Čís. 1738.
Podána-li žaloba úpadcem po vyhlášení úpadku, dlužno nejprve slyšeti správce úpadkové podstaty o tom, zda úpadce má právo, by samostatně žaloval.
(Rozh. ze dne 27. června 1922, R II 257/22.)
Žalobce domáhal se žalobou, podanou jeho opatrovníkem po vyhlášení úpadku, zrušení smlouvy ze dne 30. června 1921 jako neplatné, vyklizení přístavku k dílně žalovaným a uvedení všeho v něm do dřívějšího stavu. Soud prvé stolice zrušil dosavadní řízení, v němž bylo jednáno o prozatímním opatření a podána již žalobní odpověď, odůvodniv zrušení poukazem na § 1 konk. řádu, neuvedl však v důvodech svého rozhodnutí úvahy, z které by plynulo, že se žaloba týká jmění žalobce-dlužníka, které patří do úpadkové podstaty. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by vydal nové rozhodnutí, vyslechna správce úpadkové podstaty. Důvody: Smlouva, jež jest napadena žalobou, v podstatě smlouva o nájmu a záruce, jest jednáním dvoustranným, ukládá žalobci závazky, obsahuje však také pro něho výhody, jež by bylo lze oceniti jako majetkový předmět, patřící do úpadkové podstaty, právě tak jako užívání dílen, v němž je žalobci smlouvou bráněno, poněvadž nedodržel splátky na dlužný peníz 59 000 K. Posouditi, lze-li ze zrušení úmluvy mezi žalobcem a žalovaným odvozovati majetkový, exekuci podléhající nárok, přísluší v prvé řadě správci úpadkové podstaty podle ustanovení §§ 21, 23 konk. řádu. Teprve pak, když správce úpadkové podstaty prohlásí, že se nejedná o majetek do ní náležející a že nehodlá sám spor zahájiti, neb do sporu vstoupiti, bude jasno, je-li tu podmínka § 1 konk. ř. a je-li žalobce jako úpadce způsobilý k tomuto sporu dle ustanovení § 6 (3) konk. ř. První soud pochybil, upřel-li žalobci tuto způsobilost (již třeba přezkoumati dle § 6 (1) c. ř. s. z moci úřední) dříve, než se o podstatě onoho nároku přesvědčil a vyslovil. Ustanovení § 7 konk. řádu nepadá na váhu, neboť nejde o spor, zahájený již před uvalením úpadku. Vyřknutí zmatečnosti celého řízení jest tudíž předčasné a žalobcova stížnost proti němu odůvodněna. Soudu prvé stolice bude pak v případě, že se jedná o nárok, který do úpadkové podstaty vůbec nenáleží, dle ustanovení § 6, odstavec druhý c. ř. s. učiniti opatření, by nedostatek opatrovnického zmocnění k vedení sporu, který tu nepochybně jest, dodatečně byl odstraněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud sdílí názor druhé stolice a poukazuje stěžovatele na správné důvody rekursního soudu s dodatkem, že z ustanovení § 527 c. ř. s. nelze dovozovati, že rekursní soud jest povinen v každém případě uložiti soudu prvé stolice, by vyslechl strany, naopak z § 526 c. ř. s. jest zřejmo, že rekursní soud jest oprávněn, naříditi šetření, jichž se mu zdá potřebí, tedy i slyšení správce úpadkové podstaty bez ohledu na to, jde-li o záležitosti, spadající do oboru působnosti výboru věřitelů dle §§ 115 a násl. konk. ř. čili nic. Zachování těchto předpisů jest věcí správce úpadkové podstaty.