— Čís. 6100 —
Čís. 6100.
O návrhu veřejného společníka, by byl odvolán likvidátor veřejné obchodní společnosti, jest soudu rozhodovati zásadně v řízení nesporném, — Čís. 6100 —
940
leda že by šlo o sporné skutkové okolnosti, jež mohou býti vysvětleny jen řádným průvodním řízením (§ 2 čís. 7 nesp. říz.).
(Rozh. ze dne 8. června 1926, R I 348/26.)
Návrh veřejného společníka Josefa M-а, by byl druhý společník Josef R. odvolán jako likvidátor veřejné obchodní společnosti, rejstříkový soud usnesením ze dne 24. června 1925 odmítl a odkázal navrhovatele na pořad práva. Důvody: Dle údajů návrhu jde o neprotokolovanou společnost, která dle smíru ve sporu Ck II a 66/25 má likvidovati, likvidátorem byl ustanoven Josef R., v návrhu se žádá odvolání likvidátora z příčin tamže uvedených a jmenování nového likvidátora, jde tedy v prvé řadě o odvolání podle čl. 134 obch. zák., návrh žádá o to v řízení nesporném, ale neprávem; ze spisu Ck II a 66/25 jde na jevo, že likvidátor Josef R. byl jmenován dohodou stran, nikoliv soudem, nemůže tedy soud učiniti žádné opatření ohledné odvolání (viz Komentář Pisko str. 451, I. díl), nutno toto odvolání vymoci žalobou, neboť má se zjistiti, zda tu jsou prokázány okolnosti odůvodňující odvolání likvidátora (důležité příčiny v čl. 134 obch. zák., srovnej i čl. 133 o určení (jmenování) likvidátorů), návrh okolností těch uvádí celou'řadu; pořad práva žádá rozhodnutí nejv. soudu ze dne 22. února 1905, čís. 2244, Adler Clemens čís. 2477, ze dne 15. února 1905, čís. 1710, sbírka Věstníku čís. 871. Rekursní soud usnesením ze dne 2. září 1925 napadená usnesení zrušil a uložil prvému soudu, by nepřihlížeje k odmítacímu důvodu, dále o návrhu jednal. Rejstříkový soud poté usnesením ze dne 20. října 1925 návrhu vyhověl, odvolal likvidátora Josefa R-a a ustanovil likvidátorem Josefa M-а. Rekursní soud usnesením ze dne 20. ledna 1926 napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu Josefa R-a, napadené usnesení rekursního soudu ze dne 20. ledna 1926, potvrzující usnesení prvého soudu, jakož i usnesení rekursního soudu ze dne 2. září 1925 a usnesení prvého soudu ze dne 20. října 1925 zrušil a obnovil usnesení prvého soudu ze dne 24. června 1925.
Důvody:
Dle čl. 134 obch. zák. může býti likvidátor odvolán jednomyslným usnesením všech společníků nebo— a o to tu jde — k návrhu některého z nich z důležitých příčin soudcem. Zákon nepraví, v jaké formě a v jakém řízení, zda ve sporném či v nesporném má soudce postupovati a mluví také jen zcela všeobecně o návrhu, nikoli o žalobě (tak jako na př. v čl. 130 odstavec prvý obch. zák.). Z toho nutno dovoditi, že zásadně jest rozhodnouti v řízení nesporném, jímž bude také umožněno rychlejší skončení likvidace, než kdyby teprve mnohdy dlouho trvajícím sporem měla býti vyřešena otázka předurčující pro způsob provedení likvidace po případě jiným likvidátorem. To ovšem předpokládá, že nejde o sporné skutkové okolnosti, které mohou býti vysvětleny jert řádným průvodním řízením (§ 2 čís. 7 patentu o nesp. říz.). Námitce, že jest společník povolán k likvidaci již po zákonu (čl. 133 prvý odstavec obch. zák.), že tedy úřad likvidátora vykonává jako své subjektivní právo, které může býti oduznáno jen a výhradně ve sporu, dlužno čeliti úvahou, že toto jeho právo jest již předem zákonem obmezeno případným zákrokem soudcovským (čl. 133 druhý odstavec obch. zák.). Dle těchto zásad jest postupovati i v tomto případě. Jest nesporno, že ve sporu Ck II a 66/25 ujednali oba veřejní společníci Josef M. a Josef R. dne 20. března 1925 smír, dle něhož se dohodli na likvidaci společnosti, jakož i na tom, že likvidaci provede společník R. pokud možno nejdříve, a, kdyby likvidace nebyla provedena do dvou měsíců, že složí druhému společníku M-ovi v téže lhůtě účet z dosavadního průběhu likvidace. Společník M. podal dne 13. června 1925 návrh, aby byl Josef R. jako likvidátor odvolán, poněvadž neprovedl likvidaci ani do tří měsíců, že se likvidaci vyhýbá, jmenovitě, že neprodal dosud svršky, náležející společnosti, že také nedal kancelářské místnosti firmy k disposici majitele domu, že nepodal navrhovateli v určené lhůtě zprávu o stavu likvidace, že má zájem na protahování jejím a že staví reklamní kiosky na povolení udělená společnosti. V tom spatřuje Josef M. důležité příčiny, aby byl Josef R. jako likvidátor odvolán. Josef R. namítl ve svém rozkladu proti usnesení prvého soudu ze dne 20. října 1925 mimo jiné, že hlavní příčinou, proč nemohl likvidaci provésti v čas, bylo, že navrhor vatel nedodal mu v čas doklady, že samostatně v obchodě jednal než ještě došlo ke smíru, o čemž on neměl vědomosti, že odebral z kanceláře různé předměty, že dopsal zákazníkům firmy, aby za dodané reklamní tabulky firmy neplatili, čímž mu provedení likvidace bylo stiženo. Kancelář prý výpověděl, svršky nemohl však prodati, poněvadž jich nutně potřeboval ku provozu podniku. Mimo to jsou prý v běhu spory se zákazníky, takže nemohl sestaviti bilanci. Není správno, že se zdráhal navrhovateli podati zprávu o stavu likvidace. Jest tedy zřejmo, že se oba společníci o příčině neukončení likvidace v době stanovené smírem podstatně rozcházejí. Nesrovnalosti tyto nemohou býti odstraněny a tím zjednán spolehlivý podklad pro rozhodnutí o návrhu na odvolání společníka R-a jako likvidátora prostou výměnou názorů a jednostrannými, kusými doklady listinnými, nýbrž třeba připustiti i námitky proti důkazům a protidůkazy o všech rozhodných a sporných skutkových okolnostech, což možno provésti jen v řízení sporném. Prvý soud zaujal tudíž ve svém usnesení ze dne 24. června 1925, odkázav navrhovatele na pořad práva, v podstatě správné stanovisko a bylo proto rozhodnouti, jak se stalo.