Čís. 4026.

Do inventáře o opatrovancově jmění patří vše, co bylo v opatrováncově držbě v čase uvaleni opatrovnictví a co mu patři, jest však v rukou třetích osob.
(Rozh. ze dne 1. července 1924, R I 514/24.)
Do inventáře opatrovance zařadil soud prvé stolice část předmětů nábytkových, část jich nezařadil a poukázal opatrovance (jeho manželku), by si vymohli pořadem práva rozhodnutí, zda z nezařazených (zařazených) předmětů jest ty které ještě do inventáře pojati (z něho vyřaditi). Rekursní soud k rekursu manželky opatrovance a opatrovníka napadené usnesení zrušil a uložil prvému soudu, by inventář opatrovance doplnil a v něm poznamenal, na které z věcí do inventáře zapsaných si činí opatrovancova manželka nárok a z jakého důvodu. Důvody: Manželka opatrovancova Amalie R-ová napadá usnesení opatrovnického soudu z toho důvodu, že věci, v odstavci 2. uvedené, jsou jejím vlastnictvím, že pocházejí z její výbavy a že si je koupila za své peníze. Oproti tomu napadá opatrovník usnesení prvého soudce z toho důvodu, že předměty, o které jde, nebyly vesměs zapsány do inventáře jako vlastnictví opatrovance, pokud se týče jako společné jemu a jeho manželce. Dle obdoby §u 97 nespor. říz. musí inventář obsahovati podrobný a úplný seznam všeho movitého i nemovitého jmění, v jehož držení byl zůstavitel v době jeho úmrtí; zároveň dlužno udati tehdejší cenu. Na Prokopa R-a bylo uvaleno opatrovnictví pro blbost. Ježto jde o osobu pod zvláštní ochranou zákona, dlužno v tomto případě toliko zjistiti, zda předměty, o kterých tvrdí opatrovník, že jsou vlastnictvím opatrovance, byly v době uvalení opatrovnictví skutečně v držení opatrovance R-a, a раk-li ano, dlužno je do inventáře zapsati, to i tehdy, když třetí osoby, jako v tomto případě opatrovancova manželka činí si vlastnické nároky na předměty odst. 2. napadeného usnesení. V té příčině dlužno v inventáři manželčiny vlastnické nároky prostě poznamenati. Zapsáním věcí do inventáře není ovšem právo třetích osob na vyloučení z inventáře, o kterém dlužno rozhodnouti pořadem práva, dotčeno. Z usnesení prvního soudce není vidno, že vlastnické nároky na předměty odst. 2. napadeného usnesení byly opatrovancovou manželkou vzneseny. Také věci, které opatrovanci náležejí, jsou však u jeho manželky, dlužno do inventáře zapsati, ovšem dlužno zároveň v inventáři vyznačiti dotyčný poměr k věci. Soudce prvé stolice nebyl oprávněn rozhodovati o tom, zda-li věci odst. 3. а 5. mají se do inventáře zapsati čili nic. Byly-li dotyčné věci v držení opatrovance, náležejí do inventáře. Úkolem nesporného soudce jest, jmění opatrovance pouze zjistiti, soudce nesporný není však oprávněn nějaké opatření učiniti (obdoba §u 9 nešpor. říz.) ohledně předmětů, na které si manželka vlastnické nároky činí, a nemůže také rozhodovati o tom, které z předmětů jsou vlastnictvím opatrovance a které jsou vlastnictvím jeho manželky. Důsledkem toho nebyl oprávněn strany s vlastnickými nároky na pořad práva poukazovati. Soudce měl pouze inventář u soudu uschovati a stranám jest ponecháno na vůli, žádati za jeho opis (§ 109 nespor. říz.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Soupis inventáře o jmění opatrovance je předepsán §em 222, 223 a 282 obč. zák. a §em 181 nespor. říz. Pojem inventáře a postup při jeho sepsání ustanovují §§ 97 a násl. nespor. říz., jichž jest obdobně použíti. Do inventáře patří tedy veškerý majetek, který byl v držbě opatrovancově v době uvalení opatrovnictví, dále věci, které mu patří, jsou však v rukou osob třetích, činí-li si třetí osoby vlastnické nároky k věcem, v držbě opatrovance jsoucím, jest poznamenati, kým a z jakého důvodu se tak děje, právě tak jako jest poznamenati u věcí, v držbě třetích osob se nalézajících, z jakého důvodu jsou u nich (§§ 97, 104 nespor. říz.). Stane-li se při sepisu inventáře sporným vlastnictví k věcem, rozhoduje o tom, zda mají býti sporné věci pojaty do inventáře, držba (spoludržba) věcí těch opatrovancem v době uvalení opatrov nictví. Pojetím do inventáře ovšem není rozhodnuto o vlastnictví k sporným věcem, o tom je rozhodnouti pořadem práva. Stěžovatelkou napadené zrušovací rekursní řízení vyhovuje těmto zákonným zásadám.

Citace:

č. 4026. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 49-51.