozil vydobytí úroků, jež se postupně promlčují a kauční jistotou nejsou kryty jakož i vydobytí narůstajících útrat sporu, jednak o to, že hodnota nemovitostí postupem času valně klesá. Neboť, byla-li exekuce odložena usnesením exekučního soudu z 12. ledna 1932 až do pravoplatného skončení sporu o nepřípustnost exekuce, bylo lze předvídati, že spory projdou všemi třemi stolicemi, a otázku, zda dovolání jest svévolné, nemůže řešiti soud exekuční. Mohla se proto rekurentka zajistiti i pro tento předvídatelný případ a proti původně stanovené jistotě 20000 Kč se bránili rekursem a tam tuto předvídatelnou možnost uplatňovali a nemůže tvrdili nyní důvodně, že by jí nebylo bývalo určitě vyhověno. A rovněž tak na značný pokles cen nemovitostí mohla již tehdy poukázali, an i ten byl tenkráte poznatelný a nevznikl v mezidobí mezi stanovením původní jistoty 20000 Kč, 12. ledna 1932, a návrhem vymáhající věřitelky ze dne 9. června 1932 na zvýšení jistoty.

Citace:

Čís. 13096. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 620-621.