NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 3006.

S hlediska § 170 čís. 1 tr. ř. přichází v úvahu jedině trestný čin, pro který je v souzeném případě stihán obviněný (obžalovaný), nikoliv jiný, samostatný trestný čin svědka samotného, byť i šlo o trestný čin stejného druhu; takový čin vylučuje přísahu svědka jen za podmínek § 170 čís. 2 tr. ř.; pouhé podezření tu nestačí.
Bylo-li hlavní přelíčení odročeno podle § 276 tr. ř., není třeba, by bylo předsevzato znovu; stačí pokračování v něm.
Předpis § 271 tr. ř. je způsobem, zakládajícím důvod zmatku podle čís. 4 § 344 tr. ř., porušen jen tehdy, nebyl-li o hlavním přelíčení vůbec sepsán protokol; není tudíž zmatečnosti v tom, že protokol (o odročeném hlavním přelíčení) nebyl pořízen ihned za hlavního přelíčení, nýbrž teprve později, třebas tím byl obhájce připraven o možnost, použíti zavčas práva podle posledního odstavce § 271 tr. ř.; osobní prozatímní těsnopisecké záznamy zapisovatelovy nejsou těsnopiseckými záznamy ve smyslu čtvrtého odstavce § 271 tr. ř.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1927, Zm I 379/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Chebu ze dne 2. května 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem násilného smilstva podle § 127 tr. zák. a zločinem svedení ke smilstvu popodle § 132 III. tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti 4, 5, 6 a 8 § 344 tr. ř. Důvod zmatku čís. 4 uplatňuje v několikerém směru, leč vesměs neprávem. Tomu je tak zejména, pokud zmateční stížnost vytýká, že svědek František K. byl při hlavním přelíčení vzat proti předpisu § 170 čís. 1 tr. ř. do přísahy přes to, že se podle údajů, které učinila Pavla N-ová k svědkyním Anně S-ové I., Anně S-ové II. a Františce R-ové, jevil podezřelým, že s řečenou v době, kdy jí nebylo ještě 14 let, pěstoval pohlavní styky, že se tedy sám dopustil zločinu násilného smilstva. Podle § 170 čís. 1 tr. ř. nesmí pod zmatečností býti vzat do přísahy pouze ten, kdo sám je usvědčen nebo v podezření, že se dopustil trestného činu, ohledně něhož je slyšen, nebo že se činu toho súčastnil. V úvahu přichází tu tedy zřejmě jen trestný čin, pro který je v souzeném případě stihán obviněný, obžalovaný, nikoli snad jiný, samostatný trestný čin svědka samotného, byť šlo o trestný čin stejného druhu. Takovýto trestný čin vylučuje přísahu svědka pod zmatečností podle § 170 čís. 2 tr. ř. jen tehdy, jde-li o zločin a nachází-li se svědek proň ve vyšetřování nebo byl-li proň odsouzen k trestu na svobodě, který si má teprve odpykati; pouhé podezření nestačí. O svědku K-ovi netvrdí však ani zmateční stížnost, že jest podezřelým z pachatelství neb účasti na trestném činu, kladeném za vinu obžalovanému, tím méně jsou arci dány předpoklady, za nichž by svědek nebyl měl býti vzat do přísahy podle § 170 čís. 2 tr. ř. Nemá v tom směru významu ani, že svědek K. byl před svým výslechem jak v přípravném vyšetřování tak u hlavního přelíčení poučen ve smyslu § 153 tr. ř.
Další důvod zmatku podle čís. 4 § 344 tr. ř. spatřuje zmateční stížnost v porušení zásady kontinuity a bezprostřednosti jednání, přivoděném prý tím, že hlavní přelíčení, byvši dne 25. dubna odročeno, nebylo dne 2. května 1927 provedeno znovu, nýbrž bylo v něm pouze pokračováno. Řečený důvod zmatku zakládá však vůbec jen porušení nebo zanedbání některého z předpisů, jichž dbáti velí zákon výslovně pod zmatečností, a které jsou pod čís 4 § 344 tr. ř. vypočteny jednotlivě a vyčerpávajícím způsobem. Zmateční stížnost neuvádí předpisu, který byl vylíčeným postupem porotního soudu porušen dokonce způsobem, zakládajícím zmatečnost. Hlavní přelíčení bylo dne 25. dubna 1927 odročeno jen za účelem výslechu svědků Arnošta G-a, Otty D-a a Maxe R-a, připuštěného porotním soudem na návrh obhájce obžalovaného. Šlo tedy o odročení hlavního přelíčení ve smyslu § 276 tr. ř., který však nepředpisuje, že hlavní přelíčení musí v podobném případě býti předsevzato znovu. Překážky proti tomu, by při hlavním přelíčení ze dne 2. května 1927 bylo v jednání jen pokračováno, nebylo, zejména v souzeném případě, kdyžtě přelíčení to bylo konáno za přítomnosti týchž osob, které braly účast již na hlavním přelíčení ze dne 25. dubna 1927, tedy zejména před porotním soudem, složeným z těchže soudců, a před týmiž porotci, a kdyžtě ani obžalovaný ani jeho obhájce proti tomu nic nenamítal. Předpis § 271 tr. ř. je způsobem, zakládajícím důvod zmatku podle čís. 4 § 344 tr. ř., porušen jen tehdy, nebyl-li o hlavním přelíčení vůbec sepsán protokol. Není tudíž zmatečnosti v tom, že, jak vytýká zmateční stížnost, jednak prý protokol o odročeném hlavním přelíčení nebyl veden při přelíčení samotném, nýbrž byly při něm zapisovatelem pořízeny jen těsnopisné zápisky, které ještě dne 30. dubna 1927 nebyly převedeny v obyčejné písmo, jednak tyto zápisky, tvořící prý integrující součást protokolu, nebyly připojeny ke spisům. Nehledíc k tomu, že správnost těchto údajů zmateční stížnosti není ničím osvědčena, nespočívala by s hlediska shora nastíněného výkladu předpisu § 271 tr. ř. zmatečnost v tom, že snad protokol sám nebyl pořízen ihned za hlavního přelíčení, nýbrž teprve později, byť snad obhájce byl následkem tvrzeného opožděného vyhotovení jeho připraven o možnost, použíti zavčas práva, poskytnutého stranám posledním odstavcem § 271 tr. ř., nahlédnouti totiž do (uzavřeného) protokolu a poříditi si z něho opis. Ony těsnopisné záznamy zapisovatelovy byly zcela nepochybně pouhými jeho osobními prozatímními zápisy a nešlo tu zřejmě o těsnopisné záznamy ve smyslu čtvrtého odstavce § 271 tr. ř., které by arci podle tohoto předpisu bylo nutno převésti do 48 hodin v obyčejné písmo a připojiti k protokolu, neboť v jednacím protokole není záznamu o tom, že předseda nebo porotní soud ať z moci úřední nebo na žádost některé ze stran nařídil těsnopisné záznamy podle právě citovaného specielního předpisu § 271 tr. ř.

Citace:

č. 3006. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 932-934.