Čís. 14271.

Propadná lhůta, do které podle pojišťovacích podmínek musí býti první prémie zažalována, platí i pro případ, že prémie byla zaplacena jen částečně. Nebyla-li prémie v propadné lhůtě zažalována, jest pojišťovací smlouva zrušena, třebaže pojišťovna dala upomínkou o nedoplatek najevo, že nepomýšlí na zrušení smlouvy.
Byla-li upomínkou pojistníkovi dána dodatečná lhůta, nebyla tím posunuta splatnost, nýbrž udělena jen sečkávací lhůta k zapravení nedoplatku a nelze propadnou lhůtu počítati teprve od konce dodatečné limity.
(Rozh. ze dne 28. března 1935, Rv I 964/33.)
Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 2. prosince 1930 pojišťovací smlouvu na pět let, podle níž byl pojištěn proti škodám způsobeným při provozování jízdy motocyklem. Pojišťovací prémie 3609 Kč ročně byla splatna vždy dne 2. prosince předem, při čemž podle § 7 čís. 3 pojišťovacích podmínek pokládala se smlouva za zrušenou, nebylo-li o zaplacení pojistné prémie žalováno do 3 měsíců ode dne její splatnosti. Žalovaný zaplatil na prvou prémii dne 20. ledna 1931 2100 Kč. Se zbytkem zůstal v prodlení a byl proto dne 14. července 1931 upomenut o jeho zaplacení a dána mu k tomu lhůta do konce července 1931. Ježto nedoplatek prémie nezaplatil, domáhá se žalobkyně jeho zaplacení žalobou. Prvý soud uznal podle žaloby z těchto důvodů: Žalovaný zaplatil 2100 Kč jako splátku na první prémii, tím uznal existenci pojistného poměru aspoň pro první pojistný rok a za celý tento rok je povinen zaplatiti, i když by snad pojistný poměr pro budoucí dobu byl rozvázán nebo jinak zanikl (§ 61, 1., 2. věta pojišťovacího zákona), je nerozhodné pro posouzení nároku žalobkyně, jestli ve smyslu námitek žalovaného pojišťovací smlouva byla podle § 7 čís. 3 všeob. poj. podmínek rozvázána, ježto rozvázání to mohlo se státi pouze pro budoucí pojistné roky, a nikoliv pro pojistné období od 2. prosince 1930. Odvolací soud změnil rozsudek prvého soudu a žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Propadná lhůta (rozh. čís. 7874 sb. n. s.), do které musí býti první prémie zažalována, jest stanovena v § 7 odstavec 3 všeobecných pojišťovacích podmínek na tři měsíce ode dne splatnosti prémie. To platí i pro případ, že prémie nebyla vůbec zaplacena, i pro případ, že byla zaplacena jen část prémie, Není-li prémie pilně zaplacena, zůstává nezaplacenou, i když pojišťovna částečné zaplacení přijala (§ 1415 obč. zák.), an závazek pojistníka není splněn. Nelze proto vyložiti jinak slova § 7 odstavec 3 pojišťovacích podmínek, »nebyla-li první prémie včas zaplacena«, a netřeba se zabývati otázkou, zda přijetím částečného placení prémie vzniklo ručení pojišťovny, třebaže v dovolání uznává, že by při dostavení se pojistné příhody byla vyplatila odškodné. Není tedy důvodu řešiti případ podle občanského zákona, když se vystačí s ustanoveními smluvními. Ustanovení § 7 čís. 3 odstavec druhý pojišťovacích podmínek, podle něhož, nepodána-li žaloba o zaplacení pojistné prémie do 3 měsíců od splatnosti, se má za to, že bylo upuštěno od smlouvy, ne. obsahuje právní domněnku a nemůže proto pojišťovna ji vyvraceti tím, že dala jiným způsobem na jevo, že nepomýšlí na zrušení smlouvy (srov. rozh. čís. 8276 sb. n. s.). Nelze proto přijetí částečného placení prémie a upomínku o zapravení nedoplatku pokládati za platný projev, že pojišťovna od smlouvy neustupuje. Zažalovaná prémie byla splatná 2. prosince 1930 (§ 7 bod 3 podmínek) a žaloba o nedoplatek byla podána až 11. srpna 1931, tedy po třech měsících od splatnosti. Upomínkou ze dne 14. července 1931, kterouž byla žalovanému dána dodatečná lhůta do konce července 1931, nebyla posunuta splatnost, nýbrž udělena jen sečkávací lhůta k zapravení již dávno splatného nedoplatku. Nelze proto propadnou tříměsíční lhůtu počítati od konce července 1931 (srov. rozh. čís. 7792 sb. n. s.). Neprojevila-li pojišťovna platným způsobem, že míní setrvati na smlouvě, jest tu nedostatek smluvního souhlasu (§ 869 obč. zák.) ve smluvené formě (§ 883 obč. zák.) a jest i zrušení smlouvy podle § 877 obč. zák. přípustno, i když bylo částečně plněno.

Citace:

č. 14271. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 282-284.