NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 9608.

Dostavil-li se žalobce k jednání v advokátském sporu bez právního zástupce a navrhl-li žalovaný rozsudek podle § 399 c. ř. s., jest žalobce při dalších jednáních, třebas se k nim dostavil s právním zástupcem, vyloučen z jakéhokoliv přednesu, najmě též z přednesu, jímž zamýšlel opraviti žalobní návrh.
Rozhodl-li prvý soud, zamítaje žalobu, přes to o opraveném žalobním návrhu, jest na opravné stolici, by, rozhodujíc o žalobcově odvolání, přihlížela k návrhu žalovaného na vynesení rozsudku podle § 399 c. ř. s. a položila svému rozhodnutí za základ původní žalobní návrh.
(Rozh. ze dne 1. února 1930, R II 437/29.)
Žalobu, by bylo uznáno právem, že nárok žalované strany z usnesení soudu o prozatímním opatření ze dne 12. dubna 1928 uhasí pro měsíční výživné za dobu od 1. března 1928 do 30. června 1928 a že se exekuce, povolená usnesením ze dne 21. června 1928 zrušuje — procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobce a žalobu odmítl. Důvody: Podle přednesených skutkových okolností jde o žalobu oposiční ve smyslu ustanovení § 35 ex. ř., opřenou o skutečnosti nárok rušící. Žalobce však neučinil ze skutečností jím přednesených příslušný návrh žalobní. Žalobní prosba zní, by povolení exekuce bylo zrušeno. Návrh žalobní, odpovídající § 35 ex. ř., tudíž chybí, návrhu na zrušení exekuce v žalobní žádosti nebylo třeba. V žalobě oposiční musí býti žádáno rozhodnutí o námitkách proti nároku, by námitkám bylo vyhověno a exekuce prohlášena za nepřípustnou, neb by bylo uznáno právem, že nárok uhasí nebo že byl zastaven. Těžištěm nároku žalobního jest zánik nároku, nikoli zrušení exekuce, která jest teprve důsledkem uhasnutí nároku. Domáhaje se v žalobě zrušení exekuce, volil žalobce formu, která podle zákona není přípustná, neboť, pojav do žalobního návrhu jen návrh na zrušení exekuce, jen následek, a nikoliv jeho podstatný předpoklad ve smyslu § 35 ex. ř., přivádí tím na cestu sporu něco, co patří výhradně do řízení exekučního, nikoliv na pořad práva. Rozhodl-li první soud v řízení sporném o pouhém návrhu na zrušení exekuce, rozhodl ve věci nepatřící na pořad práva, pročež bylo napadený rozsudek a řízení mu předcházející jako zmatečné podle § 477 čís. 6 c. ř. s. v neveřejném zasedání podle §§ 471 čís. 7 a 473 c. ř. s. zrušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekurs vytýká odvolacímu soudu neprávem, že přehlédl opravu žalobního návrhu, jíž žalobce původní žalobní žádání přizpůsobil právnímu názoru projevenému v rozh. čís. 9048 sb. n. s. Odvolací soud k této opravě ani přihlížeti nesměl. Stala se teprve při ústním jednání z 19. února 1929. Ale již při pokračování v ústním jednání u roku z 13. listopadu 1928 navrhl žalovaný prohlášení rozsudku podle § 399 c. ř. s., protože se žalobce dostavil k jednání bez právního zástupce, ačkoli šlo o proces advokátský podle § 27 c. ř. s. Po té nemohl soud podle § 399 c. ř. s. již při dalších jednáních, třebaže se obmeškalá strana k nim pak dostavila s právním zástupcem, hleděti k jejím novým prohlášením a udáním o skutkových okolnostech, nýbrž musil je úplně pominouti. Byla proto žalující strana při roku dne 19. února 1929 vyloučena z jakéhokoli nového přednesu a zejména též z přednesu, jímž za- mýšlela opraviti žalobní návrh. Tvrzení stěžovatelovo, že o správném žádání bylo jednáno, nemá opory ve spisech, neboť podle nich se další jednání týkalo jen jiného skutkového přednesu stran. Okolnost, že prvý soud, zamítaje žalobu, upravil rozsudkový výrok podle opraveného žalobního žádání a takto o něm rozhodl, nemůže žalobci prospěti, třebaže žalovaná proti rozsudku nepodala opravný prostředek. Rozsudkem byla žaloba zamítnuta. Žalovaná opravný prostředek ani podati nemohla. To však nezbavuje opravnou stolici povinnosti, by, rozhodujíc o žalobcově odvolání, přihlížela ke všem v řízení prvé stolice použitým útočným a obranným prostředkům odpůrcovým (sr. rozh. čís. 6370 sb. n. s.). Návrh žalované na prohlášení rozsudku podle § 399 c. ř. s. byl podle stavu věci odůvodněn. Nastaly proto následky, které zákon s ním spojuje, a odvolací soud proto právem nepřihlížel k opravě žaloby obsažené až v žalobcově přednesu podle zákona nedovoleném. Správnost názoru, že pro nezměněný žalobní nárok není pořad práva přípustný, nenapadá ani žalobce.

Citace:

Čís. 9608. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 203-205.