NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16234.

Poměr zemědělského vyrovnání ke konkursu a k obecnému vyrovnání (zák. č. 64/1931 Sb. z. a n.).
Úpadce jest sice legitimován k návrhu na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení (vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.), to však nelze zahájiti, trvá-li v době návrhu řízení konkursní nebo obecné vyrovnací řízení.
Význam zkrácení pětileté lhůty stanovené v § 4 č. 3 vyr. ř. na šest měsíců podle § 6, odst. 1, vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 28. června 1937, R I 759/37.)
Bedřich a Růžena K-ovi, společní majitelé statku v S., na jejichž jmění byl prohlášen roku 1932 u krajského soudu v M. pod K 12/32 konkurs, který dosud není skončen, navrhli jednak, aby bylo zahájeno o jejich změní zemědělské vyrovnací řízení podle vlád. nař. č. 76/1932 Sb. z. a n., jednak aby byl konkurs zrušen. Prvý soud zamítl oba návrhy. Rekursní soud uložil soudu prvé stolice, aby po právní moci zrušujícího usnesení znova rozhodl. Důvody: Podle § 6, odst. 1, vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. nelze zemědělské vyrovnací řízení zahájiti, byl-li v posledních šesti měsících před podáním návrhu prohlášen na dlužníkovo jmění konkurs nebo zahájeno na jeho návrh, vyrovnací řízení. O takový případ tu nejde, neboť úpadci jsou toho času v konkursu, který byl zahájen již roku 1932, tedy nikoli v konkursu prohlášeném v posledních šesti měsících. Právní názor prvého soudu, že by bylo v takovém případě možné zemědělské vyrovnání, kdyby konkurs byl již ukončen, nemá v ustanovení § 6 řeč. vlád. nař. opory. Vyrovnací řád stanoví v § 4, kdy nemůže býti vyrovnací řízení zahájeno, dva z uvedených tam případů však jsou pro zemědělské vyrovnací řízení změněny ve prospěch zemědělských dlužníků právě v § 6, odst. 1 a 2, dotč. vlád. nař. Z toho, že byla zkrácena pětiletá lhůta v § 4 vyr. ř. na šestiměsíční uvedenou v § 6 uved. vlád. nař., plyne, že je možné zahájení zemědělského vyrovnacího řízení, třebaže není dosud skončen konkurs dříve než před šesti měsíci prohlášený. Jest tedy v tomto případě zahájení zemědělského vyrovnacího řízení zásadně možné. Nebylo by možné jen tehda, kdyby se prohlášení konkursu stalo v posledních šestí měsících ode dne podání návrhu na zemědělské vyrovnání. Poněvadž napadené usnesení nedopouští zemědělské vyrovnání a návrh zamítá jen proto, že trvá o jmění stěžovatele konkurs dříve než před šesti měsíci prohlášený, kterýžto názor prvého soudu pokládá rekursní soud za právně mylný, bylo naipadené usnesení zrušiti a uložití soudu, aby znova rozhodl. Te¬ prve, budou-li prvým soudem shledány podmínky §§ 1 a dalších vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. a bude-li vyrovnání zahájeno, bude lze řešiti otázku, jaký účinek má na trvající konkurs.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Mylný jest ovšem názor, že úpadci nejsou oprávněni podati návrhy na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení, poněvadž prý jim nepřísluší právo nakládati se svým majetkem patřícím do konkursní podstaty. Neboť, jsou-li podle § 141, odst. 1, konk. ř. oprávněni učiniti návrh na ukončení konkursu nuceným narovnáním, nelze jim upříti ani právo, aby učinili návrh na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení, poněvadž jak nucené vyrovnání, tak zemědělské vyrovnání sleduje v podstatě tentýž účel. Než věcně jsou do volací rekursy důvodné, protože jest správný názor, že nelze zahájiti zemědělské vyrovnací řízení, když řízení konkursní nebo obecné vyrovnací řízení trvá ještě v době podání návrhu na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení. Že nelze zahájiti vyrovnací řízení podle vyrovnacího řádu č. 64/1931 Sb. z. a n., dokud zahájené již konkursní řízení není ukončeno, plyne z § 1, odst. 3, vyr. ř., kde se praví: »Navrhl-li věřitel prohlášení konkursu, může dlužník, dokud soud nerozhodl o věřitelově návrhu, navrhnouti, aby bylo zahájeno vyrovnací řízení«. Z toho plyne, že bylo-li již vyhověno návrhu věřitele na vyhlášení konkursu, není možné zahájení vyrovnacího řízení, a to na tak dlouho, dokud konkurs není skončen. To vyplývá i z toho, že úpadce jest podle § 141, odst. 1, konk. ř. oprávněn navrhnouti nucené vyrovnání, které má v podstatě tentýž účel jako mimokonkursní vyrovnací řízení, a tudíž je v konkursu vlastně nahrazuje. Bylo by proto zbytečné dávati úpadci dvojí právo k vyrovnání na základě totožného majetkového stavu dlužníkova. Řečenou zásadu neopustil vyrovnací řád ani tím, že; v § 4 č. 3, vyr. ř. zakázal zahájení vyrovnacího řízení, byl-li v posledních pěti letech před podáním návrhu prohlášen konkurs na dlužníkovo jmění nebo bylo-li zahájeno na jeho návrh vyrovnací řízení. Neboť jak v konkursu, tak ve vyrovnacím řízení jest podle § 188 konk. ř. a § 70 vyr. ř., pokud není v konkursním řádu ustanoveno jinak, šetřiti obdobně předpisů o řízení ve věcech sporných. Není proto důvodu, aby nebylo užito obdobně ustanovení §§ 232 a 233 c. ř. s., podle nichž má zahájení sporu ten účinek, že dokud trvá, nesmí o vzneseném nároku ani u téhož, ani u jiného soudu býti právní rozepře provedena a žaloba musí býti odmítnuta. Obdobně tudíž, trvá-li zahájený konkurs nebo vyrovnací řízení, nelze opětně vyhlásiti ani nový konkurs, ani zahájiti nové vyrovnací řízení. Nelze proto § 4 č. 3 vyr. ř. vykládati tak, jako by tam byl kladen důraz jediné na slova »prohlášení« konkursu anebo zahájení vyrovnacího řízení« a nikoliv i na. ukončení konkursu nebo vyrovnacího řízení. To plyne též z historického vzniku § 4 č. 3 vyr. ř. V dřívějším vyr. ř. č. 337/1914 ř. z. nebylo prohlášení konkursu vůbec uvedeno mezi důvody, z nichž musil anebo mohl návrh na zahájení vyrovnacího řízení bytí zamítnut, jak je patrné z § 3. Poněvadž však právě uvedený vyrovnací řád obsahoval v § 1, odst. 4, totéž ustanovení, jaké jest v § 1, odst. 3, o tom, že za trvání konkursního anebo vyrovnacího řízení nebylo lze připustiti zahájení nového vyrovnacího řízení. Bylo-li do nového vyrovnacího řádu převzato ustanovení § 142 č. 1 konk. ř. a § 141 č. 4 nynějšího konkursního řádu, nebylo nic změněno na tom, že nelze za trvání konkursu anebo vyrovnacího řízeni zahájí ti nové vy¬ rovnací řízení, neboť tím nemělo býti rozšířeno právo dlužníka ani mu neměla býti ulehčena možnost navrhnouti zahájení opětného vyrovnacího řízení, nýbrž naopak — jak z důvodové zprávy na str. 136 jest patrné, — ustanovení to bylo vydáno proto, »aby dlužníkům nehodným výhod plynoucích z vyrovnání byla možnost navrhnouti zahájení vyrovnacího řízení ztížena«; proto byla i dvouletá doba stanovená § 3, odst. 3, vyr. ř. č. 337/1914 ř. z. zvýšena na dobu pětiletou. Vládní nařízení č. 76/1936 Sb. z. a n. nestanovilo v § 6, odst. 1, žádnou jinou odchylku od § 4 č. 3 vyr. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. než tu, že pětiletou dobu zkrátilo na šest měsíců. Důvodová zpráva na straně 7 k tomu praví: »Ačkoli podle statistiky počet konkursů a vyrovnacích řízení u zemědělců je poměrně nepatrný (konkursy byly a jsou ochrannými předpisy, počínajíc vládním nařízením č. 155/1933 Sb. z. a n. a končíc § 28 vlád. nař. č. 250/1935 Sb. z. a n., prakticky téměř zcela vyloučeny), není možné, že snad někteří zemědělci, kteří v posledních pěti letech navrhli zahájení vyrovnacího řízení, nebo na jejichž jmění byl prohlášen konkurs, by mohli býti v situaci, že by chtěli využíti výhod osnovy. Proto se pětiletá lhůta v osnově zkracuje na šest měsíců«. To znamená jen tolik, že i těm zemědělcům, kterým se nepodařilo přes zákonná ochranná opatření v posledních pěti letech odvrátiti konkurs anebo kteří byli nuceni zahájiti vyrovnací řízení, poněvadž ještě nebylo předpisů o zavedení zemědělského vyrovnacího řízení, nemá býti odňata možnost dosíci zahájení zemědělského vyrovnacího řízení, byl-li prohlášen konkurs na jejich jmění anebo bylo-li zahájeno o něm vyrovnací řízení dříve než šest měsíců před podáním návrhu na zemědělské vyrovnací řízení. Překážka zahájení vyrovnacího řízení, uvedená v § 4 č. 3 vyr. ř., byla tím sice zmírněna ve prospěch zemědělců, ale z toho ještě neplyne, že by tím byla opuštěna uvedená zásada vyrovnacího řádu a že zemědělské vyrovnací řízení by bylo lze zahájiti i za trvání staršího konkursu nebo vyrovnacího řízení. Neboť taková podstatná odchylka od právě vylíčené zásady vyrovnacího řízení by musila býti výslovně vyjádřena a pojata do vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n., jehož ustanovení jsou rázu výjimečného. K odůvodnění opačného názoru nestačí ani poukaz na to, že v době tak krátké, jako něco přes šest měsíců, nebývají konkursy zpravidla ukončeny, neboť tato zkušenost byla i vládě ze statistiky známa, a přes to nebyla tak důležitá zásadní otázka v uvedeném vládním nařízení upravena jinak než v obyčejném vyrovnacím řízení. Poněvadž podle § 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. platí i pro zemědělské vyrovnací řízení v podstatě předpisy vyrovnacího řádu a protože toto vládní nařízení neustanovilo jinak, rozhodl soud prvé stolice správně a bylo jeho usnesení obnoviti.

Citace:

Čís. 16234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 46-49.