Čís. 6735.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.). Za sociálně pojišťovací ústav ve smyslu §u 31 odstavec prvý čís. 3 zák. dlužno považovati právní podmět, jenž se zabývá sociálním pojišťováním, při čemž nerozhoduje vnitřní organisace ústavu. Spadá sem »dělnická nemocenská a podpůrná pokladna«, jež podle svých stanov vykonávala skutečně nemocenské pojišťování, přenesené na ni podle §u 11 zákona o nemocenském pojištění.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1927, Rv 11 850/26.) — Čís. 6735 —
151
Dům, v němž bydlela žalovaná, byl od roku 1887 ve vlastnictví dělnické nemocenské a podpůrné pokladny, jež byla dne 27. září 1924 rozpuštěna a splynula se žalující okresní nemocenskou pokladnou. Proti soudní výpovědí z bytu namítla žalovaná, že žalobkyně nebyla nepřetržitě vlastnicí domu od 1. listopadu 1918 a že dělnická nemocenská a podpůrná pokladna nebyla sociálně pojišťovacím ústavem ve smyslu §u 31 čís. 3 zák. Procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka spatřuje nesprávné posouzení právní ve dvojím: 1. že odvolací soud uznal, že dům, ve kterém bydlí, je již od 1. listopadu 1918 ve vlastnictví sociálně pojišťovacího ústavu, a že nedbá, že je tomu tak teprve od 27. září 1924, a že uznal, 2. že vlastníkem domu byl od 1. listopadu 1918 do 27. září 1924 sociálně pojišť. ústav ve smyslu §u 31 čís. 3. zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. Je to ve skutečnosti jediná námitka proti právnímu názoru spočívající v tom, že dovolatelka upírá vlastnici domu, kterou byla od 1. listopadu 1918 do 27. září 1924 Dělnická nemocenská a podpůrná pokladna a která, jak připouští, mohla býti považována za náhradní ústav okresní nemocenské pokladny, povahu veřejnoprávní korporace, pokud se týče, sociálně pojišťovacího ústavu ve smyslu §u 31 čís. 3. zákona ze dne 26. března 1925, číslo 48 sb. z. a n. Dovolatelka tvrdí, že hlavním znakem »sociálně pojišťovacího ústavu« je jeho veřejnoprávní a donucovací povaha, projevující se tím, že všechny pojištěním povinné osoby, zákonem za takové prohlášené, u okresní pokladny nemocenské pojištěny býti musí a že proti nim nemocenské příspěvky mohou býti vymáhány exekucí i proti jejich vůli, že však tomu není tak u náhradního, na zásadě dobrovolnosti založeného ústavu, jenž je ve skutečnosti pouze spolkem podle spolkového zákona. Vytýká druhé stolici její názor, že výraz »veřejná korporace« nelze bráti doslovně, že dělnická nemocenská a podpůrná pokladna, byť i byla soukromým ústavem, přece jen musí býti současně považována za veřejnou korporaci, poněvadž slouží veřejným účelům. Míní, že jinak by mohl za sociálně pojišťovací ústav považován býti každý dobročinný spolek. Dále vytýká druhé stolici její názor, že dělnická nemocenská a podpůrná pokladna měla také donucovací povahu, jelikož podle §u 4. jejích stanov sloužila nejen dobrovolným, nýbrž i ze zákona pojištěným pojištěncům, ačkoliv to mělo pouze ten význam, že u ní mohly se dáti pojistiti osoby tohoto· obojího druhu. Dovolatelčiným vývodům nelze dáti za pravdu. Sociálním pojištěním vyrozumívá se každé ku zajištění příjmu pro dobu zmenšení nebo ztráty pracovní schopnosti určené veřejné donucovací pojištění, proto jest za sociálně pojišťovací ústav považovati takový podmět právní, jenž se obírá sociálním pojišťováním, při čemž nerozhoduje vnitřní organisace sociálního ústavu. Podle §u 11 čís. 5 zákona o okresních nemocenských pokladnách může býti pojištění pro případ nemoci prováděno také spolkovými pokladnami. Podle §u 11 čís. 5 zákona o okresních nemocenských po- — Čís. 6736 —
152
kladnách může býti pojištění pro případ nemoci prováděno také spolkovými pokladnami. Podle §u 28. zákona ze dne 9. října 1924, číslo 221 sb. z. a n., může spolková pojišťovna nemocenská, ve kterou se přeměňuje spolková pokladna nemocenská, zřízená podle ustanovení spolčovacího zákona ze dne 26. listopadu 1852, čís. 253 ř. zák., mela-li dne 1. ledna 1924 aspoň 4.000 členů povinně pojištěných pro případ nemoci, pojišťovati i nadále s účinkem, že členové její nemusí býti pojištěni u příslušné okresní nebo zemědělské nebo závodní nemocenské pojišťovny. To platí obdobně podle §u 29 téhož zákona i o zapsaných pokladnách pomocných, zřízených podle zákona ze dne 16. července 1892, čís. 202 ř. zák., jimž bylo před 1. červencem 1919 uděleno osvědčení podle §u 7. uvedeného zákona. Z toho je zřejmo zcela nepochybně, že zákonodárce ani nyní neupírá spolkovým pojišťovacím pokladnám, když jím dokonce za určitých podmínek, jež však nesouvisejí se souzeným případem, ponechává provádění sociálního pojišťování, vlastnost sociálně pojišťovacího ústavu ve smyslu §u 31 čís. 3 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. To platí v plné míře také ve příčině dělnické nemocenské a podpůrné pokladny, která podle §§ 1. a 4. svých, slezskou zemskou vládou výnosem ze dne 18. února 1918 úředně schválených stanov, skutečně vykonávala jí podle §u 11. zákona o nemocenském pojišťování přenesené nemocenské pojišťování.

Citace:

Čís. 6735. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 178-180.