NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7890.

Známky ochranné. — Řízení správní: * Nepodáním vyjádření proti výnosu min. obch. o pozastavení známky pro nedistinktivnost (§1 znám. zák.) není strana prekludována s výtkami právními proti pozdějšímu rozhodnutí o výmazu téže známky, ani když straně ve výnosu byl sdělen právní názor, z něhož min. chce při rozhodnutí vycházeti.
(Nález ze dne 19. dubna 1929 č. 7661.)
Prejudikatura: Boh. A. 7851/29.
Věc: Efraim K. v B. (adv. Dr. Vikt. Šťastný z Prahy) proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Pro st-le byla dne 4. března 1927 u obch. komory v Bratislavě pod č. j. 1651 zapsána známka pozůstávající z obdélníku, v jehož hořejší části jest vyobrazena líc čsl. korunové mince, obsahující číslo »1« a ženu s klasy. Nad tímto obrazcem jest obloukovitě umístěn nápadný nápis »Kronen« a pod ním nápis »Leinwand-Unternehmung«, po stranách jsou umístěna méně nápadně slova: »Sub Nr. ...«; »Ges. Geschützt«. V dolní části jest v orámování stylisovaných lodyh a květů slunečnice umístěn zvětšený obraz ženy s klasy tak, jak je vyobrazena na líci čsl. korunové mince.
Výnosem ze 6. prosince 1926 pojalo min. obch. pochybnosti o způsobilosti této známky k zápisu z důvodu, že vykazuje vyobrazení čsl. korunové mince, jejíž hlavní motiv — žena s klasy — jest ve zvětšeném měřítku způsobem ovládajícím umístěn ve známce ještě jednou. Ježto motiv tento, jako motiv mincovní a všeobecně známý nelze pokládati za specielní poukaz na původ zboží z určitého podniku, nelze známku pokládati za distinktivní podle § 1 znám. zák. z r. 1890. Současně vyzvalo min. st-le, aby do lhůty jednoho měsíce podal své vyjádření. Když lhůta ta uplynula, vydalo min. nař. rozhodnutí, jímž vyslovilo, podle § 21 lit. d) známk. zák., že známka úvodem zmíněná neměla býti podle § 1 cit. zák. zapsána a nařídilo její výmaz z důvodu v podstatě stejných s oněmi, jimiž odůvodnilo své pochybnosti o registrační způsobilosti pozastavené známky ve výnosu ze 6. prosince 1926. Ke konci nař. rozhodnutí jest uvedeno, že st-l, ač vyzván, vyjádření nepodal.
Rozhoduje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nss takto: Žal. úřad shledal známku st-lovu nedistinktivní z důvodu, že jest ovládána mincovním motivem všeobecně známým. Právnímu názoru došlému tu výrazu, že totiž všeobecně známý mincovní motiv činí známku ochrannou, v níž jest obsažen, nedistinktivní, vytýká stížnost nezákonnost. Právem, neboť nss neshledal předpisu, o nějž by bylo možno tento právní názor opříti a také žal. úřad uvedl ke konci nař. rozhodnutí, že »st-l, ač vyzván, vyjádření nepodal«. Jaké právní důsledky dovozuje z této procesní skutečnosti, žal. úřad neuvedl; míní-li však, že opomenutí podání vyjádření má za následek preklusi námitek právních ve stížnosti k nss-u, jest i tu na omylu.
Známkový zákon nestanoví, že by výmazu známky podle § 21 lit. d) mělo předcházeti jisté řízení, ve kterém by strana pod následky prekluse byla povinna uplatniti veškeré své námitky, jak po stránce právní tak skutkové. Jestliže však úřad přes to, prve než své rozhodnutí vydá, straně sdělením jak skutkového základu, tak i svého právního názoru, na nichž své rozhodnutí chce založiti, poskytne příležitost, aby k věci zaujala stanovisko, má tato okolnost se zřetelem na ustanovení § 6 zák. o ss, dle něhož nss rozhoduje zpravidla na základě skutkového podkladu poslední správní stolicí přijatého, za následek, že i nss při svém judikování o stížnosti, do rozhodnutí takového podané, je na touž skutkovou podstatu vázán, čili že nemůže přihlížeti k takovým skutkovým okolnostem, ze kterých úřad rozhodující nevycházel a na které ho strana neupozornila, ač jí k tomu byla dána příležitost před vydáním rozhodnutí.
Jinak tomu je, pokud jde o námitky povahy právní. Výnos, kterým min. chraniteli sdělí, že pojalo pochybnosti o registrační způsobilosti známky, není rozhodnutím, nýbrž pouhým přípravným aktem pro takovéto rozhodnutí (sr. nál. Boh. A. 7851/29). Teprve proti takovémuto rozhodnutí může se strana, pokládá-li se jím za zkrácenu ve svých právech, brániti stížnosti k nss, ve které uplatní své důvody — námitky —, jimiž chce jeho nezákonnost dokázati, a teprve tímto rozhodnutím byla věc v pořadí správním ve smyslu § 5 zák. o ss vyřešena. O zmeškání správního postupu ve smyslu posledního odstavce tohoto § k uplatňování námitek právních mohla by býti řeč jen, kdyby positivním předpisem bylo stanoveno, že přednesení jich je před vydáním rozhodnutí min-a obch. jako poslední a jediné stolice ve věci rozhodující, pod následky prekluse povinným. Takového předpisu však, jak shora řečeno, není.
Ježto tedy nař. rozhodnutí spočívá na právním názoru, nemajícím opory v zákoně, bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo nutno uvažovati ještě o výtkách stížnosti snažících se dovodí ti, že i formelní postup žal. úřadem v daném případě zachovaný byl nesprávný a tudíž vadný.

Citace:

č. 4660. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 276-282.