NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Č. 7130.

Lenní právo. — Pozemková reforma: 1. * Zákony č. 103/1862 a 111/1869 ř. z. o zrušení lenního poměru nebyl majetek lenní přeměněn na svěřenství. — 2. Pravoplatným stanovením osvobozovacího poplatku podle cit. zák. zaniká lenní poměr; skutečná splacení poplatku toho tu nerozhoduje.
(Nález ze dne 8. března 1928 č. 5572). Věc: Hugo Mikuláš, Leoopld, Karel, Augustin a Robert S.-R. a Dr. Jindřich R. (adv. Dr. Jan Žáček z Brna) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. president v. v. Rud. Výšin) stran propuštění nemovitostí ze záboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. výměrem nevyhověl stpú žádosti Dra. Jindřicha R. jako opatrovníka lenního panství B., a zástupce lenních čekatelů Roberta, Augusta a Karla S.-R. za propuštění půdy dle § 11 zák. záb. od panství B. jako samostatného souboru majetkového.
O stížnosti nss uvážil:
Zákon záborový předpokládá při sčítání nemovitého majetku dle § 2 záb. zák. naprostou identitu subjektů, jimž nemovitosti sčítané vlastnicky patří.
Předmětem sporu jest otázka, jež vznikla při řešení nároku dle § 11 záb. zák., patří-li t. zv. lenní statek B., zapsaný ve vl. č. 350 mor. desk zemských, i alodní majetek Hugona Mikuláše S.-R. témuž subjektu vlastnickému a tvoří-li tudíž jediný soubor dle § 2 záb. zák., či tvoří-li statek ten vzhledem na tvrzenou povahu léna samostatný soubor záborový dle § 2 záb. zák.
Spornou jest především otázka, jaké důsledky měl zák. z 12. května 1869 č. 111 ř. z. na právní povahu léna B. Žal. úřad má za to, že léno B., zbaveno byvši pout vasalských, stalo se rodinným svěřenstvím, omezeným co do trvání na dobu do vymření čekatelů zplozených nejdéle v roce 1860, že svěřenství to bylo zrušeno zákonem č. 179/24, i že majetek ten splynul s alodním majetkem Hugona M. S.-R. v jediný soubor dle § 2 záb. zák. s jediným nárokem dle § 11 záb. zák. — Stížnost naproti tomu namítá, že statek B. je samostatným souborem majetkovým s hlediska § 2 záb. zák.
Lze-li ve vývodech, jimiž stížnost dovolává se slov zák. č. 103/1862 a 111/1869 »isit aufzuheben«, §§ 15 a 16 zák. č. 1013/1862 a fakta, že splátky na osvobozovací poplatek dosud nebyly placeny, spatřovati i názor, že při sporném velkostatku dosud trvá vlastní poměr lenní, t. j. poměr mezi lenním pánem a vasalem, a že tato okolnost jest překážkou, aby mohl býti majetek ten sčítán v jeden soubor s alodním majetkem Hugona Mikuláše S.-R., nebylo by lze dáti stížnosti za pravdu. Čl. 1. zák. 111/69 ř. z. stanoví: »svazek manský v příčině všech manství na Moravě, nebyl-li již rozvázán zákonem č. 103/62 ř. z., budiž zrušen a vrchní právo pánovi příslušející budiž náhradou od mana danou vykoupenou Dle čl. 4. užíti jest ustanovení §§ 2, 3, 11-18, 20-27 zák. č. 103/ 62 při vykupování manství dle zák. č. 111/69. § 2 zák. č. 103/62 stanoví, že dnem právní moci zrušení svazku lenního mezi pánem a vasalem spojuje se vrchní a požívací právo vlastnické. Za rozhodující den pokládá nss pak den, kdy bylo pravoplatně rozhodnuto o odškodnění. To plyne z § 15 zák. č. 103/62, dle něhož pohledávka z osvobozovacího poplatku tímto dnem vzniká a lenní pán jí nabývá. Tímto dnem mění se tak dosavadní vrchní právo vlastnické lenního pána v pohledávku, a tím zaniká. Splatnost pohledávky té závisí ovšem i od okolností jiných, ale to nemění nic na tom, že pravoplatným stanovením její výše nastala ona přeměna vrchního práva vlastického v poměr obligační, a tím lenní poměr mezi lenním pánem a vasalem zanikl. Že osvobozovací poplatek byl pravoplatně stanoven, jest mimo spor; okolnost, že poplatek ten nebyl zaplacen, resp. s jeho výplatou dosud se nezačalo, na věci nic nemění. Z toho všeho nutno souditi, že lenní poměr mezi lenním pánem a vasalem v daném případě zanikl dne 15. září 1872, kdy byl osvobozovací poplatek pravoplatně stanoven, a nemůže proto více býti překážkou sčítání souborů majetkových dle § 2 záb. zák.
Stížnost tvrdí ovšem dále, že překážkou sčítání dle § 2 záb. zák. jest skutečnost, že sporný velkostatek není každého lenního svazku dosud prost, poněvadž jest dosud u něho případ § 3 zák. č. 103/62, ježto dosud žijí osoby povolané k nástupnictví k; onomu statku, a popírá, že by se byl velkostatek ten v důsledku zák. č. 103/62 a 111/69 stal majetkem svěřenským. Stížnosti bylo tu dáti za pravdu.
Lenní svazek, založený podle lenního práva na příslibu vzájemné lenní věrnosti mezi lenním pánem a vasalem, jest institucí zcela odlišnou od svěřenství, to jest statků, jež podle zvláštního ustanovení byly prohlášeny za nezcizitelný majetek určité rodiny. Toto zásadní nazírání (srovn. dvoř. dekret z 20. května 1803 č. 607 sb. z. s., Kremer, Lehenrecht 1838, 1. § 90, 2. § 236) došlo výrazu i v o. z. o., který stanoviv v § 359, že o lénech jedná se ve zvláštním platném právu lenním, té doby platné lenní právo co do lén i nadále v platnosti zachoval, naproti tomu však svěřenství jako samostatný útvar právní zvláštními předpisy v §§ 618 až 645 upravil. Zák. ze 17. prosince 1862 č. 103 ř. z. vyslovil, že jest lenní svazek co do některých lén zrušiti a stejně vyslovil zák. z 12. května 1869 č. 111 ř. z. i co do všech ostatních lén v markr. mor. (s výjimkou, jež nepadá zde na váhu), pokud jejich lenní svazek nebyl rozvázán již prvním zákonem č. 103/62.
Zákony těmi zrušen byl toliko lenní poměr mezi lenním pánem a vasalem (§ 2 zák. č. 103/62, čl. 4. zák. č. 111/69) a vysloveno, že; ode dne, kdy rozvázání lenního svazku nabude právní moci, spojí se vrchní vlastnictví s požitkovým vlastnictvím k věci lenní. Že by v důsledku toho majetek takový stal se svěřenstvím, zákony ty nevyslovily.
Co do posloupnosti a jiných práv i povinností členů rodiny manské ponechány byly podle 1. odst. § 3 zákony lenní potud v platnosti, pokud budou na živu osoby k posloupnosti v léno povolané, jež byly již zplozeny v době, kdy zákon byl prohlášen. Dle 2. odst. § 3 stane se léno teprve tehdy vlastnictvím, svazku lenního dokonale prostým, když buďto poslední z osob těch ujmou se jeho držení, nebo žádná z nich nebude již na živu.Osobám k posloupnosti lenní ještě povolaným zůstaveno bylo ovšem na vůli, aby svobodnou úmluvou zrušily lenní svazek i před tím, a tak přeměnily lenní objekt ve svobodné vlastnictví.
Žal. úřad vycházeje z toho, že lenní poměr vasalské rodiny byl na B. vůči lennímu pánu zrušen stanovením osvobozovacího poplatku, spatřuje v rodinné smlouvě z 24. října 1829 podle předpisů lenních řádně schválené, zákon, jaký má na zřeteli § 3 cit. zák. č. 103/62, a tvrdí, že v důsledku smlouvy té, jíž bylo upraveno nástupnictví v léno B-ské na podkladě primogenitury, zánikem vasalského poměru vůči lennímu pánu stal se majetek ten rodinným svěřenstvím. — Avšak úřad sám spatřuje ve smlouvě té toliko příkaz nástupnictv v lenní statek B. dle zásad primogenitury, tudíž podle lenníího práva přípustnou odchylku od zákonné lenní posloupnosti ve formě primogenitury, u lenních statků obvykle (Heinke, Lehenrecht 1818, str. 162, Kremer, 1. str. 349), z níž ovšem nelze nic usuzovati na nějakou změnu lenního statku ve statek svěřenský.
Je-li, jak shora uvedeno, lenní poměr útvarem právním, odlišným od rodinného svěřenství, nestanovily-li zákony shora citované nějaké úchylky v tom směru, a nelze-li ani z výkladů rodinné smlouvy, jaký jí dává žal. úřad, opak dovoditi, pak nemá oporu v zákoně závěr žal. úřadu, že léno B-ské se stalo svěřenstvím. — Ježto pak zák. ze 3. července 1924 č. 179 Sb. zrušuje toliko svěřenství (rodinné fideikomisy), nelze ovšem předpisu jeho použiti na léno B-ské, jež svěřenstvím se nestalo. Odpověď na otázku, je-li statek samostatným souborem dle § 2 záb. zák., nelze tudíž hledati v předpisech pro rodinná svěřenství platných, nýbrž jedině v zákonech lenních, resp. listinách na nich založených, jež pokud běží o otázku práv a povinností příslušníků rodiny vasalské mezi sebou, dle § 3 zák. č. 103/62 ř. z. posud u statku B. platí.
Bude tudíž věcí žal. úřadu, aby — nehledě k mylnému svému názoru, že statek B. v důsledku zák. o zrušení svěřenství stal se neobmezeným vlastnictvím Hugona Mikuláše S.-R., zkoumal a vyslovil, zda statek ten přes to, že ve smyslu § 3 zák. č. 111/1869 ř. z. lenního svazku úplně prost není, když posud žijí osoby v § tom zmíněné, lze pokládati za majetek patřící vlastnicky Hugonu Mikuláši S.-R., či subjektu jinému, a aby pak rozhodl o tom, je-li statek B. samostatným souborem dle § 2 záb. zák. Otázku tu, kterou se žal. úřad nezabýval, nemohl ovšem nss, hledě ke své toliko kasatorní působnosti, sám řešiti.
Další výrok v nař. rozhodnutí obsažený, jímž žal. úřad žádost za vyřešení nároků dle § 11 záb. zák. zamítl pro nedostatek legitimace žadatelů, jest jen důsledkem nesprávného právního názoru, že sporný statek stal se rodinným svěřenstvím. Ježto názor ten nebyl shledán správným, ztratilo tím ovšem i odepření legitimace zákonnou basi a bylo i tento výrok zrušiti dle § 7 zák o ss.

Citace:

č. 7130. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 389-392.